Domácí násilí se odehrává mezi blízkými osobami opakovaně a dlouhodobě. Incidenty se dějí za zavřenými dveřmi. Pro oběť není jednoduché říci si o pomoc a z toxického vztahu odejít. O domácím násilí jsme si povídaly s pplk. Mgr. Martinou Petrovičovou.
Domácí násilí. Klasická představa je muž, který mlátí ženu. Ta potom modřiny omlouvá historkami, že spadla ze schodů. Ono to ale asi nebude tak jednoduché, že?
Takto jednoduché to není, máte pravdu. V našem právním řádu v podstatě neexistuje žádná definice domácího násilí. Ale obecně si můžeme říci, že domácím násilím se rozumí opakované násilné jednání nebo opakované vyhrožování násilným jednáním, v důsledku kterého dochází nebo hrozí, že dojde, k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, mezi osobami, které jsou či byly spolu v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu a žijí ve společné obývaném bytě nebo domě. Jednání, které popisujeme jako domácí násilí, ale může naplňovat i další skutkové podstaty trestných činů, jako jsou například znásilnění, vražda a další.
Tedy, pokud po sobě doma lidé navzájem v rámci hádky hází talíře, jako domácí násilí to neklasifikujeme. Je to tak?
Ano. Pokud jde o takovou tu, jak se říká, italskou domácnost, kde v rámci velkého temperamentu lidé po sobě, jak jste řekla, hází talíře, nevnímáme to jako domácí násilí. Protože to není jednostranné, ale jde skutečně jen o jakési vyhrocené hádky. Agrese je zde vyvíjena z obou stran. V těchto případech se o domácí násilí nejedná.
Důležité je možná říci i to, že nejde pouze o modřiny, je to tak? Jde také o psychické týrání…
Určitě. Domácí násilí má velkou škálu různých forem. Většinou to začíná psychickým násilím, často se tam objevuje i emoční násilí. Postupně poté, leckdy skutečně plíživě, začíná menšími fyzickými útoky. To znamená strkáním, fackováním, taháním za vlasy… Pak se často útoky stupňují až k nějakému skutečnému ublížení na zdraví. V krajním případě bohužel skutečně mohou skončit až smrtí. Takové případy jsou také.
Musím také dodat, že někdy se vyskytují také méně časté formy násilí. Například domácí násilí se sexuálním podtextem. Dále také formy ekonomického násilí, což jsou případy, kdy jeden z partnerů odstřihne druhého zcela od jeho peněz. A existuje také sociální násilí, to si můžeme představit jako absolutní izolaci od společnosti.
Něco jako nějaké pomyslné domácí vězení?
Ano. Násilník zakazuje například komunikaci s kamarády, s původní rodinou… Nařizuje, aby partner po práci šel ihned domů. Doslova zakazuje zájmy, koníčky.
Zmínila jste také násilí emoční. Co si pod tím představit?
Jde o emoční vydírání. To lze praktikovat více způsoby. Často se tak děje například přes děti, tedy: Když neuděláš tohle, neuvidíš děti. Nebo třeba přes peníze: Pokud mi nevyhovíš, nedostaneš peníze. Zde je skutečně více těch možností, jak k emočnímu násilí dochází. A pozor. Patří sem i přístup: Já se o tebe starám, dávám ti peníze, takže ty mě musíš mít rád/ráda.
Kdo je nebo může být pachatelem domácího násilí?
Doslova kdokoliv. Není žádný rozdíl v sociokulturním prostředí či v ekonomickém zázemí lidí. Domácího násilí se dopouští jak osoby nemajetné, tak i velmi bohatí lidé. Často jsou to osoby, které jsou velmi úspěšné, jindy zase naopak lidé bez práce.
Kdo je obětí? Je nejčastěji obětí domácího násilí žena?
No, to je velmi těžká otázka. Statisticky, tedy v případech, které evidujeme, je skutečně nejčastěji obětí domácího násilí žena. Ale! Většina případů domácího násilí je latentní, tedy skrytá. A takovou trestnou činnost nelze evidovat. Je zde také fakt, že muži jako oběti mají velkou tendenci nenahlašovat, že jsou obětí. Stydí se, je to pro ně potupa, myslí si, že se to samo vyřeší.
Ohrožené jsou domácím násilím samozřejmě také děti. Ty jsou navíc ohroženy i v případě, kdy jsou „pouhými“ svědky domácího násilí.
Ano, v loňském roce byl novelizován zákon o policii. Nově je řečeno, že dítě, které je byť jen svědkem domácího násilí, se považuje za ohroženou osobu. A to je právě pro to, co jsme si už řekly. Dítě se nápodobou učí to chování, které vidí. Děti jsou vystavovány traumatům, pokud musí sledovat, jak je pácháno násilí na někom blízkém. Policie se proto k těmto dětem chová jako k ohrožené osobě.
Důležité je říci, že policie je jedním z pilířů pomoci obětem domácího násilí. Policie by měla stát, a většinou to tak skutečně je, na úplném začátku. Řeší zachraňování života a zdraví obětí domácího násilí v té akutní fázi. Zároveň ale umí poskytnout první psychologickou pomoc. Používá preventivní opatření, jako je například vykázání agresora. Pokud je u násilí dítě, spolupracuje přímo s OSPOD. Policisté jsou samozřejmě při vyšetřování a trestním řízení. Dalším pilířem pomoci jsou pak intervenční centra, která jsou zřizována státem, a další pomáhající organizace.
Vykázání osoby… Pojďme k tomu něco říci.
Vykázání je preventivní opatření, nejedná se o trest. Osoba, která je agresivní a je zde nebezpečí, že by svůj útok mohla opakovat, páchá domácí násilí, je vykázána na 10 dní z obydlí. Během 24 hodin kontaktuje policie příslušné intervenční centrum. To má povinnost se ozvat ohrožené osobě. Během 10 dnů intervenční centrum oběti pomůže třeba požádat soud o prodloužení vykázání až na měsíc, případně sežene azylové bydlení, pomůže s eventuální podání žádosti o rozvod a další.
Ono to asi ale není tak, že stačí jeden případ, kdy je člověk napaden, a mění život a od agresora odchází, že?
To je pravda. Oběti se často vrací k agresorovi, chtějí stáhnout své oznámení, legislativa nám ale naštěstí umožňuje v případech domácího násilí vést trestní řízení proti osobě blízké i bez souhlasu oběti. Mezi obětí a násilníkem to je takový zacyklený kolotoč. Fáze klidu, fáze napětí, fáze agrese…
Nejošklivější je fáze agrese. Agresor neomaleně zraňuje oběť. V tu chvíli je oběť bezmocná, není schopna cokoliv dělat. Po ataku přichází fáze usmíření, klidu. Agresor se často omlouvá, slibuje… Oběť si najednou říká, že on je hodný, že si za to možná může sama. To se stále opakuje. Oběť skutečně velmi často hledá vinu u sebe. Jak jde navíc o situaci izolovanou od okolí, nevědí oběti, jak vystoupit.
Máme oficiální údaje, jak častým jevem domácí násilí je?
Statistika v tomto případě bohužel neodráží skutečnost. Spousta případů není nahlášena. Policie navíc z pohledu statistiky neeviduje pojem oběť, ale takzvaný objekt napadení. Objektem napadení může být třeba dům, vozidlo i osoba, ale ne vždy se jedná o oběť podle zákona o obětech trestných činů. Policie vede statistiky podle právní kvalifikace, ale takové jednání, které nenaplňuje některou ze skutkových podstat trestných činů nebo přestupků, neeviduje.
Nezapomínejte: Pomoc mohou hledat oběti nebo jejich blízcí, kteří mají podezření, že se v rodině nějaké násilí děje, také u Policie České republiky, která prověřuje veškerá oznámení.
Na otázky odpovídala pplk. Mgr. Martina Petrovičová, LL. M., Ředitelství služby pořádkové policie, Odb. metod., koorin. a podpory výk. služby
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
