Kolik kroužků je tak akorát?

Třeba Jana, maminka tří „špuntů“ mezi čtyřmi a osmi lety, má jasno. „Jako malá jsem se každé odpoledne strašně nudila. Přišla jsem ze školky, odkud mě vyzvedávala starší sestra, a neměla jsem až do večera co dělat. Sestra psala úkoly, pak jsme si někdy hrály, ale já mám pořád v paměti to divné prázdno, kdy nebylo co na práci. Skoro jsem se těšila, až přijdou naši, a budu muset třeba pomáhat skládat prádlo. Nechci, aby se podobně cítily i moje děti, proto jsem každému našla nějaký kroužek.“

Stejně vyhraněný názor má ale i Alena, která má dvě děti ve věku sedm a devět let. „Jako malí jsme museli doslova běhat z kroužku do kroužku. Rodiče chtěli, aby z nás,něco bylo‘, a proto nám našli na každé odpoledne nejméŠkola, ně jednu aktivitu. Cvičení, výtvarka, housle, hudební nauka. Když si na to vzpomenu, připadám si zase jako honicí pes. Jak já se těšila na pátek, kdy jsem měla odpoledne volno a mohla jsem s kamarádkami na hřiště.“ Asi je nasnadě, že Aleniny děti mají odpoledne volný program a kroužky se u nich doma moc „nenosí“. Podobně vyhraněné názory jsou možná jen čítanková záležitost, pomohou nám ale najít výhody a nevýhody řízených zájmových aktivit.

Výhody i nevýhody

Nespornou výhodou zájmových kroužků je to, že se v nich dítě zabaví. Především zaměstnaní rodiče, kteří nemají možnost zajistit dítěti odpolední program, vítají, když se jim o dítě někdo postará. „Abych řekla pravdu, tak mě možná víc než to, že se kluk něco nového naučí, těší, že je,pod střechou‘ a že ho někdo pohlídá. Do školní družiny mi ho nevzali, nevešel se,“ říká Lenka, která na svého sedmiletého synka zůstala sama. Její názor je svým způsobem extrémní, ale na druhou stranu musíme přiznat, že na něm něco je.

Další velkou předností je rozvíjení nebo podpora určitého nadání nebo zájmu. Dítě, které baví šachy nebo třeba péče o plazy, možná doma nenajde takovou podporu, jaké se mu dostane ve specializovaném kroužku. A to i v případě, že se jeho rodiče hodně snaží podporovat každý zájem, který dítě projeví.

Kroužky jsou ovšem přínosem jedině tehdy, pokud jsou opravdu kvalitní. O tom ví své Pavla, maminka druhačky Simony. „Dcera má od malinka velký zájem o přírodu, každou volnou chvíli tráví na zahradě, a když jsme v lese, tak o ní nevím. Pořád někde něco zkoumá, stačí, když vidí pavučinu a už je nadšením bez sebe. V nabídce školní družiny, kam dcera chodí, jsem objevila přírodovědný kroužek a bylo jasno. Bohužel ale jen na chvíli. I když je škola blízko lesa, spočívá činnost kroužku v tom, že děti sedí ve třídě a sledují přírodopisné filmy z videa nebo si prohlížejí encyklopedie a fotografické publikace.“

Když se Pavla snažila dopátrat, proč je kroužek vedený takovým způsobem, dostalo se jí překvapivého vysvětlení. „Řekli mi, že to je pro to, aby si rodiče mohli vyzvedávat děti z družiny podle potřeby.

A tak s nimi vedoucí kroužku nemůže odejít z budovy. Proč se ale činnost kroužku omezila na sledování videa, to už mi vysvětlit nedokázali,“ zvedá hlas poněkud rozčarovaná Pavla.

Běžte se do kroužku podívat

Není divu, že se jí taková praxe nelíbí. Bohužel se ale stává trendem, kterému podléhají mnohé školní družiny.

Pokud má vedení školy dojem, že kroužek je „něco víc“ než odpočinek a hry, na kterých je program školní družiny postaven, a zavede podobnou „inovaci“, je to jednoznačně škoda.

Když vybíráme ten pravý kroužek, vyplatí se v každém případě ověřit, jak je vedený, a případně někdy podniknout malou „přepadovku“. Když jsem hledala kroužek pro svou tehdy pětiletou dceru, věděla jsem, že chceme najít dobrou výtvarku. Měla jsem tip na výtvarný kroužek v domě dětí a mládeže, a tak jsem se tam vydala na návštěvu. Když jsem na chodbě viděla hejno dětiček, které po sobě stříkají barvou a šermují štětci, zatímco se je akademická malířka důchodového věku snaží marně přimět k pozorování modelu v podobě samorostu, měla jsem jasno, že to není nic pro nás.

Jak staré dítě poslat do baletu?

Kroužky, které byly v době našeho dětství věcí školáků, se rychle a jistě stávají součástí programu i pro předškolní děti. Někdy dokonce „vytlačují“ běžnou náplň činnosti mateřské školy a z učitelek se - jak některé z nich říkají - stávají „převaděčky“, které jen transportují děti od lektora k lektorovi. Trend, který do jisté míry devalvuje činnost mateřské školy a dělá z ní pouhou hlídárnu, ale nepřišel z ničeho nic.

Úvahy o tom, jestli dítě zapsat na plavání, do hudebky nebo na balet, totiž trápí rodiče čím dál mladších dětí.

Nedávno, během cesty metrem z jednoho konce Prahy na druhý, jsem se stala nechtěným svědkem debaty dvou maminek opravdu hodně malých dětí na téma kroužky. Z rozhovoru vyplynulo, že každý den vozí děti na aktivity, které se navíc odehrávají na různých koncích města.

Únavu jim kompenzuje pocit, že pro své děti dělají to nejlepší, ale pohled na unavené sotva čtyřleté prcky, kteří klimbali na sedačkách, budil smutek.

Především u předškoláků platí, že méně je někdy více a že se vyplatí najít jednu, dvě kvalitní aktivity a těch se držet.

Kroužky musí vyhovovat i rodičům

Přitom je výhodné řídit se nejen zájmy dítěte, které jsou pochopitelně základním ukazatelem na cestě k zájmové aktivitě, ale i místem bydliště a „akčním rádiem“ rodičů. Jana, která má tři děti krátce po sobě, vzpomíná. „Zpočátku jsem opravdu hledala výlučně podle toho, co zajímalo moje poměrně hodně čilé děti.

Nejstarší, tehdy šestiletá dcera si vybrala balet a aerobik, čtyřletý syn fotbal a keramiku. A aby toho nebylo málo, tak jsem si na sebe upletla bič a s nejmladší dcerkou jsme začaly chodit na cvičení pro rodiče s dětmi. Po půl roce jsem byla na hranici fyzického zhroucení. Syn měl totiž třikrát týdně fotbalový trénink, a to půl hodiny cesty dopravou. Keramiku měl za rohem, ale začínala mu v době, kdy jsem vezla nejstarší dceru na balet. A tak to bylo se vším. Nakonec jsem skončila jako dětský dopravce a ta naše nejmladší trávila hodiny upoutaná v sedačce v autě nebo v mém náručí v metru - na fotbal jsme jezdili do centra Prahy a autem to bylo k nezvládnutí.“

Vyčerpání a únava nakonec přiměly Janu k tomu, že se s dětmi domluvila na dostupnějších aktivitách.

„Teď jsme všichni spokojenější. Honza sice někdy remcá, že by zase chtěl na fotbal, ale nedávno se přiznal, že mu tehdy hrozně chybělo naše oblíbené pískoviště, kam jsme se pro samé kroužky nedostali. A já už nejsem tak uštvaná,“ pochvaluje si žena. Kroužky a zájmové aktivity jsou přínosné jedině tehdy, když z nich dítě má radost, není z nich unavené a rodina netrpí „pod jhem“ baletu, šachů nebo houslí.