Děti zvládají rozchod rodičů tak, jak ho zvládají sami rodiče

Rozchod rodičů představuje pro děti obrovskou životní změnu. Každé dítě je jiné, a každé reaguje na neobvyklou situaci jinak. Jak připravit dítě na rozchod, aby ho to co nejméně zasáhlo, na to jsme se zeptali rozvodové mediátorky Evy Vaňkové, která podobným situacím přihlíží den co den.

Děti zvládají rozchod rodičů tak, jak ho zvládají sami rodiče Přečtěte si 14 doporučení, čemu se vyhnout během rozvodu. Zdroj: Profimedia

Co byste poradila rodičům, kteří procházejí rozvodem, nebo jim to doma neklape? Je lepší dětem říct pravdu rovnou, nebo „mlžit“?

I malé děti dobře poznají, když to mezi rodiči nefunguje. Pokud cítí, že něco není v pořádku, ale rodiče jim tvrdí opak, přestávají věřit svému úsudku. Podle mě je lepší říct dětem pravdu narovinu. Samozřejmě způsobem úměrným jejich věku a bez zbytečných detailů.

Mgr. Eva Vaňková, mediátorka a advokátka. Zdroj: Eva Vaňková.Mgr. Eva Vaňková, mediátorka a advokátka. Zdroj: Eva Vaňková.

To znamená, že rodiče by se měli na tento okamžik „pravdy“ nejprve dobře připravit?

Ano, přesně tak. Nejprve by se měli dohodnout spolu a nestavět dítě do role „rozhodce“. Je také dobré vyslechnout si i názory a přání dětí. Nejčastěji si přejí, aby rodina byla aspoň občas zase pohromadě. A čím dál častěji se setkávám i s tím, že starší děti si vyloženě nepřejí střídavou péči. Slyší o tom od spolužáků a bojí se toho. V takovém případě je třeba zvolit citlivé řešení. Například střídavou péči nejprve vyzkoušet a zjistit, jak to zvládají rodiče i děti.

Nebo je možné domluvit se pro začátek na větším poměru péče u jednoho rodiče a čas s druhým postupně rozšiřovat. To dobré hlavně u dětí, které jsou více fixované na jednoho z rodičů.

Jak by rodiče měli přistupovat k tomu, aby dětem nevědomky neubližovali?

Z mojí praxe vyplývá jednoduché pravidlo – děti zvládají rozchod rodičů tak, jak ho zvládají sami rodiče. Pokud je dítě lítostivé, pravděpodobně se lituje i někdo z rodičů. Pokud je dítě vzteklé, pravděpodobně je plný zloby i táta nebo máma. Děti jsou naše zrcadlo. Rodiče, kteří to pochopí a umí s tím pracovat, pomohou sobě i dítěti.

Tomu rozumím. Sama jsem tím prošla. Přesto vím, že je to velice citlivé téma. Jak tedy postupovat? Co byste rodičům, kteří jsou v podobné situaci, doporučila?

Nejprve se zaměřím na rodiny, kde se rodiče chtějí dohodnout. Tam je ideální, když rozchod dětem oznamují oba společně. Ujistí děti, že rozchod nijak nezavinily, že je oba mají pořád rádi a jsou tu pro ně. Pak je dobré jim vysvětlit, jak to bude po rozchodu fungovat. Kdy se uvidí s tátou a kdy s mámou, s kým budou o prázdninách, jak to budou mít s kroužky, školou, kamarády a podobně.

Je potřeba připravit se i na to, že děti budou mít spoustu otázek. Pokud se děti ptají na důvod rozchodu, ideální je říct jim „nejsme spolu šťastní, věříme, že nám každému zvlášť bude líp“. U citlivějších dětí je možné nejprve oznamovat jenom odloučení na nějaký čas a teprve, až když si zvyknou, je vhodné jim říct, že rozchod je definitivní.

V rodinách, kde se rodiče na rozchodu nedokážou domluvit – jeden je proti nebo mají zásadní neshody, je lepší, když to s dítětem citlivě probere každý rodič zvlášť. Děti nechtějí ani jednoho rodiče zranit, takže hodně pomáhá i možnost si o rozchodové situaci upřímně promluvit s někým neutrálním. Existují rodinná centra, kde s dětmi o rozchodu nenásilnou a citlivou formou mluví zkušení odborníci. V Praze je to například Rodinné centrum Pexeso.

Na co si dát při rozchodu pozor?

Podle Evy Vaňkové je dobré řídit se těmito doporučeními:

  • Zpracovat svoje vlastní negativní emoce k druhému rodiči – nemusíte ho milovat, stačí snažit se o neutrální vztah.
  • Dovolit dítěti, aby mělo rádo oba rodiče a necítilo se kvůli tomu jako zrádce.
  • Nechtít dítě za každou cenu přetahovat na svou stranu.
  • Nestavět se před dítětem do role oběti, kterou je potřeba litovat.
  • Nelitovat dítě, že nemá úplnou rodinu, nenechat se tím od dítěte vydírat.
  • Změny zavádět postupně (například seznamovat děti s novými partnery rodičů až tehdy, když si zvyknou na rozestěhování rodičů).
  • Nastavit si čas, kdy jsme jenom spolu (dítě a rodič), a čas, kdy s námi je i někdo jiný (nový partner, partnerka, prarodiče a další).
  • Komunikovat s druhým rodičem napřímo a nepoužívat dítě jako prostředníka.
  • Neschovávat svoje vlastní zájmy za zájem dítěte.
  • Nepoužívat dítě k vydírání druhého rodiče.
  • Dovolit dítěti, aby poznalo osobnost druhého rodiče, protože tím poznává i samo sebe.
  • Nechat dítě s druhým rodičem něco prožít, třeba i něco negativního, aby si mohlo udělat vlastní názor.
  • Vést dítě k tomu, aby se nebálo oběma rodičům říct, co potřebuje a co mu nevyhovuje .
  • Nekupovat si dítě benevolencí nebo věcmi a zážitky.

V současné době se rozpadá v Česku 45–50 % rodin a každé druhé manželství končí rozvodem. Do jaké míry se projeví „pandemický rok“ 2020 na těchto statistikách uvidíme ještě v budoucnu.

Autor:

Martina je maminkou osmiletého školáka a psaní je jejím koníčkem i prací. Většinu času věnuje redakční činnosti pro eMimino a Arome.cz. Píše převážně rozhovory, příběhy, aktuality i PR články. více

Přečtěte si také

Movember: Knírem proti rakovině

Muži po celém světě se první listopadový den hladce oholí, aby si poté během celého měsíce nechávali růst knír. Víte, proč to dělají a čeho chtějí docílit?

Váš příspěvek

Odesílám...