Jak mluvit s dospívajícím

Anička se stává Annou, Péťa Petrem, Tomášek Tomem. Najednou jsou jiní, mají své názory, zásadně jiné, než jsou ty naše.

Musí dospívání vypadat takhle? Časopis Respekt ho v jednom článku nazval diagnózou, mluví o krizi dospívání projevující se rizikovým chováním (předčasný sex, drogy, agrese). A co my rodiče - musíme se s tím smířit? Je třeba s tím počítat? Můžeme se nějak na dospívání dětí připravit? Musí to nás, případně naše děti tolik bolet?

Nepřerušit komunikační tok

a posílit vztah, to je základní věc, kterou se musíme naučit. „Nevyspím se,“ zní častý postesk rodičů dospívajících. Chuť si povídat mají až v noci, když ale řekneme ne, už nepřijdou. Jsou nejistí, hledají sami sebe. Je pro ně těžké se otevřít, a přitom toho prožívají tolik! Můžeme mít zdánlivě velmi upovídanou dceru nebo syna, a přesto když jde do tuhého, mají i oni trému.

Když jim na něčem opravdu záleží, ztrácejí dech i slova. Citlivost i zranitelnost mladí mnohdy překrývají hrubostí a arogancí -a rodiče jsou první na řadě. Naše dítě by mělo vědět, že je máme rádi, ale přesto jim musí být jasné: Arogance a hrubost vztah boří, ne buduje a nevede k cíli. Nás a naše názory mohou shazovat, tím však jen často vymezují sami sebe.

„Jdu kolem třídy,“ vypráví ředitelka základní školy, kterou navštěvoval můj syn, „a tam ticho. Otevřu, on stojí uprostřed třídy a vašimi slovy a vaším tónem vysvětluje, proč by měli říct pravdu.“ Tak vypadala puberta mého syna. Den předtím jsme se skoro pohádali na téma férové jednání, další den ho přednášel třídě. Obdobně dopadlo téma předčasný sex. Reakce: „Mami, tomu nerozumíš, tak to bylo před sto lety!“ předcházela odborné přednášce mých ratolestí pro jejich vrstevníky. Téma? Rizika předčasného sexu a hormonální antikoncepce.

Dětem na rodičích záleží, ať už je jim 15 měsíců nebo 15 let. Touží po našem uznání a ocenění. Hledání sebe sama je ale občas zaměstnává tolik, že se potácejí od zmatku ke zmatku. Mají na to nárok. V hledání své identity si dospívající potřebují ověřit různé možnosti, pohledy na skutečnost. Může se nám zdát, že chaoticky přijímají každý názor, se kterým se setkají, ve skutečnosti se však obvykle drží hodnot, které přijaly ve své rodině.

Obtížnější situaci prožívají děti vyrůstající v rodině s nejasným hodnotovým systémem nebo absencí hodnot.

Mladí lidé zpochybňují hodnotový systém svých rodičů - musí se přece naučit nezávislosti. Potřebují získat odstup od rodiny, navázat společenské kontakty s vrstevníky (důležitost vrstevnických kontaktů vzrůstá už od 12 let), srovnávat své postoje a hodnoty s ostatními. Musí také dosáhnout určité intelektuální zralosti, která jim umožní analyzovat problémy. Bývají ve svých postojích radikální, nesouhlasí s lidmi, kteří vidí pouze jednostranně. Hodnotí nejen slova, ale zejména činy těch, kteří jim mají být příkladem a autoritou (rodičů, učitelů) a sledují jejich osobní autenticitu - pravdivost. Rozpor teorie a praxe nás dospělé v jejich očích diskvalifikuje.

Výzkumy zabývající se dospíváním

prokazují, že příčiny nedorozumění mezi generacemi se za poslední desetiletí příliš nezměnily. Přestože se generační rozdíly prohlubují, sociální studie naznačují, že problém není tak neřešitelný, jak se nás někdy snaží přesvědčit média. Názorová rozdílnost rodičů a dětí je nezbytnou součástí vývoje, kterou děti musejí projít, aby dospěly. Mladí lidé nás testují. Jestliže nabudou dojmu, že nám víc záleží na dodržování pravidel než na nich samotných, pak budou těmito pravidly pohrdat.

Nejčastější otázka, kterou si mladí lidé kladou, je otázka přátelství a lásky, a to i ve vztahu k nim. Buďme tolerantní, ale v podstatných věcech se nebojme nastavit hranice - i hranice dávají pocit lásky a bezpečí. Je nutné, aby se váš vzájemný vztah přetvořil.

Ustupujte z pozice nekonečných rad, stůjte za svými hodnotami, ale svému dítěti naslouchejte. Pochopíte-li ho, duševně omládnete. A odpouštějte, odpouštějte, odpouštějte! Vrátí se vám to.

Jaké jsou děti nového tisíciletí?

Za minutu prosurfují celý svět.

Všechno musí vyřídit a mít okamžitě.

Řítí se životem od jednoho silného zážitku ke druhému.

Jsou stále pod tlakem (mají strach, aby jim něco neuteklo).

Ztrácejí hluboké emocionální vztahy.

Jsou zmatené (z rodiny i společnosti se vytrácejí jasné hodnoty).

Mnohé z nich jsou přetěžované a pod výkonnostním tlakem.

Mnohé jsou zraněné (rodina i vztahy jsou v krizi).
Dostávají odpovědi na otázky, které nikdy nepoložily.

Desatero pro rodiče dospívajících Na co se zaměřit, abychom předešli zbytečnému trápení?

1. Nepřrerušujte komunikaci

Je hrubý? Vydržím. Křičí? Zachovám klid. Uráží mne? Má asi problém. Jsem ten nejhorší, nejpřísnější, nejhloupější rodič? Mé dítě prožívá krizi autorit. Klid! Mám zdravé, životaschopné dítě.

2. Nepodléhejte panice a depresi

Správný rodič by měl…, správné dítě by mělo…, takové předsudky zahoďte. Jste správný rodič, jestliže ho neurážíte, nebijete, nezuříte. V klidu nastavujte hranice. A když se vám to vymkne z ruky? Přiznejte chybu, omluvte se a zkuste to lépe.

3. Vyzdvihněte všechno pozitivní

Číhejte na dobré chování nebo hezkou chvilku a pochvalte, oceňte, vyzvedněte, obejměte, milujte, prostě mu dejte najevo: Jsi O. K.

4. Stavte hranice - v klidu, důsledně, s nadhledem

Nelíbí se mi, jak se chováš. Mám tě ráda (i když nemohu ocenit tvé chování). Cítím se špatně, když jsi hrubý. Výtky si nechte na věci podstatné, ale neustupujte ze svých hodnot

5. Nezlomte ho, ale povzbuzujte

Dejte mu za pravdu, kde můžete, nechtějte mít vždy poslední slovo (ale nenechávejte ho vždy ani jemu). Nevyužívejte své fyzické nebo duševní převahy k jeho ponížení.

6. Buďte vzor!

Stejně jím jste, tak buďte vzorem pozitivním. Přiznejte chyby. Požádejte jej o pomoc. Mluvte s ním o problémech a jejich řešení. Svými postoji vychováváte víc než slovy.

7. Hovořte s dospělým v něm

Dospívání je souběh dětství i dospělosti. Posilujte dospělé postoje, dejte mu najevo úctu a respekt. Vrátí se vám to.

8. Podržte ho

Podržte ho slovy i skutky, když je v úzkých. Je jedno, jestli říká, že o to nestojí. Stůjte za ním. Ty to zvládneš. Jsi dobrý. Máš na to sílu.

9. Postavte ho na nohy!

Dávejte mu úkoly úměrné věku, a to už od dětství (nakup, zařiď, udělej, uvař mi kávu, posluž babičce, vydělej si, když chceš značkové oblečení). Nechejte na něj dopadnout důsledky nesprávného jednání.

10. Učte se navzájem

Všímejte si jeho reakcí a postojů, uvažujte nad nimi. Může mít dobrý postřeh. Možná vás dokonce poučí, posune osobnostně dál.