Manželství nebo život na hromádce? Známe všechna pro a proti

Chcete se brát? Nebo po tom zase tolik netoužíte? Podívali jsme se na praktické stránky obou eventualit – života na hromádce a života v manželství. Jak to dopadlo? Možná právě náš článek změní váš pohled na věc.

On a ona při západu slunce hrají na kytaru. Láska je láska. S papírem i bez. Je to tak i podle vás? Zdroj: Canva

Podívali jsem se na čistě pragmatické výhody a nevýhody (ne)manželství. Možná vás některá úskalí vycházející z právního (ne)potvrzení vašeho svazku překvapí.

1. Peníze až na prvním místě

Majetek: Co je moje, je i tvoje

Společné jmění manželů je název pro právní rámec majetku. Vše, co nabudete během trvání manželství, je společné – je jedno, kdo na to vydělal, z čích úspor se to koupilo… Vše vám patří rovným dílem. To nefunguje v případě, že manželé nejste. Je dům napsaný v katastru nemovitostí na vašeho partnera, přestože jste ho postavili za vaše úspory? Je nám líto, patří prostě jemu. Podle zákona rozhodně. Tohle si musíte ujasnit. Jde sice o peníze, o kterých rádi říkáme, že nejsou důležité, ale je to skutečně tak?

Moje, tvoje, naše: Na co nezapomínat?

  • Předmanželská smlouva může poměry lehce upravit. Poradí vám s ní právník.
  • Ze společného jmění manželů je vyjmuto dědictví, to patří pouze tomu, kdo dědí.
  • Dům, pozemek a další nemovité záležitosti mohou být zapsány na dva (i více majitelů). To by mohlo být řešení pro spravedlivé vlastnictví střechy nad hlavou. Ale například takovou televizi vlastní skutečně jen ten, kdo ji platí – ten, kdo má účtenku.
On a ona staví dům.Společné jmění manželů: Dům patří vám oběma. Zdroj: Canva

Sleva se počítá. I ta na dani

Pokud vaše příjmy nejsou vyšší než 68 000 Kč – přičemž rodičovský příspěvek není započítáván – může si vás váš manžel/manželka odečíst z daní. To je docela příjemná záležitost, kterou manželství z hlediska financí přináší. Odečíst lze sumu 24 840 Kč. V případě, že je manžel/ka ZTT/P, je to pak dvojnásobek.

Vyživovací povinnost se nevztahuje pouze na děti

Vůči manželovi i manželce máte vyživovací povinnost. To zajistí nárok na stejnou životní úroveň, jakou má váš partner. Například, může-li on jet na měsíc na dovolenou do Karibiku, vy máte nárok na to samé. A pozor! Toto platí i v případě rozvodu, tedy v době, kdy již nejste partnery.

Jakmile není jeden z páru po rozvodu schopen se sám živit a tato skutečnost pramení z manželství – tedy například žena byla dlouhodobě v domácnosti, starala se o ni a o děti a nyní je proto hůře zaměstnatelná, je její bývalý muž povinen ji vyživovat.

Poraďte se se svou daňovou poradkyní, na jaká daňová zvýhodnění máte nárok.

Rodina venku.Rodiči jste na pořád. I po případném rozpadu vašeho vztahu. Zdroj: Canva

2. Rodina? Máma, táta a děti

Rodičovství je něco, co není právně ovlivněno tím, zda jste nebo nejste sezdáni. Máte stejná práva, ale i povinnosti jako rodič v manželství i mimo něj. A trvá to i po eventuálním konci vztahu. Nejste-li schopni se dohodnout, soud probíhá stejně v případě bývalých manželů i bývalých „hromádkářů“. Následné výživné na děti je také placeno stejně. Jakmile se stanete mámou a tátou – je to navždy.

Drobnost ohledně otcovství: V manželství je podle zákona otcem dítěte automaticky manžel. V případě, že žena není vdaná, musí do rodného listu otce uvést.

3. Informace: Citlivé téma

Tohle pocítíte až v momentě, kdy se vám to stane. Jakmile se ocitnete v nemocnici, nemá váš partner nárok na informace o vašem zdravotním stavu. Stejně tak v případě eventuálního bezvědomí nemůže o dalším postupu léčby rozhodovat. Oproti tomu manžel nebo manželka jsou právě v těchto chvílích těmi, kteří dostanou jako první informace a mohou také lékařům odsouhlasit (zamítnout) další léčebné postupy.

Mladá vdova pláče na pohřbu.Na tohle nikdo z nás nemyslí. Ale stát se to může… Zdroj: Canva

4. Dokud nás smrt nerozdělí

Na tohle nemyslíme. Ale je to tu… Však řeči o skutečnosti, že smrt je součástí života slýcháme docela často. Také smrt rozděluje mezi partnerstvím „na hromádce“ a manželstvím.

  • Jednak jde o dědictví. Manžel a manželka dědí v první skupině. Druh a družka jsou až ve skupině druhé (například spolu s rodiči).
  • A pak je zde také vdovský důchod. Ten vám stát přizná pouze v případě, že vám zemřel/a manžel nebo manželka. Splnit ale musíte ještě další podmínky.

Jestli jste se vyděsili, že by to tak mohlo být i s důchodem sirotčím pro vaše děti, vězte, že naštěstí ne. Platí – jak jsme již psali výše – že rodičem jste jednou pro vždy, nezávisle na tom, zda máte v šuplíku oddací list.

5. Láska je láska

Ne, nezapomněli jsme na to, že nejdůležitější ve vztahu je přece láska. Je sice pravda, že někteří odborníci upozorňují, že svatba je symbolickým vyjádřením hloubky vztahu, svatební slib je obrazem kotvy ve vztahu – uzemní a pomůže v případě partnerské krize – a udávají dokonce, že v manželství jsou lidé zodpovědnější, víc na vztahu pracují a nevzdávají se při prvním problému…

Ale zároveň je pravdou i fakt, že více než polovina manželství se rozpadá. Těžko tedy říci, kdo má pravdu – jestli zarytí zastánci manželství nebo ti, kteří preferují „život na hromádce“ s argumentem, že mají stejné šance na věčnou lásku jako ti okroužkovaní. My víme jen jedno: Šťastný vztah plný lásky, porozumění a pochopení může být jak ten posvěcený oddacím listem, tak ten bez něj.

SvatbaSvatba: Symbolické zdůraznění vážnosti vztahu? Zdroj: Canva

Jak to máme v redakci my?

Petra z eMimina

Já jsem se nevdala. Proč? Tak to přišlo nebo vlastně spíš nepřišlo. :-) Nejdřív jsem to pokleknutí a prsten dychtivě očekávala… a nic. Pak přišlo dítě, tak pomyšlení na nějaký velký mejdan ani nebylo. Znáte to. A pak jsem přišla na to, že to nepotřebuju. Zřejmě už to tak zůstane a já umřu se svým rodným příjmením. Sem tam z legrace poznamenám, když se loučím s mužem, ať dá na sebe pozor, že bych nedostala vdovský důchod… Což je jediný „ocas“ nesezdanosti, který nám ve vztahu zbyl. Anebo by se to dalo říct taky zcela jednoduše: Prostě si mě nikdo nevzal… :)

Tereza z eMimina

Já se brzy vdám. Proč? Protože mě požádal o ruku člověk, kterého miluji, respektuji a nesmírně ráda s ním trávím čas. Oba jsme velmi tradiční, a proto je pro nás sňatek důležitý… Vnímám ho jako základní cihlu. Nejsem zastáncem „života na hromádce“, oba spolu chceme žít a budovat rodinu i bydlení. Na to je ale ještě času, i kvůli mému věku, budu mladá nevěsta - dost. :-)

Martina z eMimina

Poprvé jsem se vdala, protože mi to přišlo tak nějak přirozené po sedmi letech vztahu. Můj první partner nebyl žádný velký romantik, takže to pojal dost osobitě a prostě: Jsme spolu sedm let, tak co kdybychom se vzali? Vydrželo nám to dalších jedenáct let a pak přišel rozvod – to už tak super jako svatba fakt není.
Po rozvodu jsem si říkala, že to jednou stačilo a papír ke šťastnému vztahu nepotřebuju. Ale když se narodila Anetka, přítel mě požádal o ruku. To dítě ten pár prostě tak nějak stmelí. Teď jen řeším, že už si budu muset zvykat na třetí příjmení. :-)

Zásadní diskuse na toto téma: Neprovdaná a s dětmi. Váš názor?

Pár se drží za ruku a žena má na ruce zásnubní prstýnekS kroužkem i bez kroužku…lásce na tom úplně nezáleží. Zdroj: Canva

Karin z eMimina

Já vlastně vůbec nevím, proč jsme se zatím nevzali, i když spolu chodíme tak dlouho. Jsme zatím šťastní takto, i když víme, že v budoucnu děti určitě chceme… Ale o svatbě se zatím nebavíme. Máme navíc oba obrovské rodiny, svatba to bude veliká! A ještě jsme nezačali ani šetřit… :-)

Jana z eMimina

S otcem svých dětí jsem začala chodit, když nám bylo 18. Byla to pro nás první zkušenost s vážným vztahem. Dlouho jsme na svatbu ani nepomýšleli. Byli jsme spokojení i „na hromádce“. Měli jsme práci, bydlení, psa a cítili jsme se dobře i bez papíru. Ale když jsem přišla do jiného stavu a po třech měsících potratila, spojilo nás to. Požádal mě o ruku a já souhlasila, protože jsme zrovna v tu chvíli byli na „vrcholu“ a bylo nám strašně hezky. Takže to byl prostě krok, který jsme v tu chvíli cítili (ne kvůli penězům, papíru nebo protože se tak sluší). Brali jsme se tak po devíti letech a musím říct, že z velké lásky. Věděli jsme také, že pokud přivedeme na svět miminko, tak chceme mít všichni stejné jméno a chceme být právoplatná rodina. Pak ale přišel rozvod a to už nebyla taková pohoda, rozvodové řízení je velmi stresující a zdlouhavé.

Teď se současným partnerem sem tam mluvíme o společném dítěti, ale nespěcháme na něj a rozhodně na něm ani nepracujeme. :-) Ale o svatbě neuvažuji. Sen, že budu princeznou, jsem si už jednou splnila. A strach z dalšího rozvodu mě paralyzuje. Možná mi bude stačit žít na hromádce, mít oddělené finance, žít podle toho, co chci já a děti. Ale možná je to i tím, že po dvou letech vztahu spolu ještě nebydlíme. Jako starší už si vážím svého času a špatné zkušenosti mě možná trochu brzdí. Ale co já vím – on tvrdí, že si mě vezme – takže možná až přijde nečekaná žádost o ruku, tak budu vědět, že do toho prostě vlítnu znovu. Stále ale vnímám instituci manželství jako velmi důležitou.

Týnka z eMimina

Za mě? Svatba se rozhodně počítá! Ráda bych… Ale zatím utrácíme peníze za jiné věci, které jsou důležitější. Protože si právě zařizujeme bydlení, je nám líto vyhodit tolik peněz za svatbu. Kdyby ale nešlo o peníze, myslím, že bych už prstýnek na ruce měla. Teda, doufám! :D

A jak to vidíte vy? Napište nám do komentáře: Svatba ano, či ne? A proč?

Autor:

Petra vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na pedáku – nikdy ale neučila. Dlouho žila studentským životem, studovala, žila ve Francii, poté v Anglii. Říká o sobě, že vždy byla písmenkový typ – hodně čte a čím dál tím víc i píše. Velmi ji baví i jazyky cizí, zejména francouzština. více

Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.

eMimino kartička

Témata článku

Přečtěte si také