Začátek školního roku znamená pro mnoho rodin návrat k rannímu vstávání, domácím úkolům, kroužkům i každodennímu organizování času. A s tím přichází ještě jedna věc, která dokáže doma vyvolat víc hádek než zapomenutý úkol nebo neuklizený pokoj: mobilní telefon.
Zatímco pro děti je mobil samozřejmou součástí jejich života, rodiče často řeší, kolik času u něj ještě dává smysl trávit, zda ho omezovat, nebo raději nechat dítě, aby se naučilo regulovat samo.
Školy navíc budou moci používání mobilů během vyučování více omezovat. Jak ale nastavit pravidla tak, aby dítě nemělo pocit, že mu rodiče mobil jednoduše berou, a aby se z každého večera nestala další mobilová válka?
O tom, jak technologie ovlivňují dětskou psychiku, kdy už je používání telefonu problém a proč samotný zákaz nemusí být tím nejlepším řešením, jsme mluvili s psychoterapeutkou Michaelou Zdráhalovou z Hedepy.
Děti potřebují pravidla, ne zákazy
Jaký vliv má podle vás každodenní používání mobilu na psychiku a chování dětí? Co rodiče nejčastěji pozorují, ale přitom si to s mobilem nespojí?
V současnosti je již prokazatelné, že používání mobilů, respektive sociálních sítí, má vliv na duševní zdraví i chování dětí. Intenzivní trávení času na sítích má negativní vliv na zvládání stresu a krizových situací. Problematické konzumování obsahu na sítích, již nad 2,5 hodiny denně, může vést k pocitům úzkosti a osamělosti. Může se promítat také do sebedůvěry ve vztazích a komunikaci.
Rodiče nemusí s mobily spojovat častou únavu, nevyspání, zhoršený prospěch, ztrátu zájmu o koníčky nebo nechuť komunikovat „naživo“, protože sítě často přehlcují a nezbývá nám další kapacita něco řešit – a to jak dětem, tak rodičům.
Je podle vás správné, aby školy mobily dětem během vyučování omezovaly nebo úplně zakazovaly? Co může takové pravidlo dětem přinést a kde naopak vidíte rizika?
Myslím, že správné je učit regulaci, nikoli zakazovat. Pokud bude něco zakázané, může to zvýšit míru vzdoru nebo snahu pravidla obcházet. Navíc zákaz neumožní upozorňovat na rizika spojená s užíváním sítí a nenaučí děti ostražitosti.
Naopak regulovat nejen mobily, ale obecně technologie je cesta, jak děti učit tyto nástroje používat, nikoli se stávat jejich otroky.
Co se s dítětem děje, když mu rodič nebo škola mobil najednou vezme? Proč některé děti reagují vztekem, úzkostí nebo dokonce agresivitou?
Napadá mě více důvodů. Dítě může zrovna s někým komunikovat nebo očekávat nějakou zprávu. Pomocí sítí také může „regulovat“ nudu či stres a mobil pro něj představuje prostředek, jak uniknout z vnějšího světa a zklidnit se. To může frustraci při jeho odebrání výrazně zvýšit.
Pokud je navíc dítě zvyklé do mobilu nahlížet neustále, může mít obavu, že o něco přijde.
Jak poznat, že už dítě mobil nepoužívá jen pro zábavu, ale začíná na něm být psychicky závislé? Existují konkrétní varovné signály, kterých si mohou rodiče všimnout?
Tohle by mohla být otázka spíše pro adiktologa, ale velmi obecně lze zpozornět, pokud dítě nedokáže dodržet domluvený čas u displeje nebo pokud nahrazuje své původní zájmy či čas s blízkými sezením u telefonu. Také pokud je bez telefonu podrážděné a nepříjemné.
Zpozorněla bych i ve chvíli, kdy dochází ke schovávání telefonu nebo lhaní o čase stráveném u displeje.
Kolik času u mobilu je podle vás u dětí ještě přijatelné? Je vůbec smysluplné stanovovat pevný časový limit, nebo záleží více na tom, co dítě na telefonu dělá?
V praxi mám rodiny různé. V některých rodinách je tolerance vůči obrazovkám nulová, včetně televize, v jiných existují časové limity pro různě staré děti. Dělejte to tak, jak potřebujete, ale více než o čas jde podle mě o obsah.
Co moje dítě sleduje? Vím to, zajímá mě to? Hledá si nápady a inspiraci, aby pak samo tvořilo, nebo obsah jen pasivně konzumuje?
Zdařilý se mi zdá koncept „5C“ Americké pediatrické společnosti:
- Dítě (Child): Odpovídá čas strávený u obrazovky věku a potřebám dítěte?
- Obsah (Content): Jde o vzdělávání, tvorbu, nebo jen scrollování?
- Klid (Calm): Odchází dítě od mobilu klidné, nebo rozrušené?
- Vytlačování (Crowding out): Nevytlačuje mobil čas na rodinu, spánek, pohyb nebo školu?
- Komunikace (Communication): Vědí rodiče o tom, co dítě na sítích dělá?
Mnoho rodičů říká, že bez mobilu dítě nezvládne komunikovat s kamarády a bude mezi spolužáky „mimo“. Je tento argument podle vás oprávněný? Kde je hranice mezi přirozenou potřebou zapadnout a tlakem vrstevníků?
Ptala bych se, co v tomto ohledu vlastně znamená komunikace. Když dítě nebo já hodinu scrollujeme a jsme vedle sebe na gauči, asi to komunikace není.
Moje obecná zkušenost je, že v rodinách, kde se o různých tématech diskutuje a kde jsou nastavená jasná pravidla, nebývá mobil často problémem. „Mimo“ spolužáky může být dnes i dítě, které nezkouší kouřit, nepije energetické nápoje nebo se nějak neobléká či nechová.
Hranice je velmi křehká, ale učila bych dítě rozlišovat, zda je pro něj mobil nástrojem ke komunikaci, plnění úkolů, vyhledávání informací nebo poslechu hudby, nebo zda spíše dítě slouží mobilu a uzpůsobuje mu své potřeby i čas – jídlo, spánek, blízkost rodiny, přátel a podobně.
Co mají rodiče dělat, když dítě odmítá jakékoliv omezení mobilu? Jak nastavit pravidla tak, aby z každého večera nebyla válka?
Začala bych společným tvořením pravidel, a to nejen pro děti, ale i pro rodiče. Kdy chceme být jen spolu, bez mobilů? Při jídle, před spaním, po příchodu domů? Ve chvíli, kdy jsou pravidla nastavena, je nutné je také technicky podpořit – například krabičkou na mobily, vypnutím Wi-Fi nebo rodičovskými zámky. Pokud toto funguje automaticky, nemusíme o ničem diskutovat.
Zde je nutná důslednost. Pokud jsou pravidla nastavena, měla by platit.
A poslední, ale podstatný krok: nabízejte dětem společné aktivity. Společenskou hru nebo čtení před spaním, procházku se psem, zkrátka cokoli, co máte rádi. Buďte spolu, ne vedle sebe.
Jak by měl vypadat zdravý vztah dítěte k technologiím? Je vůbec reálné chtít po dětech, aby se naučily mobil odložit samy, nebo potřebují dlouhodobě kontrolu rodičů?
Zdravý vztah k technologiím by každá rodina mohla definovat trochu jinak. Jasné ale je, že sociální sítě dokážou děti lapit velmi rychle.
V nižším věku je nutné vedení a zájem o to, co moje dítě na sítích dělá. Ve vyšším věku může jít více o společnou diskusi, stále však o zájem a podporu při dodržování pravidel, která má rodina nastavena z nějakého důvodu.
Jako u všeho zde platí, že příklady táhnou. Dítě neopakuje to, co mu říkáte, ale to, co jako rodiče sami děláte.
Rodiče sami často tráví na telefonu velkou část dne. Jak moc děti přebírají právě naše chování? Můžeme po nich chtít omezení mobilu, pokud sami při večeři kontrolujeme zprávy?
Myslím, že základem úspěchu a vzájemného respektu je dodržování pravidel všemi členy rodiny, ať už rodiči, nebo dětmi. Pokud si nastavíme, že mobil při večeři je „no go“, protože se chceme vzájemně vnímat, proč bych jako rodič měla kontrolovat zprávy? Co tím říkám dětem i partnerovi?
Kdy už by měl rodič zbystřit a vyhledat odbornou pomoc? Existují situace, kdy nadměrné používání mobilu může souviset s úzkostmi, problémy ve škole, poruchami spánku nebo jinými psychickými potížemi?
Myslím, že otázka přesně odpovídá. Je vhodné vyhledat adiktologa nebo psychologa v případě zanedbávání spánku, jídla, rodinných vztahů nebo školních povinností.
Také pokud dochází k izolaci od dřívějších přátel, koníčků nebo tréninků. Někdy mohou vznikat úzkostné stavy v souvislosti s nemožností mít u sebe mobil, případně může docházet k agresivní komunikaci a chování vůči rodičům v souvislosti s používáním mobilu.
Mgr. Michaela Zdráhalová (Psychoterapeutka), Hedepy
Mgr. Michaela Zdráhalová je psychoterapeutka, která se ve své praxi věnuje různým životním situacím a tématům spojeným s osobním životem, vztahy a psychickým zdravím. Ve své práci využívá integrativní přístup a zakládá si na individuálním přístupu ke každému klientovi.
Mgr. Michaelu Zdráhalovou najdete také na stránkách:
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
