Učení štěněte, kde má vykonávat potřebu, může být náročné, ale rozhodně to není nic, co byste nezvládli. Loužičky doma jsou běžné, a s trpělivostí, pravidelnou rutinou a pozitivním přístupem se vše brzy zlepší. Jak si tím mohu být tak jistá? Zkušenost!
Hlučná, ale nekonečná psí láska
Jsem majitelkou dvou trpasličích drsnosrstých jezevčic. Jezevčíci jsou tvrdohlaví, říká se. Já tomu říkám, že jsou nezávislí. Byli šlechtěni pro práci pod zemí, kam s nimi pán prostě logicky nemohl, museli se postarat sami o sebe, autonomně se rozhodovat. Máme, co jsme chtěli. Psa, který neposlouchá proto, že vy to prostě chcete.
Na druhou stranu nejsou hloupí (až na výjimky, kterou možná může být moje mladší jezevčice), jsou učenliví. Taky jsou to lovci, když zrovna nemají půlnoc pod peřinou, a umí být trochu hlasitější. Zejména někteří jsou hodně uštěkaní, asi tak polovina – soudím dle mého domácího rozpoložení jezevčíků. Jsou oddaní. Milují vás! Navždy. Hlubokou, oddanou nekonečnou psí láskou. Zejména tehdy, když jste to vy, kdo jim dává nažrat…
Rozhovor: Nepoužívejte pamlsky jako nástroj k vydírání
Každý pes je jiný, i když vypadají totožně
Když jsem si pořizovala druhou fenku, říkala jsem si, že už mě v psí výchově nemůže nic překvapit. Byla jsem zkušená chovatelka, se psy jsem vyrostla, fenka, kterou jsem měla doma, byla poslušný klidný pes. Moje „druhorozená” psí holka mi ale, když jsme si ji přinesli domů, velmi rychle připomněla staré a stále platné pravidlo: Každý pes je jiný. A to i tehdy, když vypadají jako přes kopírák. Fyzicky byste je skoro nerozeznali, povahově jsou to ale dva naprosto odlišné vesmíry.
Ta starší byla od začátku rozvážná premiantka. Ne že by se nehody nestávaly – stávaly – ale měla jsem pocit, že se učí nějak… systematicky. Jako by si dělala poznámky. Naproti tomu mladší fenka pojala první týdny spíš jako experimentální období. Testovala, zkoušela, občas ignorovala a já si několikrát říkala, jestli jsem se náhodou nezbláznila. A přitom, samozřejmě, se to obě nakonec naučily.
Samá loužička? Nebojte, naučí se to!
Když čtu diskuse o štěňatech, která „pořád čůrají doma“, vždycky se musím trochu usmát. Ten pocit bezmoci je totiž univerzální. Člověk má tendenci propadat panice, googlit, porovnávat a v duchu si vyčítat, co dělá špatně. Jenže pravda bývá mnohem prostší: některému psovi to sepne dřív, jinému později. Naučit štěně chodit čůrat a kakat ven je jedna z těch věcí, které si každý více či méně zkušený majitel psa musí projít. Ačkoliv to může být náročné, je to zároveň také skvělý způsob, jak si vybudovat vzájemnou důvěru a komunikaci s novým členem rodiny. Jako v každém vztahu, i tady platí, že klíčem k úspěchu je trpělivost, konzistence a pozitivní posilování.
Je to vlastně velmi podobné situaci s dítětem. Mimino jako mimino, taky neexistuje tabulka, podle které by všechny spaly, jedly nebo sundaly pleny ve stejný den. Jen u psů máme jednu malou výhodu: proces je obvykle rychlejší… a v krajním případě můžeme dotyčného zavřít do vedlejší místnosti, když nám leze na nervy. Což je rodičovský luxus, který u lidských mláďat poněkud postrádáme.
Za ty roky jsem došla k poměrně uklidňujícímu závěru. Neexistuje univerzální tempo. Neexistuje jeden správný postup, který by fungoval na všechny stejně. Existuje jen konkrétní pes, jeho hlava, jeho tempo zrání a naše trpělivost. A ta je, upřímně řečeno, někdy to jediné, co opravdu potřebujeme.
Protože ať už máte doma malého rošťáka, nebo citlivou princeznu, s velkou pravděpodobností to dopadne stejně jako u nás: jednou se ohlédnete a zjistíte, že nehody zmizely, vy netrávíte dny s mopem v ruce utírajíc loužičky. Nervy se uklidnily a z kdysi bezradného štěněte je plnohodnotný člen domácnosti, který ví, že doma se prostě nečůrá a nekaká.
Na závěr pár (mých) rad, jak naučit štěně vykonávat potřebu venku:
- Rutina: Stanovte pevný čas na jídlo a venčení, štěně se tak rychleji naučí, kdy je čas na toaletu.
- Vnímejte signály: Sledujte, kdy štěně začne být neklidné, a vezměte ho ven, než to stihne udělat doma.
- Pozitivní posilování: Chvalte štěně, když se vyvenčí venku – pamlsky a pochvaly zajišťují rychlejší učení.
- Klid a trpělivost: Neztrácejte nervy, když se stane nehoda, učení je proces, který chce čas.
- Klec jako nástroj: Používejte klec pro ochranu před loužičkami, štěně se učí udržovat čistotu.
- Pravidelnost: Vezměte štěně ven po každém jídle a spaní, aby se rutina stala přirozenou.
- Vytrvalost: Buďte důslední a trpěliví, výsledek se dostaví, když to budete pravidelně opakovat.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
