Ve dvaceti si ještě máme dávat pozor, abychom si dítětem nezkazily život. Po třicítce už nám ale připomínají tikající biologické hodiny. Tak kdy přesně je ten správný čas? Nejplodnější léta přicházejí ve chvíli, kdy studujeme, začínáme kariéru, hledáme vhodného partnera a zjišťujeme, kdo vlastně vůbec jsme. A do toho bychom měly rovnou zakládat rodinu?! Navíc s vědomím toho, jak náročné je vůbec v dnešní době dítě mít.
Teprve, když se vám miminko narodí, zjistíte, jak je vlastně naše společnost špatně nastavená. Ženy mají rodit, ale s dětmi je na veřejnosti vidět (a hlavně slyšet) nechceme. Mají se sdružovat na hřištích a v herničkách. Nedej bože, aby se objevily v restauraci nebo kavárně, které nejsou „baby friendly“. Kojení na veřejnosti je obscénní. Na vysokých školách i na většině pracovišť nejsou kojicí místnosti, přebalováky, krátkodobé bezplatné hlídání je zakázanou myšlenkou.
Na mnoha nádražích i ve stanicích metra stále chybí bezbariérové přístupy. „Upozorňujeme, že osoby s kočárkem musí před nástupem a výstupem z tramvaje/autobusu dát vědět signálem řidiči, že tak chtějí učinit!“ A, další výtka chudince matce, která celá zpocená sotva doběhla na jediný spoj, kterým stíhá včas dojet k pediatrovi a do toho mimino řve jako tur a nejde ničím utišit…
Muži musí vydělávat, rodiče jsou také ještě v práci, prarodiče už nemají sílu a často bydlí daleko, placené hlídání si může dovolit málokdo. „A hlavně je to přece divné, ne? Dát dítě hlídat někomu cizímu. To se nestydíš?“ A tak je většina matek na péči i výchovu sama. Úplně sama, protože přátelé jsou buď bezdětní, a tedy mají úplně jiný život, nebo mají sami malé děti a vlastních starostí dost.
A tak jste více než kdy jindy na mobilu a sociálních sítích, kde na vás brutálně cílí algoritmus s mateřským pozlátkem. Dozvíte se v nich, jak být tou „správnou“ matkou. Jak vychovávat, jak netraumatizovat, jak nevyhořet, jak kojit, jak přestat kojit, jak vařit, uklízet, jak být dokonalou partnerkou, jak si udělat čas i na sebe, zdravě jíst, pravidelně cvičit, podnikat, vzdělávat se… Ideál, který se ale vůbec nepotkává s realitou. A vy se cítíte ještě hůř, protože nic z toho neděláte. Nemáte na to zkrátka energii.
Náš život je nastaven maskulinně a tedy výkonnostně
„Prostě to všechno musíš zvládnout – dítě, domácnost, práci. Já to také zvládla!“ A mladé ženy to vidí. I to, jak jsou děti a matky vnímány na veřejných místech, že jsou spíše ignorovány a přehlíženy. Jak je to prostě náročné, emocionálně, ale i finančně. Není se tedy čemu divit, že během posledních let se zájem o rodičovství mezi mladými lidmi výrazně snižuje.
Během posledních pěti let klesla v Česku porodnost z 1,83 na méně než 1,3 dítěte na ženu – nejméně od konce 18. století. Podle kontinuálního průzkumu Současná česká rodina se trend odkládaného rodičovství nezastavuje a vyšší věk prvorodiček pak omezuje možnost mít více než jedno dítě. Stát řeší hlavně čísla a jak ženy donutit více rodit. Jako téma to mají převážně pro-life organizace, které by nejradši úplně zakázali antikoncepci a interrupce. A komentují to i poslanci, kteří neempaticky obviňují mladé ženy ze sobeckosti a strachu.
Strach z rodičovství ale rozhodně není slabost! Naopak v dnešní době je to chápání reality. Ženy ví, co mateřství obnáší – změnu rytmu života, vztahů, identity, denního režimu i vlastního času. Obávají se dopadu na kariéru, finanční jistotu, respekt i příležitosti. Možná tedy nejde o to, že by mladé ženy byly sobecké, nebo že by děti nechtěly (i když chápu, proč se některé opravdu rozhodly pro vědomou bezdětnost). Možná si jen dovolily brát tohle rozhodnutí vážně.
A tak bychom se spíše my všichni měli ptát: Pokud má být mateřství přirozenou součástí života, proč je dnes tak náročné ho do života vůbec vměstnat? A co by nám jako ženám – i jako společnosti – skutečně pomohlo?
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
Dnešní ženy mají víc svobody než dřív, ale právě proto musí víc řešit, jak si nastavit život, protože není možné zvládnout úplně všechno bez kompromisů. To si musí vyřešit spíš každá sama v sobě, co vlastně chce.