Potrat: Poslouchejte svoje pocity, říká psycholožka Lucie

Snažení o miminko

Potrat je pro ženu traumatickou událostí. Psycholožka Lucie Lebdušková o miminko přišla dvakrát a rozhodla se své zkušenosti sdílet s ostatními ženami. Co jí pomohlo se vyrovnat se ztrátou?

* Lucie přišla o miminko dvakrát. Nakonec se dočkala zdravého miminka. Zdroj: Archiv Lucie Lebduškové

O miminko jste přišla hned dvakrát. Co se přesně stalo?

Poprvé, když jsem čekala Terezku (obě miminka jsem pojmenovala), jsem začala krvácet kolem desátého týdne. Jeli jsme hned k Apolináři a tam mi řekli, že miminku přestalo bít srdíčko. Hned druhý den jsem měla jít na revizi, ale v noci jsem měla obrovské bolesti a miminko vyšlo ven samo. Na revizi jsem musela stejně, ale miminko už tam nebylo.

O Patrička jsem přišla ještě dřív, bylo to už v šestém týdnu, kdy jsem také začala krvácet. Během té doby už miminko odešlo samo a já byla na revizi vyslána opět, kvůli hematomu „pro jistotu".

Lucie napsala knížku Čekala jsem miminko, ale... Zdroj: Archiv Lucie LebduškovéLucie napsala knížku Čekala jsem miminko, ale… Zdroj: Archiv Lucie Lebduškové

Jak jste se s těmito bolestnými ztrátami dokázala vyrovnat?

Hodně mi pomohla rodina a můj tehdy dvouletý syn Tadeášek. Zásadní pro mě bylo setkání s terapeutkou Terezou Kramerovou. Při sezení mě provedla imaginací s naší nenarozenou Terezkou, ve které jsem si s ní mohla „popovídat“ a přinést si z ní přesah do mého života. Pak jsem na setkání s kamarádkami vytvořila věneček z bílých květů, který jsem měla doma na očích a kam jsem si chodila zapalovat svíčku, když jsem potřebovala. Nakonec, když jsem cítila, že je to pro mě takto v pořádku, jsem věneček odvezla na rodinný hrob.

Shodou okolností ještě v té době jsem byla díky programu Femina fusion v kontaktu se Sandrou Epstein, zakladatelkou esencí Araretama, které jsem napsala s prosbou o pomoc. Odkázala mě na svou zástupkyni v ČR, Lenku Siwkovou. Díky jejím esencím jsem zvládla ty nejhorší návaly smutku. Největší terapie však pro mě bylo psaní a kreslení po večerech, z čeho pak vznikla knížka Čekala jsem miminko, ale…

Jste psychoterapeutka. Co radíte ženám, kterým se stalo něco podobného, třeba i v pozdějším stádiu těhotenství?

Určitě je rozdíl v tom, zda žena přijde o miminko na začátku těhotenství, nebo až v pozdější fázi, kdy musí dítě porodit. Ale pořád je to obrovská ztráta a je důležité se tak na to dívat. Rozhodně nedoporučuji bagatelizování typu: „Vždyť to ještě nebylo dítě,“ nebo „Budeš mít ještě další děti.“ Je potřeba miminku, byť nenarozenému, udělat místo v jejich životě a nedělat z této zkušenosti tabu.

Z vlastní zkušenosti mohu doporučit udělat miminku nějaký rozlučkový rituál, ať už sama za sebe, nebo v okruhu nejbližších. Může to být například dopis, svíčka nebo nějaká jiná forma rozloučení. Důležité je respektovat své pocity a snažit se je jemně následovat.

Lucie s manželem a dvěma syny. Zdroj: Archiv Lucie LebduškovéLucie s manželem a dvěma syny. Zdroj: Archiv Lucie Lebduškové

Je pravda, že ženy obecně potřebují svá traumata více sdílet nežli muži?

Ano, rozhodně. My ženy jsme primárně zaměřené na sdílení. Pomáhá nám, když o věcech můžeme mluvit s druhými ženami. Je to pro nás taková forma terapie. Díky tomu můžeme odplavit a odžít neodžité emoce, můžeme si věci vstřebávat a uzdravovat.

Ženy, které prodělají takto bolestnou ztrátu, mnohdy v dalším těhotenství trápí ještě větší strach. Co mohou udělat pro to, aby se obav zbavily nebo je alespoň zmírnily?

Doporučila bych klasické techniky práce s úzkostí, ať už břišní dýchání, relaxace, zaměření pozornosti na něco jiného (zaměstnat hlavně mysl), hledání radostných bodů, obklopování se příjemnými lidmi. Pokud by však úzkost byla silná, je vždy dobré, aby těhotná žena vyhledala pomoc terapeuta, který jí pomůže toto období překonat.

Nakonec se i na vás usmálo štěstí a dnes vám dělají radost dva zdraví kluci. Po jaké době se vám povedlo donosit miminko?

Jak lékaři rádi často doporučují, i nám můj gynekolog doporučil cca rok počkat, než se budeme „pokoušet“ o další miminko. Takže nakonec se Matýsek narodil v prosinci roku 2015 (2 roky a 3 měsíce po prvním potratu).

Musím říct, že Matýska jsme nijak neplánovali, prostě jsme věci nechali plynout a dneska tu běhá tříletý raubíř. Těhotenství proběhlo v klidu a beze strachu, myslím, že když si ty předchozí traumatické zkušenosti v sobě maminka zpracuje, nemusí si je s sebou nést do dalších těhotenství a může se naplno věnovat novému miminku.

Lucie předává své zkušenosti dál. Zdroj: Archiv Lucie LebduškovéLucie předává své zkušenosti dál. Zdroj: Archiv Lucie Lebduškové

O potratu diskutujete také na eMiminu

Co nebo kdo vám nejvíce pomohl v těžkém životním období?

Váš příspěvek
Boros
Povídálka 11 příspěvků 01.08.19 19:37
děkuji

Děkuji za vynikající knihu- koupila jsme si ji, když jsem psala diplomku na téma samovolných potratů ( subjektivní prožívání) a bez ní bych asi byla ztracena. Za mne děkuji.
Knihu mi doporučila Veronika Hamerníková na svém kurzu pro porodní asistentky.

Vložit nový komentář