Libuška Rohlíčková: Mít dítě v sedmatřiceti je úplně jiné než v sedmadvaceti

Zdraví

Libuška Rohlíčková (dříve Vojtková) je bývalá tanečnice a především dvojnásobná maminka. Zeptali jsme se jí, jaké to je mít děti s desetiletým odstupem a v čem vidí nejzásadnější rozdíly.

Libuška Rohlíčková s rodinou

Libuško, nejdříve přišel syn Matyáš, poté dcera Ela, v čem se druhé těhotenství lišilo od prvního?

Mám mezi dětmi rozestup deset let, takže mít dítě v sedmadvaceti letech, nebo sedmatřiceti je rozdíl.
S Elinkou jsem věděla, do čeho jdu. Těhotenství jsem si užívala relativně bez problémů, jen možná s větším strachem, aby to dobře dopadlo. Zásadní rozdíl byl v samotném konci.
Nerodila jsem císařem jako poprvé, ale přirozenou cestou.

Děti jsou od sebe deset let, přináší to spíše starosti nebo výhody?

Já osobně v tom vidím samá pozitiva.

Jak syn přijal mladší sestřičku?

Maty si sourozence přál už dlouho, takže Eli přijal krásně.
Je perfektní starostlivý brácha a Elinku miluje.

Stálo narození dcery za ukončením taneční kariéry nebo jste o „tanečním důchodu“ přemýšlela dříve?

V takzvaném tanečním důchodu jsem byla už tři roky před těhotenstvím s Eli.
Trápila mě bolest zad již dlouhá léta a musela jsem se smířit s tím, že tancování musím pověsit na hřebík.

Nyní pracujete jako kosmetička. Proč právě tohle povolání?

Už asi před osmi lety jsem se zaměřila na práci kosmetičky, udělala si spoustu kurzů a souběžně pracovala v salónu i v divadle. Proto mě konec taneční kariéry nepřekvapil. Jen jsem pozvolna nabírala větší klientelu, až se kosmetika stala mojí hlavní profesí. A ukončila tak účinkování v divadle.

Nestýská se vám někdy po publiku a divadle?

Tancování a divadlo jsem milovala, mám spoustu krásných vzpomínek, ale život jde dál a neohlížím se do minulosti. A když se mi po divadle zasteskne, jdu se podívat na manžela Zdeňka na nějakou veselou činohru.

Ještě jako tanečnice jste prodělala pneumokokovou meningitidu (zánět mozkových blan), jak se nemoc projevila?

Asi pět let zpátky jsem si toho na sebe vzala moc. Tancovala jsem v divadle, dělala ve dvou salónech, učila na konzervatoři… a tělo řeklo dost. Skončila jsem v Nemocnici Na Bulovce a musím říct, že to byl jeden z nejhorších zážitků. Začalo to nenápadně jako angína, až mě nakonec odvážela sanitka s paralyzující bolestí hlavy, kvůli které jsem se nemohla postavit na nohy.

Měla vaše zkušenost vliv na rozhodnutí, jestli své děti očkovat nebo neočkovat?

Po této zkušenosti jsem nechala naočkovat syna Matyáše i sebe. A Elinku po poradě s pediatričkou proti pneumokoku očkujeme také.

Očkování je velmi citlivé téma. Setkáváte se někdy s názory, se kterými vnitřně nesouhlasíte?

Očkování občas rozděluje maminky na dva tábory. Chápu to a respektuji. Jen se trochu v dnešní době bojím, aby se k nám nevrátily nemoci, které už se několik let neobjevovaly, např. spalničky.
Myslím, že je důležité najít ve všem zlatý střed. Já, pokud v tomhle ohledu něco nevím, či potřebuji poradit, jdu za Elinčinou pediatričkou, které důvěřuji.

Říkala jste, že když jste onemocněla, byla jste příliš zaměstnaná, takže jistě také velmi unavená. Jak odpočíváte a udržujete se v pohodě?

Mám skvělou rodinu, děti, manžela… a to mi dává životní pohodu a klid. S figurou mi rodina nepomůže, takže navštěvuji fitko, kde se snažím dostat zpátky do formy.

Máte v plánu mít ještě další děti?

Zatím to neplánujeme a užíváme si osmiměsíční Elinky.

 Váš příspěvek