Když jsem byla malá, letní prázdniny pro mě znamenaly dvě věci: konečně žádná škola a celé dny venku. Nikdo se nad tím nijak nepozastavoval. Letos se ale ukázalo, jak nepříjemné to může být ve chvíli, kdy se vedra objeví už v červnu a děti mají během nich sedět v rozpálených třídách.
Léto už není to, co bývalo
Letošní léto je v mnoha ohledech jiné. Extrémně teplé dny jsme zažívali i v minulých letech, letos se ale zdá, že se z nich pomalu stává nový letní standard. Horké jsou nejen dny, ale často i noci, kdy člověk čeká, že si konečně od vedra odpočine, ale ono nepřijde žádné pořádné ochlazení.
A právě při letošní vlně veder si říkám, že některé věci už možná opravdu nejdou dělat úplně stejně jako před desítkami let. Včetně toho, kdy děti chodí do školy a kdy mají letní prázdniny.
Do této debaty teď vstoupil ministr školství Robert Plaga, který se zeptal, jestli dávají dva měsíce volna v červenci a srpnu ještě smysl. A samozřejmě se strhla diskuze. Někdo ministra pochválil, jiný mu vzkázal, aby se raději věnoval skutečným problémům českého školství. Já ale musím říct, že mi jeho otázka zase tak nesmyslná nepřipadá. Samozřejmě ale nikdo neví, jestli se z letošních veder skutečně stane nový standard.
Plaga připomněl, že pevné rozdělení letních prázdnin na červenec a srpen máme od roku 1925. Předtím se jejich termín přizpůsoboval například zemědělským pracím.
Školní rok tedy není žádný přírodní zákon. Je to systém, který vznikl v určité době a pro určité podmínky. A ty se mezitím změnily.
Co by změna znamenala pro rodiče?
Tady mě napadá ještě jeden důležitý pohled. Pokud by se letní prázdniny zkrátily třeba o dva týdny a volno se přesunulo na podzim, zimu nebo jaro, rodičům by to nemuselo život komplikovat. Naopak. Devět týdnů v létě je dlouhá doba, během které musíme kombinovat dovolenou, tábory, babičky a hlídání. Několik kratších bloků volna během roku by pro některé rodiny mohlo být mnohem praktičtější.
U nás to letos vypadá podobně. Moje dcera je ještě malá, takže prázdniny znamenají neustálé plánování. Několik týdnů pokryje dovolená, něco příměstský tábor a něco další hlídání. U staršího syna je situace jednodušší, ale ani patnáctileté dítě přece nemůže být celé léto odkázané samo na sebe.
Možná tedy nejde o to, jestli dětem vzít prázdniny. Spíš o to, jestli je pro ně i pro jejich rodiče nejlepší mít skoro celé volno soustředěné do dvou měsíců.
V horku se učit nedá
Zároveň bych ale úplně neodmítala argument, že vlna veder může být důvodem k přemýšlení nad školním kalendářem. Stačí si představit obyčejnou školní třídu v červnu. Slunce praží do oken, vzduch stojí, děti jsou unavené a učitel se snaží vysvětlit látku, zatímco všichni přemýšlejí hlavně o tom, kdy už půjdou ven.
A právě tady si říkám, že samotný termín prázdnin všechno nevyřeší. Pokud budou podobně horké červny a září přicházet častěji, školy budou muset řešit také to, jak dětem zajistit snesitelné podmínky pro výuku.
Nechala bych alespoň šest týdnů
Pokud už o změně letních prázdnin mluvíme, zajímá mě hlavně jedna věc: jak dlouhé by tedy měly být? Čtyři týdny mi připadají málo, šest týdnů rozumných a dva měsíce možná zbytečně dlouhé. Část volna by se navíc podle mě dala přesunout během školního roku, třeba na podzim nebo jaro.
Dětem by tak zůstalo dost času na tábor, dovolenou, babičku i obyčejné nicnedělání, ale nemusely by mít devět týdnů v kuse jeden dlouhý blok volna. A rodičům by možná vyhovovalo, kdyby se volno rozložilo do více částí roku.
Šest týdnů bych proto osobně považovala za rozumnou hranici. Děti potřebují pořádné letní volno. Potřebují se nudit, být venku a nemít každý den naplánovaný. Zároveň ale není důvod předstírat, že dva měsíce jsou jediná možná varianta.
Svět kolem prázdnin se změnil
Možná totiž není problém v samotných prázdninách, ale v tom, že svět kolem nich už není stejný jako před sto lety. Rodiče pracují jinak, většina dětí netráví celé léto u babičky a školy se musí vypořádávat s horkem, které přichází stále dřív.
Neznamená to, že bychom měli kvůli jedné vlně veder okamžitě překopat celý školní rok. Nikdo neví, jak budou česká léta vypadat za deset nebo dvacet let. Ale přijde mi fér se nad tím alespoň zamyslet.
Letní prázdniny bych nerušila. Jen bych se nebránila tomu, aby byly o něco kratší a část volna se přesunula během roku. Možná by to nakonec vyhovovalo dětem i rodičům víc než současné dva měsíce v kuse.
A co vy? Nechaly byste dětem celé dva měsíce volna, nebo by vám dávalo smysl mít kratší léto a více volna během školního roku?
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
