Dotaz z diskuze: Hladím si bříško a pak si uvědomím, že už tam nejsi. Zůstala jen prázdnota v těle i v duši. Tato ztráta bolí. Něco mi ale říká, že musím věřit tomu, že domeček nebude prázdný napořád.
Názor odborníka: PhDr. Martina Jurčová
Můžeme říci, že to, co popisuje uživatelka, je cesta k přijetí?
Řekla bych, že je to spíše začátek té cesty. Když si hladí bříško a uvědomí si, že tam miminko není, jde o střet s realitou, že celé těhotenství skončilo. Mysl pak chce být nastavena pozitivně a my vaříme, že to není konec našich plánů a snů a že to brzy znovu vyjde. Uživatelka z úvodu věří v pozitivní budoucnost, že to určitě vyjde.
Tak to je ale dobrá zpráva, že v tuhle chvíli žena dokáže koukat do té lepší budoucnosti?
Je lepší, když je žena nastavená směrem k životu a směrem k radosti, než aby se utápěla v depresích. Ale nemyslím si, že by měla celou situaci po potratu zpracovanou. Myslím si, že je to spíše chvilková snaha, že by to mohlo být už dobré.
Na druhou stranu, ty pocity ženy po ztrátě těhotenství jsou takové hluboké. Žena vnímá tu událost jako fatální. Máte nějakou radu, na začátku dlouhé cesty k „uzdravení se“, jak s těmi negativními pocity bojovat?
Úplně univerzální rada neexistuje. Ale mně osobně pomohlo dovolit si všechny emoce, které přišly. Ať je to pocit viny, lítost, pocit nespravedlnosti, že ostatní ženy děťátko mají a že jim těhotenství prosperuje. Jakmile všechny tyto emoce přijmeme, můžeme jít dále.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
