Po pětatřicetiletém manželství mělo naše spolužití skončit u rozvodového soudu. Stačilo však pouhých třicet minut před soudní síní a všechno bylo jinak.
Vyměněný manžel a hysterická milenka
S manželem Danielem máme dvě dospělé dcery, Máju a Áňu. Ty mají už několik let své životy, své rodiny i své starosti. Holky k nám ale pravidelně jezdí, máme moc pěkné vztahy, rádi společně posedíme u vínka, grilujeme, zahrajeme na kytary a klidně proklábosíme večer. Nějakou dobu poté, co naše cácorky definitivně vylétly z hnízda, u nás propukla nefalšovaná manželská krize. Vlastně nepropukla, pomaloučku, polehoučku se připlížila. Doma bylo podivně prázdno, ticho a jeden druhému jsme se pozvolna vzdalovali, každý si „jel“ tak trochu po svém. Jediné, co nás hlavně o víkendech spojovalo, byly návštěvy dcer a láska k přírodě, cyklistice, hudbě a cestování. Všední dny u nás ale bývaly šedé a mrtvé.
Bohužel si toto podivné období vybralo svoji daň. Manžel si našel milenku. Do zpěvu mi rozhodně nebylo, ale už spolu máme mnoho za sebou a vždy jsme nakonec všechno překonali, a tak jsem doufala, že se Danielovi na chvíli „pouze“ splašila míza, jak se pánům v tomto věku občas stává. Vše ale bylo vážnější… Samozřejmě šlo o kolegyni z práce a pochopitelně o dámu o generaci mladší než já. Ona spolupracovnice, říkejme jí Věra, byla po mateřské, navíc samoživitelka, několik let bez vztahu. Když se ke mně tyto informace donesly, pochopila jsem, že je vše vážnější, než jsem si myslela, a Věra bude o mého muže bojovat. A Daniel se do Věry opravdu zbláznil. Lhal mi, utrácel za dárečky, utíkal z domova – zkrátka „blbnul“. Dvakrát jsem mu sbalila kufry, ale dvakrát mě dcery přesvědčily, ať mu dám šanci, ať ještě počkám.
Týdny plynuly a mně opět došla trpělivost. Potřetí si pro tátu k Věře jely holky, já s tím však nesouhlasila. Už jsem měla všeho po krk a se zaťatými zuby jsem ve třetím a posledním balení pokračovala. Dcery se domů vrátily samy. „Mami, on je úplně mimo a ta ženská je příšerná hysterka. Ječela na nás jako šílená a táta stál jako jelimánek a koukal. Sousedi si o tom divadle budou vyprávět ještě za rok. Nejvíc mi bylo líto toho jejího kluka, ten na to koukal, a ještě schytal pár facek! Mamčo, o nic se nestarej, tátovi jsme řekly, že mu věci zítra přivezeme,“ drmolily moje dcery, zatímco mi pomáhaly házet věci do krabic a kufrů. Nakonec jsme si všechny tři pobrečely, zanadávaly na chlapy a na život.
Druhý den ráno si Daniel pro věci přijel, asi nechtěl riskovat, že se dáma jeho srdce opět rozhořčí a svým „vybraným“ slovníkem bude bavit celý dům. Má, co chtěl, pomyslela jsem si. Beze slova jsem manželovi předala krabice a stroze se s ním rozloučila. Druhý den si přijel ještě pro nějaké knihy, které potřeboval k práci, a při té příležitosti jsme si sedli a konečně si rozumně popovídali. Žádost o rozvod jsem měla vyplněnou, Daniel vše podepsal, a dokonce jsme se předběžně dohodli i na majetkovém vypořádání. Bylo mi těžko, ale snažila jsem se nebýt ukřivděná, hořká, sebelítostivá a zdeptaná. Mluvila jsem s manželem věcně a myslela na to, že bulet můžu, až odejde. „Johanko, a ty někoho máš? Neseš to všechno tak klidně a rozumně,“ řekl mi manžel, když odcházel, a ve mně se vařila krev! On snad žárlí? Myslel si, že budu omdlévat, prosit ho a bojovat? To fakt nemám ve svém věku zapotřebí.
„Danieli, já tě pořád miluju, ta léta nejdou vymazat. Ale po všem, co jsme spolu prožili, ti fakt právě teď nemám potřebu něco dokazovat. Je to tvoje rozhodnutí a já ho respektuju,“ řekla jsem klidně. Když pak s knihami pod paží odcházel, vypadal o deset let starší. Sesypala jsem se, jakmile se zabouchly dveře. Ale i tak jsem na sebe byla hrdá, jak jsem vše ustála.
Návrat z Bali a drzý telefonát od milenky
Zatímco naši právníci dolaďovali majetkové vyrovnání, odcestovala jsem na měsíc na Bali. Prostě jsem si vybrala celou dovolenou, část úspor a vydala se s kamarádkou za dobrodružstvím, jógou, skvělou kuchyní a nádhernou přírodou. Měsíc v ráji mi dodal sílu, uklidnil nervy a pomohl urovnat si myšlenky a plány do budoucna. Do Prahy jsem se vracela smířená s rozvodem i se ztrátou chlapa, kterého jsem milovala. Vezla jsem si ale i naději, že to, že něco končí, také znamená, že něco nového začíná. A já se rozhodla očekávat něco úžasného!
To, co přišlo, bylo úžasné, ale velmi zvláštním způsobem. Na letišti mě čekal manžel! „Johanko, měl jsem cestu kolem, tak mě napadlo, že tě takhle pozdě večer nebude mít kdo odvézt. Z holek jsem vytáhl, kdy přiletíš. Moc ti to sluší,“ lichotil mi a já nevěděla, jak reagovat! Byla jsem připravená na vše, ale na to, že na mě na letišti bude čekat chlap, se kterým mám za týden první a asi i poslední rozvodové stání, určitě ne.
„Promiň, Danieli, ale jedu s Erikou taxíkem, jsme dohodnuté. Měj se fajn, uvidíme se za týden u soudu,“ vyhrkla jsem spontánně, popadla kufr a běžela za kamarádkou, která mávala na taxík. Doma jsem vypila půl lahve vína, abych byla schopná usnout. Ten chlap zešílel, nebo co?! Motá hlavu té potrhlé třicítce, jejímu klukovi i mně! Zasloužil by pár do zubů. To je tedy návrat! Všechno jsem si v sobě pěkně porovnala a on si přijde a zase mi to zpřehází, poletovalo mi hlavou před usnutím.
Ráno jsem se probudila naštvaná, rozhořčená a rozhodnutá, že i kdyby si muž rozvod rozmyslel, já už se přesvědčit nenechám. Takovou šaškárnu nemám zapotřebí! Aby toho nebylo málo, zavolala mi do práce, kde se na mě po dovolené všechno valilo, manželova slečna Věra… „Milá paní, laskavě si uvědomte, že o vás Daniel už nestojí, a přestaňte se ve svých pomalu šedesáti letech ztrapňovat. Daniel miluje mě! O co vám tedy jde? Majetek máte, dcery jsou už dospělé a pochybuju, že ještě potřebujete sex…,“ drnčela ona osoba do telefonu, který jsem v kanceláři nakonec zapnula na hlasitý odposlech. Kolegyně a zároveň kamarádka, se kterou sdílím kancelář, koulela očima. Přesně ve chvíli, kdy jsem slečně odpověděla a zavěsila, kolegyně explodovala – vybuchla smíchy a nebyla k utišení.
„Slečno Věro, omluvte mě, ale já vám naprosto nerozumím! Včera jsem přiletěla z měsíční dovolené na Bali a za týden se rozvádím – opravdu jste si jistá, že máte problém se mnou? Možná vás trápí, že pro mě Daniel včera přijel na letiště, ale buďte klidná, jeho nabídku odvozu jsem odmítla. Pokud máte nějaké problémy ve vztahu, tak vám můžu jako zkušená žena říct, že je musíte řešit s tím, s kým žijete, a ne se mnou,“ řekla jsem klidně.
Před dveřmi soudní síně se stalo něco neuvěřitelného
Vypadalo to, že Daniel začíná ze vztahu se slečnou Věrou couvat. Byla jsem sice strašně zvědavá, ale volat jsem mu nehodlala. Nakonec jsem ani nemusela, během celého předrozvodového týdne mi několikrát volal on. Nikdy neřekl, že má problémy, vždy si chtěl „jen“ povídat – o dcerách, o Bali, o někom z našich známých. Cosi mi říkalo, že se mi odhodlává něco říct… Nakonec jsme si ale vše řekli až u soudu.
Před dveřmi soudní síně jsme se sešli půl hodiny předem, neplánovaně. Ale věřím, že to byl osud. Chvilku jsme vedle sebe seděli tiše jako myšky, pak najednou Daniel vyhrkl: „Johanko, já už to nevydržím! Já jsem takovej blbec! Já se s tebou nechci rozvést. Nejde to vzít zpátky? Ty už asi nechceš, viď? Nedivil bych se ti. Chovám se jako blázen.“
Mlčela jsem. Došla mi slova, čekala jsem všechno, ale tohle? Najednou jsme se drželi za ruce a mačkali si je jako na prvním rande. „Danieli, já se taky nechci rozvést. Možná dělám strašnou hloupost, ale risknu to!“ vyhrkla jsem zase já.
Mnoho zásadních rozhodnutí jsme za těch pětatřicet let udělali spontánně, impulzivně, a všechna taková rozhodnutí byla nakonec ta nejlepší. Nyní je to už víc než rok, co jsme naprosto dojaté soudkyni oznámili, že rozvod rušíme, protože se máme stále rádi. No, zatím nám to klape, tak držte starým bláznům palce!
Johana, 58 let
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
