Reklama

Očkování a autismus - mýtus, který ohrožuje dětské zdraví

O čem všichni mluví

Očkovat, či neočkovat? Téma očkování dětí se stalo v dnešní době mezi rodiči velice kontroverzním. Jedním z mýtů, kvůli kterému rodiče očkování svých dětí zvažují, je jeho spojitost autismem. Jak to tedy vlastně je?

Zdroj: VILevi / Shutterstock, Inc.Zdroj: VILevi / Shutterstock, Inc.

Odkud se mýtus vzal?

První zmínka o souvislosti mezi očkováním a autismem byla v odborné studii dr. Andrewa Wakefielda z Velké Británie, kterou publikoval v prestižním časopise Lancet. Wakefieldovi však bylo prokázáno záměrné upravování dat, studie byla tedy z časopisu vyškrtnuta a jemu byla odebrána licence k provozování lékařské praxe. I přes tuto skutečnost a existenci dat z rozsáhlých studií, které zahrnovaly miliony dětí, někteří rodiče této mylné informaci stále věří a díky internetu a sociálním sítím jí snadno šíří dále.

Příčiny a příznaky autismu

Autismus je vývojové mentální postižení projevující se abnormální sociální interakcí, stálými opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi. Konkrétní příčiny autismu nejsou známy. Ví se ale, že poruchy autistického spektra úzce souvisí s genetikou. První důkazy o genetických souvislostech vzniku autismu se objevily v 70. letech 20. století, a to díky studii zahrnující dvojčata, kde alespoň jeden ze sourozenců byl autista. Tehdy se zjistilo, že pokud se jedná o jednovaječná dvojčata, je u nich pravděpodobnost rozvoje autismu vyšší než u dvouvaječných dvojčat, tedy geneticky více odlišných jedinců.

Příznaky autismu se objevují obvykle v raném věku dítěte, ve stejnou dobu, kdy je nejvíce očkováno. Právě proto je vznik tohoto onemocnění s očkováním spojován. Bylo však jasně prokázáno, že u dětí, které byly plně očkovány během prvního roku života, nebyla vyšší pravděpodobnost výskytu autismu, něž u dětí, které byly očkovány později. Veškeré důkazy ukazují, že očkovací látky nezpůsobují autismus, takže pozdější očkování riziko autismu nesníží.

Očkování děti chrání

Rodiče tedy neočkováním nebo nedodržením očkovacího kalendáře dítě vystavují zbytečnému riziku onemocnění. Imunitní systém dětí se setkává hned po narození s miliony antigenů, kterým musí čelit. Proto počet antigenů, jež jsou obsaženy ve vakcíně, jsou v porovnání s tím mizivé. Imunitní systém novorozenců a později kojenců není zdaleka tak vyvinutý, aby sám mohl bojovat s hrozbami v podobě přirozených infekcí. Děti jsou nejohroženější během prvního roku, kdy se jejich imunita teprve buduje, proto je průběh onemocnění ve většině případů velmi vážný. Onemocněními, kterým je možné očkováním předejít, jsou např. plané neštovice, černý kašel či pneumokokové infekce. Právě v případě invazivní pneumokokové infekce patří děti do dvou let z hlediska možné nákazy do rizikové skupiny. Pneumokoky se šíří kapénkovou infekcí, tedy kašlem a kýcháním a dětem může hrozit těžký zápal plic, meningitida, otrava krve, akutní zánět středního ucha či záněty vedlejších nosních dutin.

Zdroj: Vaccine Eduacation Centre; Nemocnice Children’s Hospital of Philadelphia; https://www.chop.edu/…ation-center


Reklama


Reklama

Témata článku


Reklama


Reklama