Než jsem měla děti, byla jsem unavená. Jak roztomilé

@MartinaIrena Poruchu spánku mám taky, a neumím si představit, jak s tím budu fungovat, až se vrátím do práce Teď mi ještě pomáhají hormony po druhém porodu a cpu do sebe tolik potravin a potravinových doplňků, které pomáhají proti únavě a depresím, že mám občas pocit, že začnu svítit, kolik mám energie. A navíc nepotřebuju zas tak moc myslet, v práci budu muset zase nastartovat mozek.

@Suzuveverka
A pak ti nekdo, kdo tohle nikdy nezazil, rekne, ze jsou daleko horsi veci zpusobujici unavu. Neverim! Moje segra trpi dvacet let nespavosti a v nejhorsim obdobi nad ranem plakavala, ze je pred ni dalsi rano, kdy bude muset nejak vstat a nejak fungovat. A byla vzdy tak statecna, ze se ani me nesverila, takze jsme to nikdo dlouho netusili.Pro me nepredstavitelne.

Mám doma taky nespavce. Nejhorší je, když ti, co to nemůžou pochopit jsou rodina - to je pak napalici těžce. Vždy si říkám, že až bude v pubertě, budu s láskou vzpomínat, jak vstával před ranním kuropěním a chodil spát v 1 ráno…

@MartinaIrena Noční prudiče mám doma dva, už si ani nepamatuju, co je to spánek Víc než 4 hodiny denně jsem spala naposled před dvěma lety a třemi měsíci.

@Suzuveverka To,ze nekoho stoji deti vic energie, je podle me dane i tim, jak napr.deti spi. Moji jsou nespavci od narozeni stejne, jako jsem byla ja. Takze kdyz jsem kamaradkam vypravela, ze se mimco budilo v noci co dve hodiny a vydrzelo treba i s trihodinovym hysterakem, tak rikaly, ze tohle nikdy nezazily. Oproti tomu pak vstavat 4× za noc ke starsimu kojenci, kterho jsem v polospanku nakojila a spali jsme dal, bylo jak rajska hudba. Podle me dlouhodoba spankova deprivace pusobi na lidske zdravi a psychiku hur nez cokoliv jineho. Napr. lidem, co delaji nocni, se pry zkracuje adekvatne o tyto probdele noci zivot.

@Nimie : Tak jasně, je to všechno individuální. A máš pravdu i v tom, že být rodičem není DLOUHODOBĚ ta nejvíc vysilující věc na světě. Ale péče o malé dítě náročná je. Pro mě osobně bylo těžké téměř celé kojenecké období (pokaždé z trochu jiných důvodů) a jelikož mám děti 2 roky od sebe, tak jsem si při druhém opravdu sáhla na to pomyslné dno. Netvrdím, že to tak musí mít každá, ale smekám před každou, která to zvládne v pohodě a bez padání na hubu. Faktem je, že pokud nemáš hlídání, tak musíš celou smečku pořád a všude tahat sebou, čímž se spousta aktivit vylučuje a je to vcelku adrenalinová zábava.

@Nimie Před mateřskou jsem měla práci, která byla občas náročnější, parkrát se mi stalo, že jsem přespávala v kanclu na zemi, protože na ty dvě, tři hodiny nemělo cenu jezdit domů. Ale nikdy jsem se nedostala až na dno, zato s prvním dítětem jsem se zahrabala ještě někam hluboko pod dno svých možností. Ale tohle má opravdu každá jinak.

@Svistice @Suzuveverka @ejhle to se přeci nevylučuje já nepsala, že to není možné, jen poukazuju na to, že to není jediná vyčerpávající činnost a že tuna lidí to bude mít přesně naopak. Dítě je velký závazek, ale není ani zdaleka nejvíc vyčerpávající, zkuste si pečovat o trvale nemocného partnera, žít s gamblerem, chodit do x prací, abyste se nějak uživili a nebo mít dost jiných povinností. Znám holčinu, která ve svém pubertálním věku spala ve školním roce průměrně 4 hodiny denně, protože holt chodila do školy a k tomu měla jiné povinnosti a logicky NIC nestíhala a BYLA unavená. Zkrátka tohle není jednoznačné a chápu, že to hromadu ženských skolí, ale hromadu taky ne a spoustu dalších pak skolí v životě právě nějaká mnohem horší situace 

@ejhle Jinak to mam trochu podobne, jak ty, jen ty deti obracene.Pred materskou dobre placena, ale hodne narocna prace. Kolikrat jsem prisla domu v jedenact vecer, flakla sebou a jen spala, ale takovou unavu, jako s detma, jsem fakt nezazila. Prvos je narocne a urvane dite od narozeni, takze u nas prvni pul rok dve hodiny spanku v kuse max a mezitim dvou-tri hodinovky rev, rev, rev. Po roce se situace zlepsila, takze jsme se rozhodli pro druhe ditko a vyslo to snad na prvni pokus. Bohuzé se mi asi ze stresu a unavy rozjely osklive zdravotni problemy a to teprve zacal mazec. Naprosta vycerpanost v kombinaci s kolikrat nesnesitelnymi bolestmi. Nepreju nikomu. V podstate to trva uz ctyri roky, ale mam pocit, ze poslednich par mesicu je to trochu lepsi. Kazdopadne to zhorsuje jakykoliv stres a ze deticky umi pripravit perne chvilky.Ale clovek si vzdycky rekne co, deti jsem chtela, tak si prece nemam co stezovat. Nicmene i pocit pochopeni od maminek, ktery vedi sve, je nesmirne uklidnujici a pomaha. 

@reinkarnace Bude líp. Malá mi přiša jako malé miminko náročnější oproti bráchovi, ale od těch cca 5 měsíců je v porovnání s ním naprosto zlatá. On je a zřejmě ještě dost dlouho bude velký vysavač pozornosti a energie. Ale v září jde do školky. 

@ejhle Jo,tak na to bys asi bez nej neprisla

@Svistice první je režimová i nadále ale druhá bohužel trpí nějakou svědivou vyrážkou od narození..už se to ale lepší…do půl roka ji snad taky srovnám do latě..teď za to chudák nemůže…ale rekord byl cca ve 4 týdnech: 15 hodin bdění/řevu (pokud byla odložena) a 20 minut spaní 

@reinkarnace Já myslela, že ty máš s režimovými dětmi na mateřské pohodu. Teda až na to hlídání. 

@Svistice vlastně dodám..byla jsem cute i s prvním dítětem. to jsem taky myslela jak nejsem unavená…ale pořád se ještě relativně dalo dospávat když spala ona…jak už je ale s dalším členem rušno více, není šance 

Příspěvek upraven 29.05.16 v 11:37

@Svistice hezky napsané..já jen dodám: taktéž. nemusím už teď nic psát… 

@MartinaIrena ty jo rozmixovat si prst, to jsem zatim nezvladla. Zatim mam za sebou pouze to, ze jsem z vycerpani nezaregistrovala schody, slitla a rozbila si cumak. A protoze jsem o sobe chvilku nevedela, tak me manzel nalozil do auta a pro jistotu odvezl na pohotovost. Doktor taky cumel a na zaver zahlasil, musite se prospat a odpocivat  

@Nimie pred detmi jsem mela docela narocnou praci. Kolikrat jsem byla v kanclu pred osmou, domu jsem sla v deset vecer (jednu jsem takto hoknila skoro dva mesice v tahu- narocny projekt). Byla jsem vycerpana a unavena. Pak jsem mela prvni ditko. Po narocnem zajizdecim obdobi nastala dovolena. Uzivala jsem si to. Mela jsem cas na ditko, cas na vylety, manikura, kosmetika, domacnost vymazlena, obcas jsem si zasla zacvicit, po vecerech jsem stihala pracovat…pak se nam narodil terorista. Mame za sebou 9 mesicu pekla, kolik, place, spanku max 4 hodky za den. Na kosmetice jsem nebyla ani nevim, doma jako po vybuchu atomovky, kafe si udelam rano a vecer ho dopijim. Doma jsme vsichni vyrizeni, babicky nefunguji, prace jsem se vzdala, z vyletu se stala trestni vyprava. Pred tydnem jsem rezignovala a nasla jsem si pani na vypomoc. Jedno dopoledne hlida maleho a ja s dcerou si uzivam volne dopoledne. Pak se vratime, vezmu ji maleho a pani nam uklidi. Nejsem z toho nadsena…ale uz to bylo neunosne.
Ps: kdyz jsem mela prvni, tak jsem nechapala ty zoufalky, co se jenom stezovaly, jak nic nestihaji, jak je ditko vycerpava. Takze : i was so cute  

Příspěvek upraven 29.05.16 v 10:47

@Nimie Souhlasím se @Svistice S prvním dítětem pro mě byla mateřská utrpení, možná mě tu za to budou kamenovat, ale je to tak. Dítě opravdu extrémista a ohromný šok - práce pryč, koníčky pryč, manžel pryč, jen domácí vězení a řvoucí mimino. S druhým dítětem najednou zvládám i výlety s kamarádkama a různé akce, i když k tomu mám ještě dvouleťáka, a popravdě jsem z toho docela v šoku
Nicméně moje koníčky patří zrovna k těm, které se s malými dětmi provozovat prostě nedají, i kdybych se sebevíc snažila, v tomhle mám prostě smůlu a do doby, než budou děti zanechatelné doma bez dozoru se svých koníčků musím zcela vzdát.

@Nimie Ono dost záleží na tom, jaké máš podmínky a jaké máš koníčky.

Ono úplně jinak je to pro maminku, která má průměrně náročné dítě, v okolí kamarádky též na mateřské, její zálibou je vaření či zvelebování domácnosti, čtení nebo zahrádka nebo má hlídací babičky.

A naprosto jinak je na tom maminka, která má náročné dítě, kamarádky pracující či daleko, bez hlídací babičky a koníčkem jí jsou třeba motorky nebo lezení.

@Motýlice i v pracovním nasazení mohou chybět víkendy a dovolené mě tenhle přístup příjde trochu přehnaný, být rodičem není nejvysilující práce na světě, rozhodně ne v dlouhodobějším horizontu. Naopak když se podívám kolem sebe, tak většina maminek na mateřské stíhají své koníčky, stíhají děti, moc se nikam neženou. Bývají nevyspalé, ale volného času mají většinou habaděj a spousta z nich je vcelku překvapená, když jim někdo řekne, že holt nemá čas, protože je buď v práci nebo musí něco zařizovat 

@Kocicule No já zrovna patřím k těm, které to se dvěma dětmi zvládají líp než s jedním Asi je to tím, že tentokrát se mi zatím vyhýbá poporodní deprese. Nicméně buď ráda, že to máš takhle a moc bych ti přála, aby i druhé dítě bylo pohodář. Moje první dítko bylo celý první rok života naprosto nesnesitelné, k normálu se jeho chování začalo přibližovat až tak ve dvou letech. Druhátko je pohodář, s ním bych bývala stíhala i to cvičení a kafe s kamarádkama. Se dvěma se toho dá dělat hodně, ale když není hlídání a mám dvouleťáka pořád za zadkem, musím chtě nechtě veškerý program přizpůsobit dětem. Nemůžu dělat co chci a kdy chci, málokdy se mi povede najíst se když mám hlad a podobně.

Me casto rikali, az budes mit dite, tak pochopis jak je to tezke, jak je to hrozne, jak nevim co. Mam dite 11m. A pro me materska dovolena je opravdu dovolenou. Konecne muzu delat spoustu veci, ktere jsem vzdy delat chtela, ale pri praci na to zbyvalo malo casu.
Nechci tady rozpoutavat diskuzi, ale je to o pristupu, jaky to udelas, takovy to mas.
Ted me vsichni strasi, ze pockej az budes mit druhe. No uvidime, osobne moc se tesim:-)

No já nevim, jako matka dvou malých dětí mám tolik pohybu, že už prostě nemám potřebu cvičit, krom občasného protažení, a hubnu i bez diety. Zajímalo by mě, jak je vůbec možné s dětmi přibírat a nebýt v kondici.

@huwik Tak to mas asi spis nejakou depku, ne? Ze nevidis smysl zivota. 

No muj nazor k tematu asi nema smysl rikat, ja to proste nepochopim poroc nekdo tohle vsechno dobrovolne podstupuje… 

Jo no, kdo nemá dítě neví, co to je být unavený… i když na vysoké byly chvíle, kdy jsem se tomuto stavu limitně blížila, tak tu správnou unavenost si teprve užívám se svým zlatíčkem a nemůžu ho nikomu předat vyjma chlapovi tak max na 3 hodiny, protože pak je oheň na střeše a když jsem byla 1× pryč déle, tak byl roztěkaný den a půl a nemohla jsem jít ani na záchod.

@ejhle
Hele za zadek bud rada, nikdy nevis, kdy se budou zasoby hodit
Ja si z roztekanosti z nevyspani pri priprave detskeho jidla rozmixovala ukazovacek a na chirurgii to doktor nemohl pochopit. Chlap, no
A jinak obcas vstavas „jen“ 5×? To je dostatecne silene. 

Souhlasím s Jillian

@MartinaIrena klobouk dolu, to muselo bxt hrozny. Maly to mel prvnich 7 mesicu. Spala jsem max 4 hodky. Dalsi mesic a pul jak na houpacce. Obcas peklo. Obcas k nemu vstavam jenom 5×. Uvidime, co bude dal. Snad to nebude trvat cely rok Halucinace z nevyspani znam, i jsem si z unavy privodila zraneni. Na rozdil od kamosky jsem si prizrala druhou zadnici. Ja kdyz jsem ve stresu, tak zeru.  

Rekla bych, kdo nezazil, nepochopi. Mam kamaradku, ktere se ROK dite budilo KAZDOU NOC po pul hodine s hysterakama. Vsechna vysetreni ok, dite zdrave.Ale kamaradka byla tak deprivovana z dlouhodobeho a trvaleho nevyspani, ze zacala mit vazne zdravotni problemy, zhubla na 45 kg, trpela depresemi, halucinacemi a malem se ji rozpadlo manzelstvi. Nezazila jsem to, ale muselo to byt peklo.

Příspěvek upraven 26.05.16 v 23:09

Prave minuly vikend, kdy syn prorval celou noc a dcera vstavala rano o pul seste jsme s manzelem nad kavou vzpomnali, jake to bylo fajn. Ty sobotni rana, kdyz jsme se vzbudili kolem devate, otocili se na druhy bok a chrneli dal. Bylo to cute.

@Motýlice Souhlas, s dětmi, když není hlídání, prostě člověk na pár let rezignuje na to, co by chtěl on. Všechno se podřizuje více méně dětem, jsi 24/7/365 rodič, bez možnosti se pořádně vyležet, když jsi nemocná, dospat probdělou noc, jíst v klidu to co chceš a když ty chceš.

Když dorazí do práce mladé bezdětné kolegyně s tím jak jsou hrooozně unavené pro propařené noci, nebo jak „nic nestíhají“ tak se musím v duchu smát.
Po propařené noci chodí do práce na devátou a zbytek dospí o víkendu. Nic nestíhají, ale 4× týdně zvládnou po práci nějakou „svoji“ aktivity typu kafe s kámoškou, cvičení, koncert a o víkendu sjedou minimálně jeden film denně.
Ano, je to cute, taky jsem byla tak cute. 

Člověk může být dooost unavený i bez dětí. Taky jsem zažila vysoké pracovní nasazení. Nicméně, pořád existovaly víkendy, občas dovolená, nějaký ten večer strávený tupým zíráním do bedny… S dětmi je to jiné hlavně v tom, že je to práce 24/7 a hlavně v začátku člověk nedohlédne to světlo na konci tunelu. A to je na tom asi to nejtěžší. Smířit se s tím, že si ráno NIKDY nepoležíte do 8 ani kdybyste se rozkrájeli, že i na dovolené budete stavět hrady z písku a ne relaxovat s knihou, že nikdy předem nevíte, jaká bude noc atp. Osobně jsem se s tím vyrovnala celke s grácií, myslím. Vím, že to není navždy, že děti jednou vyrostou. Ale třeba můj manžel to snáší špatně i po 3,5 letech soužítí s dětmi a vysloveně se mu stýská po bezstarostném životě před dětmi. No a proto tak nějak ta Evropa vymírá…

No ja zase teda nevim, rekla bych opacne…mozna jeste nejsem matka dost dlouho a mam jen jedno dite, ale ta unava je takova jina…jo, nespala jsem vic nez nekolik hodin v kuse uz asi rok, fyzicky jsem utahana, boli me obcas cely clovek, ale to dite mi nejak furt ty baterky dobije…lip nez kdy den v kancelari, to jsem kolikrat mivala stavy, ze se mi ani nechtelo z postele. Ale obdobi vzdoru je jeste prede mnou, mozna pak zmenim nazor 

Ja teda nevim, ale pred detma jsem mela pomerne narocnou praci a cvicila jsem az 5× tydne…unavu v pravem slova smyslu jsem fakt poznala az ted se dvema detma na RD 

Příspěvek upraven 26.05.16 v 13:17

@huwik pekne napsano. souhlasim!

Když se nad tím zamyslím, něco na tom bude . Ale nemyslím úplně v tom smyslu jako myslí Jillian Michaels. Bezdětní mohou mít méně energie než matky s dětma. Asi ne té fyzické, ale psychické určitě, pokud jsou bezdětní nedobrovoloně.
Když jsme začali plánovat miminko, s chutí a plnou vervou jsem se vrhla do cvičení. Pak jsem se dověděla, že jsem neplodná a děti mohu mít jen po určitých mnohdy náročných procedurách a energie ke cvičení byla ta tam. Úplně mě to vyšťávilo a přiznám se, že od té doby necvičím. Krom toho cvičení to poznamenalo i ostatní věci, přestala jsem chodit na procházky, které jsem milovala, nevěnuju už tolik energie péči o vlasy, které jsem dřív hodně řešila ani už nevymýšlím nové recpty na vaření. Ono se úplně jinak funguje, když máte důvod, proč to dělat. Když máte naději. S dětma máte méně času, tělo dostává více zabrat, ale máte důvod, proč dále cvičit (abyste mohly venku blbnout s dětmi aniž by vás bolel celý člověk), máte důvod péct koláčky, protože se vždy najde něko, kdo to ocení.