Pomoc! Máme geniální dítě

Čtyřletý chlapec se maminky jednoho dne začal vyptávat, jak se komunisté dostali k moci a kdo to byl Stalin. Další, ještě ne šestiletý kluk, přečetl Bulgakovův román Psí srdce a teď se chystá na něco od Dostojevského. Rodičům řekl: „Slyšel jsem, že Dostojevský nepsal špatně.“ V jedné ostravské základní škole zase vzpomínají na zápis prvňáčků, kdy se jeden z nich začal s učitelkou bavit o složitých matematických úlohách, které se probírají až na střední škole. Když mu rozpačitě odpověděla, že na ty má ještě dost času, zvedl se a řekl své mamince: „Jdeme pryč.“ Ta jen pokrčila rameny a odcupitala za ním.

Mnohým rodičům připadá, že mít tak mimořádně nadané, zvídavé a výjimečné dítě musí být povznášející pocit. Jistě je. Zároveň to však znamená i spoustu starostí. Výchova geniálních dětí je paradoxně někdy srovnávána se vzděláváním dětí mentálně zaostalých či jinak postižených. Obě vyžadují trpělivost a zvláštní metody.

Do školy už v pěti

Od letošního roku mohou poprvé k zápisům do základních škol už pětileté děti. Vypovídá to o tom, že mimořádně nadaným dětem je konečně věnována větší pozornost. Řada škol už připravila zvláštní programy i speciální třídy pro nadané děti. Donedávna byli tito školáci řazeni spíše do kategorie: děti drzé, znuděné, hyperaktivní. Byly takové proto, že je výuka určená pro děti jejich věku nudila.

Mimořádně nadané jsou tři až čtyři procenta dětí. Údaj vychází ze statistik Ministerstva školství a organizace Mensa, která sdružuje nadprůměrně inteligentní lidi.

Někteří psychologové však v zařazování nadaných pětiletých dětí mezi starší spolužáky vidí určité nebezpečí. „Rodiče by se neměli snažit posílat děti brzy do školy za každou cenu, jen aby si tím dokázali, že mají nadané dítě,“ upozorňuje dětská psycholožka Václava Masáková. „Tyto děti jsou na tom třeba dobře mentálně, ale v citové a sociální oblasti se zároveň mohou vyvíjet zcela průměrně, takže ve srovnání s šestiletými dětmi pak mohou nakonec ve výsledku pokulhávat,“ míní.

Obrázkové IQ testy

Tipováním mimořádných dětí a jejich vzděláváním se v poslední době aktivně zabývá společnost Mensa, která sdružuje lidi s nadprůměrnou inteligencí. Pořádá pro ně kursy, letní tábory, testování inteligence. Jaké možnosti tedy mají rodiče, kteří se domnívají, že je jejich dítě v něčem výjimečné?

O testování dětské inteligence informuje Mensa na svých stránkách, předsedovi dětské sekce Mensy Václavu Fořtíkovi vydalo nakladatelství Portál knihu s názvem Nadané dítě a rozvoj jeho schopností. V ní se dají najít užitečné rady. „Běžně měříme inteligenci dětem až od devíti, desíti let, samozřejmě pouze se souhlasem jejich rodičů,“ vysvětluje Václav Fořtík. Na přání rodičů však otestují i dítě mnohem menší. „Měříme určitým typem IQ testů, to jsou obrázkové testy. Neměříme inteligenci verbální, prostorovou či vnímání, nýbrž inteligenci základní, tedy schopnost logicky uvažovat,“ vysvětluje.

Jinými slovy, dítě, které v těchto testech nedosáhne vysokých hodnot, může být v některém oboru či v běžném životě naopak výrazně úspěšnější, než to, kterému v desíti letech naměří mimořádně vysoké IQ. Právě tento fakt by si rodiče měli uvědomit. O vysoké inteligenci se mluví, když dítě získá v testování nad 130 bodů. Což však zase nemusí znamenat, že má nějaké zvláštní nadání a uspěje v určitém konkrétním oboru. Například talent v uměleckých oborech se změřit nedá. Nebo může být dítě velmi výřečné a intelektově nadané a testy nedopadnou dobře právě proto, že jeho schopnost logicky řešit různé obrázkové úlohy není valná.

…když dítě říká: Ještě, ještě

Každopádně platí, že dítě, které v něčem vyniká, změní život celé rodiny. Své o tom ví například Melanie Chodúrová, maminka Martina Chodúra, vítěze pěvecké soutěže Československá SuperStar, kterého odborníci považují za mimořádný hudební talent, nikoli uměle vytvořenou hvězdičku, jak u vítězů podobných soutěží bývá. „Sotva mluvil, ale pořád chtěl, ať s ním zpíváme další písničky. Dozpívali jsme jednu a on říkal: další,“ vzpomíná. Byly mu teprve tři roky a už si jich pamatoval desítky. Nedaleko jejich domova tehdy začala shodou okolností fungovat dětská múzická škola. „Zašli jsme tam s ním, ať se na něj podívají. Bylo nám divné, že pořád zpívá a má takovou paměť. Hned si jej tam nechali,“ vypráví. Bylo mu tři a půl, když doma prohlásil, že chce píšťalku. Viděl totiž ve škole flétny. Nakonec mu rodiče koupili drahý klarinet, aby jej mohl studovat na konzervatoři, přestože jejich finanční situace nebyla nic moc a rodina se musela uskromnit. „Dnes si uvědomuji, jak je dobře, že jsme jeho talent podpořili. Byla to důležitější investice, než kdybychom jezdili na dovolené nebo koupili auto,“ říká Melanie Chodúrová.

Vsadila na správnou cestu, přesně takovou, jakou doporučují odborníci. Je důležité zjistit, v čem je dítě nadané a pak mu umožnit, aby se rozvíjelo. Možnosti jsou dnes mnohem větší než dříve.

V některých vybraných školkách dokonce odstartoval unikátní projekt, v němž se společnost Mensa pokouší zjistit, zda je u předškolních dětí různými cvičeními možné zvýšit výkonnost mozku. Jde o krátká cvičení, která se zaměřují na motorické schopnosti, paměť a další disciplíny. Tento systém se zkouší i v řadě dalších zemí Evropy. „Dosavadní výsledky opravdu u dětí prokázaly zvýšení výkonnosti mozku,“ říká předseda Mensy ČR Tomáš Blumenstein. Cvičení však nemůže zvýšit inteligenci dětí, ta je vrozená. Může ale ovlivnit dítě tak, aby využívalo kapacitu svého mozku více, než je běžné.

V podstatě tento projekt jen potvrzuje staré známé pravidlo. Dítě, se kterým rodiče mluví, hrají si s ním, učí jej a věnují mu hodně pozornosti, má větší naději, že bude v životě úspěšné, než to, které dětství prosedí samo u televize a na každou svou otázku uslyší jen: „Počkej, maminka teď nemá čas.“

Vysoké IQ úspěch nezaručí

Existují vůbec nějaké signály, při kterých by rodiče měli zbystřit a přemýšlet, zda jejich dítě není výjimečné až geniální? Ano, vodítkem mohou být následující situace.
Dítě má výbornou paměť. Například vám po roce odříká přesná jména všech vesniček, které jste projeli o prázdninách.

Najednou zjistíte, že umí číst či počítat. Naučí se to tak nějak samo, až vás tím překvapí.

Je zakřiknuté ve společnosti. Má svůj vlastní vnitřní svět. Nepatří mezi děti, které se snadno prosazují v kolektivu.

Dokáže spočítat složitou matematickou úlohu, ale dělá chyby v základní násobilce. Nejdou mu jednoduché věci, protože jej prostě nebaví. Myslí už na ty složité. Často se na něco vyptává, chce diskutovat s dospělými.

Bez problémů používá složité výrazy, které třeba jen zaslechl a dokáže si je dát do souvislostí. Příkladů může být samozřejmě mnohem více. Stejně tak žádný z těchto nezaručuje, že dítě, které se tak chová, je geniální.

Často se říká, že lidé s nadprůměrným IQ bývají takzvaně nepoužitelní v běžném životě. Představujeme si je jako nepraktické, roztržité, zmatené. „Je to klišé,“ tvrdí předseda Mensy Tomáš Blumenstein. „Jen malé procento nadprůměrně inteligentních lidí tvoří ti opravdu nepoužitelní,“ vysvětluje. Každopádně by rodiče, kteří se rozhodnou zjistit, jak na tom jejich potomek s inteligencí je, měli sami přesně vědět, co že mu to vlastně nechávají měřit. Předejdou tak rozčarování i zklamání. Měření inteligence testy, které používá Mensa, je totiž měření schopnosti logicky uvažovat. Testy jsou uzpůsobeny tak, aby měl při jejich plnění každý úplně stejné podmínky, nezávisí na vzdělání či na prostředí, ze kterého testovaný pochází. Jinými slovy, dítě rodičů se dvěma vysokoškolskými tituly při nich může dopadnout hůře, než dítě uklízečky se základním vzděláním. Právě v tom je jejich kouzlo. Takže je určitě dobré vědět, jestli máme dítě mimořádné, abychom mu mohli vybrat školu, ve které se může rozvíjet. Ale stejně dobré je vědět, že tato „mimořádnost“ změřená v dětství neznamená, že jeho život bude procházka růžovým sadem.

Jak vychovat inteligentní dítě?

Vhodným cvičením a hrami můžeme inteligenci potomků procvičovat a zvyšovat.

1. V prvních měsících života je dobré hlídat, zda dítě zvládá vše, co by ve svém věku mělo. Poradí každý dětský lékař. Vhodná jsou i fyzická cvičení, protože čím dříve se dítě umí samo pohybovat, tím dříve začne objevovat ve svém okolí zajímavé věci. Tudíž, učí se něco nového.

2. Je vhodné s dítětem mluvit, jako by bylo starší, než ve skutečnosti je. Nešišlat, nepoužívat zdrobněliny. Naopak je vhodné mu popisovat různé děje. Například vysvětlovat, kam právě jdete, proč šel otec do práce apod.

3. Když začne mluvit, odpovídejte na všechny jeho dotazy. Ano, je to o nervy, ale vydržte. Stále opravujte, když nějaký výraz říká nesprávně, aby si jej špatně nezafixovalo.

4. Hrajte hry, zpívejte písničky, učte se říkadla. Když je v prvních letech mozek namáhán, naučí se lépe pracovat se svou kapacitou, což se projeví až v budoucnosti.