Lucie: Jsem zapsána v rodném listu dítěte, které porodila moje manželka, jako druhý rodič

Lucie s Annelies jsou vdané, mají dvě děti a žijí běžný manželský rodinný život v zemi, kde je to možné. Čeští zákonodárci právě projednávají novelu zákona, která by měla umožnit manželství pro stejnopohlavní páry. O životě, o výchově dětí, ale i o tom, proč si Lucie přeje, aby novela prošla, jsme si povídaly v rámci našeho rozhovoru.

Ona a ona: Rodina jako každá jiná. Just Married! Ona a ona: Rodina jako každá jiná. Zdroj: Canva
+7

Tuhle otázku má rád každý: Jak začal váš vztah s Annelies, Lucko?

Potkaly jsme se před deseti lety na koncertě v Paříži. Každá z nás v té době žila v jiné zemi, já v Čechách, Annelies v Belgii. Chvíli trvalo, než jsme se shodly na tom, co bude dál. Tedy hlavně, kdo a kam se bude stěhovat. V roce 2015 jsem se nakonec přestěhovala do Belgie.

A jak proběhla žádost o ruku? V Belgii je totiž uzavírání manželských svazků mezi homosexuálními páry běžnou záležitostí.

Věděly jsme, že chceme děti. A obě jsme chtěly, aby se narodily do manželství. Ale vlastně to byl důsledek dohody. Žádná velká romantika to nebyla, večeře při svíčkách a tak… Což je vlastně asi moje chyba, moc na to nejsem. I když Lies prohlásila, že si mě nevezme, dokud ji nepožádám o ruku, vzaly jsme se i tak!

Svatební fotografie Lucie s Annelies. Budou i u nás možné stejnopohlavní manželské svazky?Svatební fotografie Lucie s Annelies. Budou i u nás možné stejnopohlavní manželské svazky? Zdroj: Archiv Lucie

Vy máte s partnerkou dvě děti. Jak je toto v Belgii právně řešené? Může si homosexuální manželský pár legálně pořídit děti?

Jako dvě ženy to máme v Belgii hrozně jednoduché. Stačí zajít na kliniku, pro představu – v našem městě máme tři! – a říct, že chcete otěhotnět. Pokud nemá člověk žádné zdravotní problémy, tak jde všechno opravdu rychle.

Zdravotníkům na klinice je jedno, zda žijete s partnerem opačného pohlaví nebo ve svazku stejnopohlavním?

Ano. Jednali s námi jako s kterýmkoliv heterosexuálním párem, který má problémy s fertilitou. Bylo to zcela totožné. Od lékařských prohlídek až po sezení s psychologem.

Co s vámi psycholog řešil?

Probírali jsme hlavně to, že se nám do rodiny narodí dítě, které nebude biologicky nás dvou, ale jen jedné z nás. Povídali jsme si o tom, jak s tím naložit, a také o tom, jak to v budoucnosti komunikovat dítěti. Mimochodem i heterosexuální rodiče, když nemohou být oba biologickým rodičem miminka, si projdou stejným sezením.

Jako ženy to máte samozřejmě jednodušší než muži, kterým prostě chybí ta děloha, ve které by miminko vyrostlo. Jak touhu po dítěti tedy v Belgii řeší homosexuální mužské páry?

Dva muži to mají v tomhle případě určitě složitější, to máte pravdu. Pokud se nemýlím, ani v Belgii není náhradní mateřství v těchto případech právně ošetřeno.

Takže se nabízí osvojení dítěte – ať již adopce nebo třeba pěstounská péče. Tuto možnost mají i homosexuální páry?

Samozřejmě, mohou si dítě adoptovat nebo si vzít dítě do pěstounské péče. Adopce je v Belgii bohužel, nebo možná bohudík… nevím… dost zdlouhavý proces. Jsou dlouhé čekací listiny. Od začátku procedury do doby, než držíte své dítě v rukou, to může trvat až deset let. Navíc, udává se, že ročně je tu k adopci volných zhruba 20 dětí, přičemž ale čekatelů na adopci je přes sto. Situaci komplikuje i fakt, že pouze málo zemí umožňuje adopce homosexuálním párům. Takže jich relativně dost čeká na dítě právě v Belgii.

Zpátky k vaší rodině. Dokážete si představit, jak byste situaci řešily, kdybyste žily v Čechách? Myslím tím to samotné „upečení dítěte“?

Tohle byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme se nakonec rozhodly žít v Belgii, ač to jinak Česká republika docela vyhrávala. Možnost všechno udělat legálně, mít oba rodiče zapsané v rodném listu dětí… Nemuset řešit, jak si vybrat a vůbec sehnat dárce.

Vnímáte to tak, že v Čechách byste si musely rodinu pořídit tak trochu ilegálně?

Vlastně ano. Vše bychom musely balit do polopravd a žít v takové šedé zóně, že to, co děláme není sice nelegální, ale ani zcela legální. Navíc to vědomí, že pokud se něco pokazí, nemáte podporu v právu.

Vy i vaše partnerka jste byly těhotné a porodily jste každá dítě. Jsou to sourozenci?

Ano, naše děti jsou sourozenci. Hlavně v tom podle mě nejdůležitějším smyslu – vyrůstají spolu v jedné rodině! Oni sami se vnímají jako sourozenci. Biologicky mají každý jinou matku. Otce nemají, dárce byl vždy anonymní a pokaždé jiný (úsměv).

A teď k meritu věci. Jaký je váš vztah k dítěti, které porodila vaše partnerka? Nemyslím tím, jestli ho máte ráda (úsměv). Myslím tím právně.

Právně jsem zapsána v jeho rodném listě jako druhý rodič. U dítěte, které jsem porodila já, je to naopak – já jsem zapsána jako matka, Lies je uvedena jako druhý rodič. Jelikož jsme byly v době porodu už vdané, tak se všechno událo automaticky. Dokonce náš syn dostal automaticky moje české příjmení i s českou koncovkou -ová (smích).

A vy jste mu tu koncovku u příjmení nechaly?

Ne! Nenechaly. Rozhodly jsme se, že děti budou mít příjmení po Annelies. Ale je z toho hezká vzpomínka z porodnice, kdy chováte novorozeně s tím zkomoleným jménem na náramku na ručičce… (úsměv)

Rodina: Rodiče a děti.Rodina jsou prostě rodiče a děti. Zdroj: Archiv Lucie M.

Jak je, Lucko, nadepsaná ta druhá kolonka v rodném listě? Otec/druhý rodič?

Vím, že v porodnici byla kolonka „matka“ a druhá kolonka „otec/nebiologická matka“. Do rodného listu, jak to tam je, bych se musela podívat. To si nepamatuju.

Musíme říci, že v Belgii to funguje dokonce tak, že druhý rodič má po příchodu miminka na svět automaticky nárok na volno. Je to tak?

Ano. Když se naše děti narodily, bylo to 10 dní. Nyní to je už dní 15. Druhý rodič může zůstat doma a čerpat tuto „otcovskou“ dovolenou, která se oficiálně nazývá poporodní.

Jak vám děti říkají? Prostě mami? Nebo to máte nějak rozdělené? Znám třeba českou homosexuální rodinu, kde je jedna máma maminka a druhá mamík…

My jsme tohle nějak moc neřešily, obě jsme mámy. Lies je mammie, pokud děti chtějí něco specificky od ní. A pokud volají, že chtějí mámu a přijde ta špatná, tak prostě řeknou, že chtějí tu druhou. (úsměv) Ten starší to i odlišuje tak, že na mě volá česky, teda: „Maminko!“ a na Annelies vlámsky: „Mamiiii!“ Na mámu tedy prostě reagujeme obě (úsměv).

Váš vztah je funkční, nepředpokládejme, že by se rozpadl, ale zeptat se musím. Je to tak, že kdybyste se s partnerkou rozvedly, jsou děti stále obě vždy dětmi vás obou, a tudíž vám vzniká nárok je vídat a stejně tak ale povinnost například platit alimenty?

Přesně tak, jako u jakékoliv jiné, teda té „klasické“ – heterosexuální, rodiny.

Dokážete si představit, že byste žily v zemi, kde manželství pro všechny nefunguje a jste právně každá máma dítěte, které jste porodila, ale k druhému dítěti nemáte právně žádný vztah a jste pro něj tak z hlediska práva cizí člověk? Není to děsivá představa?

Je! A to hodně děsivá. Představa rodiče, že by jen tak mohl přijít o dítě, je dost děsivá asi pro každého. Představte si, že vám, nedejbože, umře partner… A vy, kromě toho, že jste přišli o něj, přijdete ještě automaticky i o dítě. A co teprve by to bylo pro to dítě. To by přišlo o oba rodiče najednou. Protože pro to dítě jsou samozřejmě rodiče oba, nezáleží na tom, co tvrdí právo.

Coming out? Už ten sám o sobě je přece určitou diskriminací, říká Lucka.Coming out? Už ten sám o sobě je přece určitou diskriminací, říká Lucka (na fotografii vlevo). Zdroj: Archiv Lucie

Tohle, co jste popsala, je skutečně krajní a dost drastický příklad. Ale je pravda, že popisuje situaci homosexuálních rodin v Čechách. Co si o novele zákona manželství pro všechny myslíte…? Proč je v Čechách takový problém přijmout fakt, že homosexuální rodiny existují a existovat budou?

I'm not holding my breath here, jak se to řekne česky? (úsměv) Když jsem se stěhovala, tak byla podobná novela na stole, a myslela jsem si, že to projde bez problémů. To bylo v roce 2015, teď je rok 2022 a pořád nic. Přitom je paradoxní, že jsem se nikdy nesetkala s tím, že by moji rodinnou situaci v Čechách lidé považovali za problém.

Často třeba ani neví, že registrované partnerství není plnohodnotná náhrada manželství, a jsou překvapení, když ty rozdíly vysvětlím. Přijde mi, že v Čechách právo dost pokulhává za tím, jak to vnímá společnost.

Vy jste Češka (na rozdíl od vaší manželky). Do Čech jezdíte. Vnímáte rozdíl v tom, jak vás jako rodinu vnímají v zemi, kde žijete, a naopak tady? Nebo je rozdíl skutečně jen pod povrchem (v rovině právní)?

Popravdě rozdíly moc necítím, ale z těch pár týdnu ročně, co v Čechách trávíme, si úplný obrázek udělat nedokážu. Občas lidé víc koukají nebo neví, jak reagovat – což není myšleno negativně. Prostě je to pro ně poprvé, co se setkali s rodinou, jako jsme my.

V Belgii je to o dost běžnější. LGBTQ+ rodiny jsou tu více vidět. Například v naší školce nejsou naše děti jediné, které mají dvě mámy nebo dva táty, což je super a hlavně to normalizuje naši situaci.

Nemáte dojem, že rodiny, kde jsou rodičem dvě ženy jsou přeci jen i českou společností vnímány o poznání lépe než ty, kde jsou rodiči dva muži?

Myslím, že to je celkově o tom, že dvě ženy dohromady jsou pro většinu lidí lépe stravitelné než dva muži. Hodně to i vypovídá o rolích mužů a žen ve společnosti. Ale to je na jinou diskuzi, o tom bych se mohla rozpovídat a dostaly bychom se ale úplně někam jinam (smích).

Lucie: Naše děti jsou sourozenci, v tom nejopravdovějším smyslu výrazu. Vyrůstají v jedné rodině.Lucie: Naše děti jsou sourozenci, v tom nejopravdovějším smyslu výrazu. Vyrůstají v jedné rodině. Zdroj: Archiv Lucie

Myslíte si, že na vývoj dítěte má významný vliv, že vyrůstá v rodině, kde jsou stejnopohlavní rodiče?

Určitě je to věc, co je odlišuje od většiny ostatních děti. Na den matek malují ve školce dva obrázky, i když paní učitelku vždycky uklidňujeme, že se zvládneme podělit. Na den otců pak malují obrázek třeba pro svého kmotra. Když se někdo zeptá: „Kde máš mámu a tátu?“, tak odpoví, že mají dvě mámy. Naše děti to říkají, jako by se nechumelilo. A jak jsem už zmínila, nikdy se mi nestalo, že by někdo zareagoval negativně.

Čím víc budou LGBTQ+ rodiny vidět, tím víc to bude normální. Pro spolužáky našich děti je exotičtější to, že já mluvím na děti česky.

A je tu ještě jeden aspekt, proč je třeba homosexualitu přijmout. Homosexuální děti narozené v heterosexuálních rodinách uvidí, že jejich orientace je v pořádku, že můžou žít plnohodnotný život i s jinou než heterosexuální orientací a přijmout sebe samé pak bude mnohem jednodušší.

A co onen poměrně hlasitý argument odpůrců, že těmto dětem chybí vzor opačného pohlaví, než jaké mají jeho rodiče?

Děti přece nevyrůstají ve vakuu. V Africe mají hezké přísloví: „It takes a village to raise a child.“ Rodiče našich dětí jsou sice dvě matky, ale určitě to nejsou jediné dva vzory, které kolem sebe vidí. Naše děti například, když si hrají na rodinu, tak je tam vždy máma a táta. Ne dvě mámy, jak byste možná očekávali. A to máme dva kluky (smích). Tak mě teď, trochu odlehčeně, napadá: Co by odpůrci homosexuálních rodin řekli na našeho syna, který je vlastně v tu chvíli trans matka? Bylo by to pro ně lepší? (úsměv)

Slýcháme, že na děti má negativní vliv, když vyrůstají v takzvaně duhové rodině.

Popravdě nevím, jak by mohli stejnopohlavní rodiče mít na dítě negativní vliv. Jasně, že naše domácnost logicky nefunguje podle vzoru „máma vaří, uklízí a pere, táta opravuje a vynáší koš“. Ale já tak nějak doufám, že i v heterosexuálních rodinách rigidně nerozdělují role tímto tradičním způsobem. Představuji si, že si každý vybere, co rád dělá nebo co je nejmenší zlo (úsměv). Táta někdy vaří a pere a máma umí smontovat skříň a vyměnit žárovku. Táta může zůstat s dětmi doma a máma vydělávat, pokud to tak oběma stranám vyhovuje. Zase odbočuji, já vím (úsměv)…

Ideální stav? Oba rodiče mají stejná práva, ale i povinnosti.Ideální stav? Oba rodiče mají stejná práva, ale i povinnosti. Zdroj: Archiv Lucie M.

Jsou homosexuální rodiny s dětmi naprosto stejné jako rodiny heterosexuální? Jsou lepší, nebo horší? (úsměv)

Myslím, že jsme všichni lidé z masa a kostí, kteří milujeme svoje děti nade všechno a děláme ve výchově stejné chyby. Jediný rozdíl ve prospěch LGBTQ+ rodin vidím v tom, že všechny děti v těchto rodinách jsou plánované a vytoužené. Prostě neplánovaně otěhotnět není tak úplně jednoduché (smích). A navíc, jelikož pořízení dítěte pro LGBTG+ páry obnáší víc než vášnivou noc po romantické večeři při svíčkách, oba partneři spolu více diskutují, jestli dítě chtějí a proč…

Není to takový ten nalinkovaný scénář, jak to často pro heterosexuální páry může být – svatba, dům, první dítě, dovolená v Chorvatsku (smích). A když jste někde v půlce, tak zjistíte, že to neděláte, protože chcete, ale protože se to tak dělá a očekává.

Cítím, že vy se nijak výjimečně nevidíte. A je to tak v pořádku. Prostě jste rodina. A tečka.

Přesně! Řešíme všichni úplně stejně nudné každodenní problémy, jako kdo vyzvedne děti že školy, kdo zůstane doma, když jsou děti nemocné, že musíme nutně naplnit pračku, protože i ty poslední trochu slušné kalhoty jsou celé od bahna, kolik cukru a sladkostí dětem dopřejeme a jak je naučit milovat brokolici a růžičkovou kapustu, že jsme úplně zapomněly, že měly přinést šišky do školy na nějaký projekt, a tak ráno před prací honem letíme do parku (úsměv).

Přejete si, aby manželství pro všechny v Čechách prošlo?

Přeju si to moc. Dokud nebude tento zákon existovat, moje děti… tedy, ehm, jedno z mých dětí, nemůže legálně získat české občanství, ač je vychováváno jako napůl Čech. Ač jsme měly plány se přestěhovat zpátky do Čech, bez existence tohoto zákona se nám do toho moc nechce.

Navíc už mě dost unavují diskuze s Belgičany, kteří si myslí, že situace v ČR je stejná jako v Polsku. Vysvětlit jim, že to tak není, je dost složité. Českou republiku obhajuji, ale když dojde na diskusi o tom, jaká mám doma práva, nemám moc argumenty. Mám dojem, že se snažíme vymanit ze škatulky „východní Evropa“, ale pak nám trvá desetiletí uzákonit něco, co je v západní Evropě naprostý standard. V Belgii je manželství pro homosexuály možné již téměř 20 let.

Manželství pro všechny v Čechách: Co byste ještě dodala?

Všem přeji, aby to prošlo! Je to super pocit, když víte, že se o vás stát postará a že vám nebude házet klacky pod nohy nebo že se nebudete muset spoléhat na lidi, kteří tu a tam přimhouří oko. Vědomí, že jenom vaše prostá existence není nějaká politická agenda, ale že jste úplně normální řadový občan, se kterým se prostě počítá, je jednoduše skvělé. Stejně jako většina heterosexuálních lidí, i my chceme prostě v klidu prožít naše životy a mít na výběr ze stejných možnosti.

Novela zákona o registrovaném partnerství aneb Manželství pro všechny

  • Lidé stejného pohlaví by měli v manželství stejná práva jako mají žena a muž.
  • Manželé stejného pohlaví by měli podle předlohy mít stejná práva a povinnosti jako manželé opačného pohlaví.
  • Stejnopohlavní manželé by měli společné jmění manželů.
  • V případě smrti partnera by měli nárok na vdovský/vdovecký důchod.
  • Jsou-li ve svazku děti, měli by oba manželé stejná práva i povinnosti k dětem, které vychovávají.
  • Manželé by měli nárok na přístup k náhradní rodinné péči – možnost adopce, osvojení si dítěte.
  • Právní zlegalizování duhových rodin, kterých je v naší společnosti řada, ale zůstávají téměř „na okraji společnosti“.

Autor:

Petra vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na pedáku – nikdy ale neučila. Dlouho žila studentským životem, studovala, žila ve Francii, poté v Anglii. Říká o sobě, že vždy byla písmenkový typ – hodně čte a čím dál tím víc i píše. Velmi ji baví i jazyky cizí, zejména francouzština. více

Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.

eMimino kartička

Témata článku

Přečtěte si také