Jak vychovává otec ve věku dědečka?

Jenže elegantní pán na prahu šedesátky není Haniččin děda, ale otec. Až bude s Hankou cloumat puberta, bude mu bezmála sedmdesát, a pokud bude mít Hanka jako její maminka první dítě až po třicítce, možná se vnoučat ani nedočká… I tak vypadá rodinná perspektiva v případě, že mezi rodiči je výrazný věkový rozdíl. Pro muže středních let představuje mladá žena naději na nový začátek. Partnerce může imponovat jeho zralost a dosavadní životní zkušenosti, jemu její energie mládí. A je jen logické, že spolu chtějí mít děti.

S předškolákem je pohoda

„Ty máš ještě maminku? Vždyť už jsi taková stará,“ řekla mi jednou čtyřletá dcera našich známých. Vůbec jí přitom nevadilo, že její máma je o víc než deset let starší než já. Maminka je prostě maminka, tatínek je tatínek – a ostatní dospělí jsou staří, ať je jim třicet nebo šedesát. Předškolní děti věk ani věkový rozdíl rodičů ještě nijak výrazně nevnímají ani neřeší.

Když jsem před lety mluvila se sochařem Olbramem Zoubkem, otevřeně přiznal, že naprostá většina péče o jeho dceru z druhého manželství ležela na jeho ženě. On měl v té době dvě dospělé děti a na plačící miminko už neměl trpělivost. Jak vypadá obvyklý rodinný obrázek? Když čekají dítě, jemu je 45-55 let, jí kolem třiceti.

Kdeže jsou ty časy, kdy se čtyřiapadesátiletému Jaroslavu Vrchlickému říkalo „ctihodný kmete“. Dnes se většina padesátníků, zvlášť mají-li mladou ženu a novou rodinu, udržuje v kondici, stárnutí a úbytek sil je to poslední, co by si chtěli připustit. A tak se do péče o malé děti zapojují vcelku ochotně a přirozeně. Jejich otcovskému chování nahrává současná situace genderově vyrovnanějších rolí, ale konec konců i fakt, že po padesátce člověk narození a vývoj dítěte prostě musí vnímat jinak, než v pětadvaceti.

Zvlášť, pokud má muž za sebou nedávnou zkušenost bouřlivých konfliktů s pubertálními dětmi z prvního manželství, je pro něj mrňous, který mu obdivně visí na rtech, balzámem na nervy, jedinečnou vzpruhou sebevědomí, případně příjemnou masáží lehce ješitného ega. A v této situaci je možná docela jedno, jestli se jedná o dítě vlastní nebo vyženěné.

Stinnou stránkou téhož může být zvýšená starostlivost starších rodičů. Na druhou stranu o otcovské výchově obecně platí, že dopřává dětem více dobrodružství než mateřská, takže v případě mladé matky a staršího otce nemusí být potomek vůbec opečováván jako vzácná skleníková květinka, protože se rodina častěji přizpůsobuje „mladšímu“ životnímu stylu.

Táta je tak starej…

Mirce je šestnáct a její pětašedesátiletý otec je pro ni vzorem pravého mužství. Sečtělý intelektuál s kulturním a politickým přehledem vodí dceru pravidelně na divadelní premiéry, představuje ji svým známým režisérům, hercům a publicistům, je galantní, šarmantní, má vytříbený vkus. Když se Mirka nalíčí, oblékne si společenské šaty, nechává se obřadně pouštět do dveří a když jí táta na rautu se spikleneckým úsměvem podá sklenku šampaňského, připadá si jako dáma. Vůbec jí nevadí, že spolužáci z gymplu jezdí se svými mladšími otci lyžovat do Alp. „Na lyže můžu jet s partou, na kola taky. Stejně lidi v mým věku jezdí na podobné akce s rodiči jen proto, že je samotné nepustí nebo že na to nemají peníze. Ale zážitky, který mi umožní táta, bych s kamarády nikdy neměla,“ tvrdí Mirka.

Většina teenagerů ale vidí své otce ve věku dědečků kriticky – vezmeme-li v úvahu skutečnosti, že značně kriticky vidí i otce relativně mladé, nemá smysl se divit. „Je nemožnej, věčně má řeči na muziku, co poslouchám. On snad zakrněl u Beatles, pořád vzpomíná, jak je za mlada tajně poslouchali z Radia Luxembourg. Na počítač je úplně tupej, přitom rodiče mých kamarádů jsou v tomhle docela v pohodě,“ stěžuje se patnáctiletý Marek na otce v důchodovém věku. „Večer usíná u televize, ještě není ani osm. Prostě dědek,“ zlobí se stejně starý Honza. Janě se nelíbí, že její otec má jízlivé poznámky vůči své ženě, když chodí večer cvičit. „Kdo za to může, že ho bolí záda? Mámě ještě není čtyřicet, přece se kvůli němu nezahrabe doma?“ zlobí se Jana.

Děti napětí vycítí

I rodinná terapeutka Jitka Douchová upozorňuje, že s přibývajícím věkem se zvyšují rozdíly mezi akčností a vitalitou mladších a únavou starších partnerů. „Rozdíly ve fyzické kapacitě vedou často k většímu oddělování světů jednoho a druhého partnera. Může se tak vytrácet sdílení společných aktivit a zájmů, které je nezbytným předpokladem pro kvalitní vztah,“ upozorňuje psycholožka. S tím mnohdy souvisí i narůstající žárlivost staršího partnera – na lidi, s nimiž žena tráví volný čas, na aktivity, které ji odvádějí z jeho dosahu, i na samotnou činorodost, která mu už schází. A děti tohle napětí ve vztahu cítí.

Jako problematické mohou prožívat své vztahy s adolescenty i samotní starší otcové. Působí-li problémy generační rozdíl, téměř dvougenerační odlišnost názorů je ještě zřetelnější. Dospívající děti si někdy paradoxně lépe rozumí s prarodiči než s rodiči, jenže v případě, kdy babička či děda neřeší každodenní problémy, mají odstup od rodinného dění a se svými vnoučaty se setkávají jen občas. U otce ve věku dědy, který je s náladami pubertálního potomka konfrontován denně, to neplatí. Do světa dospívajících mnohdy zasáhnou i zdravotní problémy jejich starších rodičů, někdy i jejich smrt…

Rizika otců příliš mladých

Méně časté, společensky hůře přijímané, nicméně reálně existující jsou i opačné modely – žena, vychovávající děti z předchozího vztahu, si najde partnera výrazně mladšího, než je sama. Podle psycholožka Jitky Douchové je pro takové muže důležitá psychická stabilita, harmoničnost ženy. Imponují mu její úspěchy, životní zkušenosti – neboť, vybírá-li si mladší muž starší ženu, bývá často úspěšná, společensky atraktivní, něčím vyniká.

Když spolu Zbyněk a Lucie začali chodit, jemu bylo dvacet, jí dvaatřicet. Za tři roky zatoužila Lucie po dítěti, zanedlouho se narodil druhý syn – a pětadvacetiletému Zbyňkovi najednou začalo docházet, že přišel o spoustu let bezstarostného života. Jeho bývalí spolužáci přemýšleli, jestli dokončí diplomku nebo si studium ještě o rok prodlouží, v pátek pokračovali z kina rovnou na mejdan a Zbyněk jim strašně záviděl – ještě nebyl připravený vychovávat vlastní děti. Chvíli bojoval sám se sebou, nakonec od rodiny odešel.

Další úskalí představuje situace, kdy si žena s již odrůstajícími dětmi přivede do společné domácnosti mladého partnera. Už fakt, že by děti měly přijmout jako autoritu muže jen o pár let staršího než ony, může být problém. Nepřijmou ho obvykle ani v případě, že se snaží navázat příliš kamarádské, familiární „vrstevnické“ vztahy. „Pětačtyřicetiletá žena si nemůže dlouhodobě rozumět s třicetiletými přáteli svého partnera a naopak. To, co jí zezačátku přišlo osvěžující, ji může dovádět po několika letech k pocitu bezmoci a zoufalství. A sekundárně k alergii na nezodpovědné mládí, připomínající jí spíše syna než životního partnera,“ upozorňuje psycholožka Jitka Douchová. Výrazně starší žena často sklouzává z partnerské role do pozice dirigující a peskující matky, nasadí jeden metr a „vychovává“ partnera i pubertální děti hlava nehlava.

Pro úplnost bychom neměli vynechat ani rovinu rodinného milostného trojúhelníku matka – její mladý partner – její dospívající dcera. Rodinná terapeutka dokonce může posloužit příběhem ženy, která byla ochotná tolerovat vztah svého manžela k její dceři, jen aby od ní neodešel…