Laktační psychózy se zbytečně neobávejte, říká psycholožka

Zdraví

Příchod miminka na svět doprovází vedle radosti často také obavy a chmury. Během šestinedělí se většinou rozplynou, občas ale přerostou v depresi nebo jiný závažný stav. Jak v téhle situaci mamince pomoci, radí psycholožka a psychoterapeutka Mgr. Helena Hejnicová.

*

Jaké jsou příčiny vzniku laktační psychózy?


Příčiny se připisují hormonální nerovnováze v období kolem porodu a kojení. Přispívá k ní také genetická dispozice. Spouštěčem může být fyzické vyčerpání z porodu, nedostatek spánku a obecně nová role a úkoly, které příchod miminka na svět doprovází.

Proč vlastně tento název? Souvisí nějak laktační psychóza s kojením?


Laktace (tvorba a produkce mateřského mléka) je hormonálně řízený děj. Výkyvy hladiny hormonů však mohou způsobit změnu nálady, nespavost a další psychické potíže. „Laktační“ ale bývá zavádějící, proto se dnes dává přednost pojmu poporodní psychóza.

Název laktační psychóza se lidově rozšířil pro více duševních stavů. Odlišujeme ji od pouhé skleslosti (poporodní blues), kterou zažije více než polovina rodiček. Asi u čtvrtiny z nich může přerůst do poporodní deprese. Úzkosti po porodu zažije většina matek. Samotná psychóza je ale velmi vzácná.

Jak se laktační psychóza u žen nejčastěji projevuje?


Projevy se různí, ale nejčastěji mezi ně patří tyto:

  • sklíčenost, rozrušenost, neklidnost, změny nálady, bezradnost, mlčení nebo mluvení „z cesty“
  • nepodložená podezřívavost vůči lidem v okolí (např. pocit, že chtějí dítěti ublížit).

K dalším projevům patří:

  • plačtivost, únava, ale neschopnost usnout, obtížné zvládání běžných úkolů, strach z budoucnosti a výčitky ze selhání v péči o dítě.
Potřebovala jsem mít jen klid a minimum podnětů, jinak jsem byla rozhozená. Každé běžné činnosti jsem se bála. Pořád jsem byla ve stresu, i když k tomu nebyl důvod. Nemohla jsem spát, nedokázala jsem se uklidnit…

Psychotické příznaky mohou zahrnovat halucinace (nejčastěji hlasy) a bludy. Hlasy mohou ženu pomlouvat, nadávat jí nebo přikazovat, co má udělat. Bludy se často týkají mateřství (např. přesvědčení, že se dítě nakazilo nějakou nemocí). V důsledku některých bludů nebo hlasů může žena sobě nebo dítěti ve výjimečných případech i ublížit.

Maminka se v důsledku bludného myšlení chová zdánlivě nesmyslně, ale v jejím vnitřním světě má její počínání logiku (např. posype dítě vrstvou pudru, aby jej uchránila před prostydnutím).

Přečtěte si o laktační psychóze více.

Jak vhodně jednat s čerstvou maminkou, u které se laktační psychóza projeví?


Situaci nepodceňujte a kontaktujte psychiatra či psychologa. Klíčovou roli hraje pomoc blízkých osob, které by pro maminku měly mít pochopení a podporovat ji. Věty typu: „Seber se,“ nebo „Nepřeháněj,“ nic nezlepší. Můžete ale říci: „Vidím, že tě tahle myšlenka trápí a rozumím tvému strachu. Ale sám to vidím jinak…“

Ubezpečte maminku, že to zvládne, že jí pomůžete, že ona i dítě jsou v bezpečí. Že není sama.

Jak se laktační psychóza léčí?


Psychóza je léčitelná pomocí psychoterapie nebo docházení do ambulancí. Klasická psychiatrie většinou ordinuje antipsychotika. Z alternativních medicínských směrů může s vyladěním hormonů pomoci např. detoxikační medicína podle MUDr. Jonáše. Pokud žena vnímá realitu natolik zkresleně, že může vést k ublížení sobě nebo dítěti, pomůže hospitalizace, která oba ochrání.

Může se laktační psychóze nějak předejít?


Pravděpodobnost vzniku onemocnění je velmi malá, na 1000 porodů se vyskytne asi 1 až 2 případy.

Za onemocnění maminka nemůže. Částečně se může chránit tím, že myslí na svou psychickou pohodu během těhotenství a připraví se na porod. Také přítomnost partnera nebo duly u porodu může být významnou oporou.

Čerství rodiče by si měli také naplánovat období šestinedělí – kdo kdy pomůže s miminkem, uvaří, poklidí, nakoupí. Pokud miminko spí, také maminka by si měla odpočinout. Energii dodá i plnohodnotná strava. A především, jakékoliv pochybnosti, radosti i starosti by maminka měla sdílet s blízkými.

Článek vznikl ve spolupráci s Veronikou Kubrichtovou ze sdružení www.usmevmamy.cz. Za odpovědi děkujeme psycholožce a psychoterapeutce Mgr. Heleně Hejnicové.

Témata článku

Váš příspěvek