Setkali jste se v běžném životě vy nebo vaši potomci s dítětem s autismem, ADHD nebo třeba dyspraxií? A věděli jste, jak na to reagovat? Jak vysvětlit svému dítěti nezvyklé, až rušivé chování nebo mu pomoci, aby se mohlo s takovým dítětem kamarádit? Nebo takové dítě máte a potýkáte se s touto situací?
Edice Má to háček: Dětské knížky nejen pro děti
Za posledních 10 let vyšlo u nás o autismu, ADHD a dalších neurovývojových poruchách hodně, převážně odborných knih. Ovšem takové, které by přístupnou formou pomáhaly dětem i rodičům pochopit chování dětí s takovou poruchou, podpořily je a pomohly jim s tím žít co nejspokojenější život (ať už se týká jich osobně, nebo mají takového člověka ve svém nejbližším okolí), jsou stále ještě výjimečné.
Výsledkem této snahy jsou vybrané knihy z edice Má to háček vydavatelství Pasparta (Albatros), jejichž autorkou je psycholožka Petra Štarková. „Příběhy rodin, jejichž člen má nějakou neurovývojovou poruchu, slouží jako modelové příklady toho, jak může vypadat zvnějšku typický projev takového dítěte při běžných situacích,“ říká Petra Štarková k tomu, s jakým záměrem knížku tvořila. „Zároveň ale přináší také ukázky toho, jak problematické situace řešit.“ A to bez ohledu na podobu poruchy.
Jaké knížky v edici Má to háček například najdete?
- Autistu Lukáše v knize Lukáš a profesor Neptun, kterého se snaží pochopit a skamarádit se s ním jeho spolužák Vojta.
- Extrémně nešikovnou Báru s vývojovou poruchou motorické koordinace („dyspraxií“) v knize Největší nemehlo pod sluncem, jíž pomáhá dědeček najít odvahu posouvat hranice své (ne)šikovnosti.
- Divokého Jonáše s ADHD v knize Můj brácha Tornádo, jehož sestra nejprve trpce popisuje těžký život s takovým sourozencem, ale zároveň se snaží najít pro něj porozumění a mít s ním hezký vztah.
Všechny tři knížky spojuje naděje a touha po vzájemném pochopení. Nezastírají, že to je obtížné, ale ukazují cestu z prokletí předsudků a unáhlených soudů, stejně jako ze začarovaného kruhu neustále hrozících katastrof.
Jak s těmito knížkami pracovat?
Samotné příběhy jsou psané pro děti, tedy velmi srozumitelnou formou. Přesto je ale lepší, když si knížku budou číst s dětmi společně i rodiče a následně si s nimi o přečteném povídat. Školáci (knihy jsou vhodné pro děti na 1. stupni ZŠ) se už pravděpodobně s dítětem s nějakou výše zmíněnou poruchou setkali. Ptejte se svých ratolestí, čeho si na nich všimly, jaké nezvyklé situace s nimi zažily, co jim brání se s takovým dítětem skamarádit. A společně zkuste nacházet odpovědi.
Pro rodiče, ale také pro pedagogy, přátele a sourozence je na konci každé knihy vysvětlující odborná část. Ta stručně, ale srozumitelně shrnuje, čím je daná porucha typická, jak se projevuje, kde má kořeny. A také tam každý najde tipy, jak pomoci dětem s danou poruchou, aby se předešlo nedorozuměním a náročným situacím.
Na autismus jedině autibiotika
Jiný způsob, jak podpořit rodiny s autisty, zvolila Eliška Antošová, psycholožka a maminka tří dětí, z toho dvou postižených. Již několik let píše blog divnozenka, kde popisuje každodenní život se dvěma dětmi s autismem, z nichž každý má jinou podobu a projevy. Po mnoha podnětech čtenářů svého blogu se rozhodla napsat podle něj knihu svých každodenních příhod, postřehů i hlášek obou malých autistů.
Kniha Na autismus jedině autibiotika by měla být oporou, útěchou a pro mnoho lidí i inspirací, jak přistupovat k takovýmto dětem v běžném životě. „Musela jsem důkladně uvážit, jak moc zveřejnit naše soukromí, aby to v budoucnu mé děti negativně neovlivnilo“, podotýká autorka, „takže jsem je odkryla jen částečně. Na druhou stranu vidím z mnoha pozitivních ohlasů, že kniha hodně rodičům postižených dětí pomáhá – takže nelituji“!
Nejvíc jí rodiče píšou o tom, jak se díky její knize přestali obviňovat, že jsou špatnými rodiči, když nezvládají některé náročné situace podle svých (nebo obecně uznávaných) představ nebo třeba vyhledají odlehčující péči. Také se zmiňují o tom, jakou sílu jim dodává myšlenka, že těžké situaci nečelí sami.
Paradoxně prvním impulsem pro Elišku Antošovou byly nevhodné poznámky lidí v MHD na adresu jejích postižených dětí. Nejprv ji ty poznámky zlobily a trápily, pak si je začala zapisovat a měla tendenci lidem kolem sebe vše vysvětlovat. „Po vydání knihy už mám pocit, že tolik vysvětlovat nemusím,“ dodává se smíchem autorka. Pokud se tedy i vaše rodina potýká s tím, jak vybalancovat život s autistou, její knížka pro vás bude balzámem na duši.
Má vaše díte autismus nebo ADHD? Co je pro vás během dne nejtěžší?
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
