Rudé karafiáty, bonboniéry a chvála vzorným pracovnicím. Za minulého režimu se Mezinárodní den žen slavil ve velkém – v podnicích, na Hradě i v domácnostech. A protože naše generace o organizované oslavy ženství přišla, navštívili jsme naše maminky a babičky a vyzpovídali je, jak to kdysi vlastně probíhalo.
Zdroj: Kaichankava Larysa, Shutterstock, Inc.
Mezinárodní den žen, který každoročně připadá na 8. března, původně vznikl ve 20. letech minulého století v USA jako připomínka rovnoprávnosti mužů a žen. V bývalém Československu se svátku chytil socialistický režim, který ho velmi propagoval a organizoval v jeho rámci oslavy k poctě pracujícím ženám. S lišáckým úsměvem, posměšným úšklebkem nebo s mávnutím ruky na ně naše maminky a babičky vzpomínají dodnes.
Rozdaly se kytky a vypil rum
„MDŽ se hodně připomínalo hlavně v práci. Symbolem byly rudé karafiáty, všem ženám se přálo a často se pořádaly besídky,“ shodují se odpovědi maminek a babiček. Některé ještě dodávají, že občas dostaly nejen karafiáty, ale i tulipány a k tomu třeba čokoládovou bonboniéru.
Náš benjamínek, adminka Kristína, která vyrůstala v malé vesnici na východním Slovensku, si pamatuje, že její maminka s babičkou dostávaly od obecního úřadu nějaké potřeby do kuchyně – dřevěnou vařečku, zástěru a k tomu vždy čerstvý květ.
Když vedení svým zaměstnankyním veřejně poblahopřálo, šlo se normálně pracovat, a pak vypukly ony proslulé oslavy. „Pořádaly se různě večírky s občerstvením, tancovalo se a hodně pilo,“ říká maminka redaktorky Martiny.
Často to byly paradoxně ženy, kdo se s přípravou pohoštění musel chystat a pak spěchat domů za dětmi, zatímco si muži s chutí dávali do nosu jednoho panáka za druhým. „Svátek milovali vlastně hlavně pánové, kteří měli příležitost se zlískat přímo v práci,“ dodává Martinina mamka.
Přečtěte si také, jakou historii má MDŽ »
Pochvala pracujícím ženám
Kromě oslav na pracovištích probíhaly i veřejné projevy na počest pracujících žen, které vysílal rozhlas a televize. Na Hradě se konaly každoroční akce u totalitních prezidentů. „Sezvaly se tam desítky pečlivě vybraných vzorných pracovnic a funkcionářek z celé republiky, které se nastrojily, ‚udělaly hlavu‘ u kadeřníka a dostaly pochvalu za pracovní nasazení a překročení plánu,“ vypráví můj tatínek. Pak toho prý byly plné noviny.
Komunisty propagovaný Mezinárodní den žen dokonce úplně upozadil Den matek, který byl za dob první republiky velmi oblíbený. „Ten se neslavil, byl moc ‚buržoazní‘,“ vysvětluje babička naší Moniky. Dodává, že u nich doma se o něm dozvěděli až po svatbě Moničiných rodičů – maminka byla totiž z rodiny architektů, tedy té ‚lepší společnosti‘, kde se tradice Dne matek stále dodržovala.
Jen tak vyjádřit lásku
Ne ve všech rodinách se Mezinárodní den žen slavil jen z donucení. Heslo „Dneska je váš den, ženy!“ si muži vykládali každý po svém. Někdo pomohl doma s úklidem, jiný uvařil večeři, další nachystal své milované malé překvapení.
Doma u adminky Karin se MDŽ slaví do teď: „Když jsem byla ještě malá holčička a svátek se mě netýkal, tatínek donesl mamince, ale i mně a sestrám růži a bonbony. Jako vyjádření toho, jak nás má moc rád. Dnes už tu maličkost dostávám nejen od něj, ale i od partnera.“
Jak vzpomínáte na Mezinárodní den žen vy? A slavíte ho doma pořád? Napište nám do komentářů!
