Obrázkové dětské knížky

S jakou knihou začít?

Pro úplně nejmenší děti se vyrábějí knížky i leporela plastová. Mívají malý rozměr, aby je dítě dokázalo uchopit, a na stránkách jsou jen velice jednoduché obrázky. Takové knížky si dítě může vzít s sebou i do vaničky a vůbec jim neublíží, když je ochutná nebo se do nich zakousne. Mezi plastovými stěnami mívají měkkou výplň, takže jsou lehoučké a nemohou dítěti ublížit.

Asi vás už ale napadlo, že plastová knížka by mohla dítěti ublížit jinak – svým složením a látkami, které by se z ní případně mohly uvolnit. Proto je důležité, aby kniha měla certifikát zdravotní nezávadnosti. Nejjednodušší je hledat známou značku CE, která dokládá, že výrobek odpovídá evropským normám (Certificate of Conformity).

První leporela

Podobně jako plastové knížky obsahují leporela především velmi jednoduché ilustrace. Nejoblíbenější jsou obrázky zvířátek, protože při prohlížení se dítě může učit první zvuky: jak dělá pejsek, kočička, koza či kráva.

Leporela mají velkou výhodu oproti normálním knihám – dají se hůře zničit díky tomu, že papír s obrázky je upevněn na kartonu. Snesou tedy i „něžné“ zacházení malých dětí. Nezastupitelná je však i úloha dospělého, který při práci s leporelem dítě vlastně neustále „učí“, předvádí mu patřičné zvuky a nechá dítě, aby se je snažilo napodobit. Vypadá to jako trochu přihlouplá dětská hra, je to však první krok k artikulaci, k tomu, aby dítě zvuky začalo spojovat do slabik a postupně i do celých slov.

Všimněte si, že dítě knihu vnímá jako hračku. Proto je tak výhodný tvar leporela. Může posloužit jako ohrádka třeba pro gumová zvířátka, mohou po něm jezdit autíčka.

Interaktivní knihy-hračky

S těmi se poslední dobou roztrhl pytel. Vydavatelé tak vycházejí vstříc dětské snaze manipulovat věcmi. Můžete najít leporela s mrkacíma očima, s různými výkroji a pohyblivými částmi. Vcelku zajímavé jsou knížky se zářezy a šňůrkou, kterou dítě musí vést do správných zářezů a procvičovat tak přesnost a jemnou motoriku. Půvabná je i knížka z kartonu s rafinovanými průřezy, jimiž dítě tlačí papírové autíčko. Dokáže s ním projet celou knihou a sledovat, co se děje kolem silnice. Dospělý tak může s dítětem nad knihou donekonečna povídat o tom, co je na obrázcích. Protlačování autíčka je dobrým cvičením pro dětské prstíčky.

Objevují se knížky s říkankami a puzzle, jiné s tabulkou, na kterou se dá přiloženou tužkou kreslit a zase vše rychle smazat. Další zase popisují, jak modelovat, a přinášejí i modelínu a základní nástroje.
Další kategorií jsou knížky vydávající nějaké zvuky po stisknutí tlačítka, třeba zvuky zvířat nebo dopravních prostředků. Oblíbené jsou i knížky s jednoduchou klávesnicí, na kterou se dají zahrát melodie, které jsou obvykle v podobě notového záznamu vytištěny vedle obrázků.

U podobných knížek pečlivě sledujte, pro jaký věk jsou doporučeny. Někdy obsahují drobné části, které by dítě mohlo vdechnout nebo spolknout. A věřte, že třeba spolknutá maličká baterie může v zažívacím traktu napáchat hodně škod (pokud se naruší obal, může dojít k poleptání sliznic a ohrožení života dítěte). Takovou knížku by si malé dítě mělo prohlížet pouze spolu s dospělým a pod jeho dohledem. I u knížky by baterie měla být pod krytem přichyceným šroubky. Nebezpečné mohou být i malé magnety.

Říkanky

Svou tradici už mají leporela s říkankami. Mívají složitější obrázky, na nichž se často „něco děje“. Často se vydávají se stejnými ilustracemi, jaké si pamatujeme z dětství. Generace dětí milují například obrázky Josefa Lady. Důležité jsou i připojené říkanky. Je třeba si s dítětem každý den na chvíli sednout a přeříkávat mu básničku. Děti pak s oblibou doplňují různé zvuky, nebo se snaží napodobit jednotlivá slova. Časem se takovou říkanku, spolu s tím, jak začnou mluvit, naučí nazpaměť. Pak dítě můžete přistihnout, jak si knížku prohlíží a přeříkává si samo pro sebe napsaný text.

Pro malé dítě mají chvilky s dospělým nad knížkou i značný emocionální význam. Je to pro ně prostě příjemný zážitek, protože má stoprocentní pozornost dospělého. Tyto prožitky jsou velice důležité pro budoucí vztah dítěte ke knize. Pokud si ji bude od útlého věku spojovat s příjemnými pocity, rádo po ní sáhne i později.
Při čtení je důležitý rytmus. Děti také milují říkanky, kde se stále nějaké slovo opakuje, protože ho začnou velice brzy poznávat. Krátké říkanky jsou pro malé děti vlastně přínosnější než delší pohádka nebo příběh, na ty přijde čas později.

Krátké příběhy

Uvádí se, že s předčítáním krátkých příběhů je možné začít kolem roku a půl. Uvědomte si, že dítě rozumí řeči ještě dříve, než se samo naučí mluvit. Toto je pravá chvíle, kdy dítě začít učit rozlišovat knížku a leporelo. Pořiďte knihu s krátkými pohádkami a spoustou obrázků, která už není z kartonu. Tato kniha není na hraní, je určena pro chvíle s rodiči, kteří z ní dítěti předčítají a povídají si s ním o obrázcích.

Ideální jsou jednostránkové příběhy, které přečtete za pár minut. Déle dítě neudrží koncentraci. V tomto věku děti milují příběhy, jejichž hrdiny jsou zvířátka. Velice často ale hlavně chlapečkové chtějí slyšet pohádky o autíčku, autobusu nebo třeba kombajnu.

Knihkupectví dnes také nabízejí k některým knížkám látkové figurky jejich hrdinů. Nejčastěji si takto děti oblíbí Krtečka, kterého znají i z večerníčků, záleží ale jen na vás, pro co se rozhodnete.
První takovou loutkou byla postavička králíka Petera z knížek Beatrix Potterové, to bylo už v roce 1903 (nedávno v kinech o této spisovatelce a ilustrátorce běžel film). Děti si postavičky, které poznají i hmatatelně snadněji oblíbí a budou jejich příběhy milovat.