Měsíční holčička nepřestávala plakat, a tak s ní udeřila o zem. Zlomila ji lebku. Vrchní soud matce tento týden zmírnil čtyřletý trest na podmínku. Internet se vzbouřil. Ale spíše holou nenávistí než snahou pochopit, proč matka vůbec mohla takhle selhat.
Příběh, který šokoval, ale málokoho vedl k otázkám
Dvaadvacetiletá žena z Prostějovska vzala v říjnu loňského roku svou pětitýdenní dcerku a ve vzteku s ní mrštila o zem, o postel a několikrát ji uhodila do tváře. Holčička utrpěla řadu vážných zranění včetně zlomeniny lebky. Jen málo stačilo a nepřežila by. Matka dostala původně čtyřletý trest, který jí tento týden Vrchní soud v Olomouci zmírnil na na tříletou podmínkou s dohledem a zkušební dobou na pět let.
Musí také zaplatit 119 tisíc korun jako bolestné a 437 tisíc korun coby nemajetkovou újmu své dceři. Soud přihlédl ke stavu zmenšené příčetnosti, psychickému rozpoložení a faktu, že má nízké intelektové schopnosti. Žena se ke svému činu přiznala a prohlásila vinu. Žije nyní spořádaně u své rodiny a hradí odškodné své dcerce, která nyní vyrůstá u pěstounů – rodičů otce.
Sociální sítě zaplavila vlna nenávistných komentářů. „Zasloužila by doživotí!“ nebo „Chudák dítě, ta zrůda má chodit po světě?“ psali lidé. Jenže téměř nikdo se nezeptal, jak se mohlo stát, že čerstvá matka zůstala tak bez pomoci, že ve stavu zoufalství ztratila kontrolu nad svým jednáním. Její čin je nepochybně neomluvitelný. Ale společnost by se měla ptát i na to, proč pomoc nepřišla dřív.
Kde selhává systém? A proč v tom matky zůstávají samy?
Její jednání rozhodně neomlouvám, ale zkrátka se nemohu ubránit dojmu, že byla na vše sama, zoufalá, bez pomoci. „Sama to neměla v životě snadné, matka ji týrala, má nízké IQ, ovlivňuje ji to v průběhu celého života. A nejtěžší zkoušku, které čelila, péči o čerstvě narozenou dceru, nezvládla,“ uvedla u soudu ženina obhájkyně. I když u soudu vyloženě nepadlo, že by trpěla poporodní psychózou, i to se zdá být možné.
Co je však nad slunce jasné, je to, že v Česku obecně péče o ženy po porodu velmi vázne. Matky jsou často bez odborné podpory, rodiny nejsou vždy oporou a domácí návštěvy sester jsou spíš výjimkou než pravidlem. Na rozdíl třeba od Jižní Koreji, kde mají matky po porodu možnost přivolat do domácnosti zdravotní sestru, která jim první týdny pomáhá nejen s dítětem, ale i s péčí o ně samotné. V Česku si žena musí o pomoc často říct sama a právě ty, které to nejvíc potřebují, už většinou nemají sílu o ni požádat.
Tento případ je krutou připomínkou toho, že kromě jednotlivců nám tu selhává i část systému.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
