Vyléčením to nekončí, přiznává Šárka, která onemocněla rakovinou 15 měsíců po porodu

Radost z mateřství Šárce Steinochrové (27) překazila rakovina, která jí byla diagnostikována před dvěma lety. Ve stejné době onemocněla i její maminka. Když bylo Šárce nejhůř, začala psát blog a založila organizaci Maminy s rakovinou.

* Šárka se synem Dominikem a manželem. Zdroj: Šárka Steinochrová.

Šárko, jste mladá maminka. Syna jste porodila, když vám bylo 25 let. Otěhotněla jste snadno?

Právě že ne. Po miminku jsem zatoužila, když mi bylo 23 let. V té době jsem pracovala jako zdravotní sestra a k tomu studovala obor Diplomovaná dentální hygienistka. Studium jsem na čas přerušila a s přítelem jsme se začali snažit o dítě. Dva roky se nedařilo, tak jsem se rozhodla vrátit ke studiím. V té době mě přítel požádal o ruku a já řešila příjemné záležitosti ohledně svatby. Touha po miminku ale přetrvávala.

Můj gynekolog mě poslal na operaci, která prokázala endometriózu ve druhém stádiu a poté nás rovnou odeslal do centra asistované reprodukce. Jako zázrakem nám vyšla první inseminace, díky které jsem nemusela podstupovat plánované umělé oplodnění.

Věřím, že radost musela být veliká. Porodila jste zdravého chlapečka Dominika…

Ano, ale těhotenství bylo rizikové a porod trval přes 27 hodin. Malému je dnes 3 a půl roku a je to moje všechno.

Brzy po porodu přišla velká rána v podobě rakoviny. Šárko, jaké jste měla příznaky a co diagnostice předcházelo?

Když bylo malému 15 měsíců, dozvěděla jsem se, že mám rakovinu. Jednalo se o Hodgkinův lymfom. Lékaři mi říkali, že rakovina v mém těle pravděpodobně bujela skrytě dlouhou dobu. Asi měsíc před porodem mé tělo zadržovalo velké množství vody. V té době jsem tomu ale nepřikládala velkou důležitost, vždyť v těhotenství to bývá časté. Dlouhý a komplikovaný porod mé tělo silně vyčerpal a přiznám se, že v porodnici jsem zažila nejhorší dny svého života. Byla jsem naprosto vyčerpaná, fyzicky i psychicky.

Asi deset dnů po porodu mě začalo neúnosně svědit celé tělo. Lékaři se dlouho snažili najít příčinu ekzému. Když bylo Dominikovi deset měsíců, tak mi nasadili kortikoidy. Kvůli léčbě jsem musela přerušit kojení. Kromě vyrážky jsem byla stále oteklá a nedařilo se mi zhubnout poporodní kila. Když jsem se snažila cvičit, rychle jsem se unavila. Postupně se přidaly další příznaky v podobě střídání průjmu a zácpy, najednou jsem z ničeho nic začala rychle hubnout. To už jsem věděla, že něco není v pořádku, a navštívila svého praktického lékaře.

Lékař vás tedy poslal na potřebná vyšetření a věci se daly do pohybu?

Vůbec ne! Praktik mi řekl, že jsem unavená maminka a že to je normální. S tím mě poslal domů. Jenže já stále hubla, během pár měsíců jsem ztratila na váze 16 kilogramů. K tomu přetrvávaly střevní problémy a nikdo nezjistil příčinu. O své nemoci jsem se dozvěděla krátce po tom, co mojí mamince zjistili rakovinu prsu. Byla jsem v té době ve velkém stresu, syn se mi málem utopil v bazénu a já s ním byla v nemocnici. Tehdy jsem se sesypala a také si objevila bouli na krku. A teprve až tehdy začali lékaři brát mé problémy vážně. Odeslali mě na sono s podezřením na Hodgkinův lymfom, který se následně potvrdil.

Šárka procházela léčbou ve stejné době jako její maminka. Zdroj: Šárka Steinochrová.Šárka procházela léčbou ve stejné době jako její maminka. Zdroj: Šárka Steinochrová.

Máte za sebou náročnou léčbu, která byla úspěšná. Jak jste to celé vlastně zvládla?

Bylo to zdlouhavé a vyčerpávající. Z původních dvou cyklů chemoterapie jsem nakonec dostala osm dávek po dvou týdnech. V průběhu léčby se objevila řada komplikací, od selhání imunity, po kritické hodnoty krve a prosakování chemoterapie žílami. S mou první ošetřující lékařkou jsme si nesedly. Poté jsem skončila v péči Alexandry Jungové, která mi velmi pomohla. Po všech těch peripetiích dnes můžu říct, že jsem v remisi. Ale i tak se cítím vyčerpaná a provází mě řada zdravotních obtíží.

Co je vlastně remise? Znamená to, že jste vyléčená?

V onkologické terminologii nepoužívají název „vyléčený“. Remise je žádoucí stav, kterého chceme dosáhnout. Všeobecně vzato to znamená, že léčba zabrala, rakovina ustoupila a nyní „spí“. Jenže pořád je tady ta možnost, že se nemoc probudí a vše začne nanovo. S fyzickými projevy po onkologické léčbě se naučí žít zhruba polovina pacientů a ty psychické dopady mívají mnohem větší následky.

Velkou roli hraje i očekávání rodiny a blízkých a potřeba rychlého návratu k životu po léčbě do stejného stavu jako před diagnózou. Osobně jsem zjistila, že i když samotná léčba je hodně náročná, to, co následuje po ní, je ještě mnohem horší.

Šárko, pojďme k blogu Maminy s rakovinou, který jste založila. Jaké byly ohlasy maminek a kdy vás vlastně napadlo, že z blogu může být i něco víc?

Psaní mi moc pomáhalo po psychické stránce. Byla to taková moje terapie a způsob, jak se vyrovnat s nemocí, kterou procházela i moje máma. Tehdy jsem měla obrovskou krizi a v jednu chvíli chtěla všechno vzdát. Moje výsledky nebyly dobré, máma léčbu nezvládala. Pro tátu bylo náročné smířit se s tím, že jeho manželka a dcera mají rakovinu. Můj muž se uzavřel do sebe a já si připadala na všechno úplně sama.

Začala jsem o sobě, svojí rodině a svých pocitech psát. A ono se vše jako zázrakem začalo obracet k lepšímu. V období temna jsem viděla světlo, začala se cítit zase šťastná. Ohlasů maminek zpočátku moc nebylo. Nejprve jsem si psala spíš sama pro sebe. Až později jsem se rozhodla jít s kůží na trh, založila si stránku na Facebooku a Instagramu a vše sdílela.

A vznikla organizace Maminy s rakovinou, která pomáhá onkologicky nemocným maminkám, je to tak?

Ano, kromě uzavřené facebookové skupiny poskytujeme nemocným maminkám individuální konzultace. Sama dobře vím, jak je důležité udržet si při léčbě pozitivní mysl. Propojujeme je s terapeuty, psychology, pomáháme jim zjistit, jak o tom mluvit s rodinou, s dětmi, jak vše zvládnout po psychické i finanční stránce. Nabízíme pomocnou ruku i pozůstalým v případě, že maminka nemoci podlehne.

Rodina ještě v době, než Šárka onemocněla. Zdroj: Šárka Steinochrová.Rodina ještě v době, než Šárka onemocněla. Zdroj: Šárka Steinochrová.

Hodgkinův lymfom se objevuje převážně u mladých lidí, říká lékařka

Šárčinou ošetřující lékařkou byla MUDr. Alexandra Jungová, vedoucí centra pro vedení a zpracování dat na hematologicko-onkologickém oddělení v Plzni.

Paní doktorko, můžete popsat blíže Hodgkinův lymfom? Co přesně toto nádorové onemocnění znamená?

Hodgkinův lymfom je specifický nádor lymfatických uzlin. Může postihovat jakoukoliv lokalitu, nejčastěji krční uzliny, hrudní uzliny a u menší části pacientů i téměř všechny uzliny včetně kostní dřeně.

Jak se toto onemocnění projevuje?

Typickým projevem je nebolestivé zduření mízních uzlin, úplně nejčastěji na krku. Uzliny rostou rychle, někdy to trvá týdny, jindy v řádu dnů. Mezi další relativně časté příznaky patří zvýšená únava, svědění kůže, hubnutí, velké pocení hlavně v noci a při postižení uzlin v hrudníku se objevuje také kašel.

Jaké jsou šance na vyléčení a může se typ rakoviny opakovaně vracet?

Šance na uzdravení jsou velmi dobré a většina pacientů se plně vyléčí. Vždy záleží na rozsahu vstupního postižení a jak tělo reaguje na léčbu. Opakované objevení nemoci není příliš časté, ale nemůžeme jej vyloučit. Nejrizikovější období je zhruba do dvou let od diagnózy.

Jaká věková skupina pacientů je riziková?

Nemoc se v naprosté většině vyskytuje u mladých lidí a o něco více postihuje muže.

Hodgkinův lymfom rozebíráte také na eMiminu

Téma Poslední příspěvek Reakcí

Hodgkinův lymfom

Olmička
včera v 23:22 
149

Už 3 den mě bolí uzliny v pravém podpaží, možný lymfom?

h-o-p-e
31.5.20 10:53 
32

Co byste vzkázali mamince Šárce?

Autor:

Martina je maminkou osmiletého školáka a psaní je jejím koníčkem i prací. Většinu času věnuje redakční činnosti pro eMimino a Arome.cz. Píše převážně rozhovory, příběhy, aktuality i PR články. více

Témata článku

Přečtěte si také

Mama Pocket testuje Bazar: Co nakoupila?

Mama Pocket testuje Bazar: Co nakoupila?

Nákupům z druhé ruky úplně nevěříte? Nejlepším testem je vlastní zkušenost. Proto Bára z Mama Pocket vyzkoušela místní Bazar na vlastní kůži. Podívejte se, co nakonec vybrala. Ne na ramínku, ale...

Váš příspěvek

Odesílám...