Reklama

PORADNA: Život v manželově domě je peklo

Vztahy

Vy podáte dotaz, my vám na e-mail pošleme odpověď s praktickými tipy. Rady píše dětská psycholožka a maminka tří dětí Klára Marušincová. Svou otázku nám tentokrát poslala uživatelka z eMimino.cz.

Ptá se anonymní uživatelka z eMimino.cz

Jsem s manželem od mých 17 let, on je o 3 roky starší. Do mých 23 let jsme bydleli zvlášť u rodičů. Pak jsme se rozhodli koupit byt, tedy spíš jsem chtěla já, abychom bydleli společně. Muž souhlasil.

Manžel celou dobu říkal, že se chce vrátit do vesnice, odkud pocházel, že si tam vyřídí stavební pozemek (půda od rodičů) a že tam má známé i kamarády. Ale zatím to nějak nešlo zařídit.
Dcera hodně křičela, byly jsme zavřené v malém bytě, soused tloukl do zdí, že děláme bordel. A tak jsme se přestěhovali do domu po mé babičce, kde se nám i narodilo druhé dítě. Na mateřské jsem tedy byla celkem 7 let.

Skoro celý život poslouchám, že mě od 17 let živí, že jsem do rodiny nic nepřinesla. Že je cholerický, to jsem si tak nějak zvykla. Má takové občasné záchvaty, vždycky z úplné prkotiny. Například jsem omylem rozbila malý obklad za kuchyní (cca 2×2 cm), není to fakt vůbec vidět, a on hned spustil, že si ničeho nevážím. Když najde shnilé rajče v ledničce, hned je ze mě prase, které neuklízí. Strašně na tom baráku a majetku lpí. Opakuje, že je to jeho a nenechá si to nikým zničit.

Taky mi vadí, že je strašně závistivý. Dokáže hodinu mluvit o kamarádovi, že má víc než on, že se tolik nenadřel jako on, že je to nespravedlivé.

Bohužel je taky žárlivý. Asi před 3 roky jsem si s někým psala, on na to nějak přišel, tak jsem se mu přiznala, že jsme se líbali. On z toho nespí dodnes, tehdy si zlomil kvůli tomu ruku (ostatním jsme museli říct, že si ji omylem zlomil). To, že si muž před nějakou dobou taky s někým psal a scházel, to už zapomněl.

Na eMimino.cz jsem se holek ptala, jestli je takové chování normální, protože nemám srovnání s jiným vztahem. A ony skoro do jedné píší, že to normální není. Zkopírovala jsem nějaké názory manželovi do e-mailu a on z toho udělal takový tyjátr, jak si dovoluji ho takhle špinit.

Já nevím, jsem teda ta špatná, že si nevážím, že pro nás udělal bydlení? Ano, jezdíme na výlety a dovolené… ale já už se ani netěším, protože to stejně skončí tím, že se pohádáme kvůli dětem (dcera je skoro v pubertě, ale to přece není důvod, abychom se kvůli ní my dva hádali). Já bych mnohem raději žila skromněji, ale jako rodina. Peníze jsou pro mě na druhém místě, u něho na prvním.

Děkuji za nějakou radu, spíš jsem se potřebovala vypsat.

Odpovídá Mgr. Klára Marušincová

Nejprve vám chci poděkovat za důvěru a sdílení vaší partnerské situace, která, jak píšete, je dost komplikovaná. Máte společně dlouhou historii, ve které je velmi těžké najít rovnováhu. Evidentně jsou ve vaší komunikaci věci, které jsou dlouhodobě vyčítané a s každou novou událostí se hněv a neshody na sebe nabalují jako sněhová koule.

Na konci poznamenáváte, že více než radu jste se vlastně potřebovala vypsat. I já vnímám, že v této zamotané situaci jde o dlouhodobější a intenzivnější řešení, např. v manželské poradně, kde by se vám mohli plně věnovat.

Ale co mě takto ve stručnosti napadá je pár praktických doporučení, která by vám mohla pomoci partnerské situace a celkovou atmosféru doma vyladit.

První mé doporučení je, abyste veškeré konflikty řešili mimo děti. Ač jsou již starší, stále jsou pro ně hádky velmi zatěžující. Pokud je to tedy jen trochu možné, snažte se s manželem odložit řešení konfliktů, pokud jsou děti přítomny.

Mé další doporučení je přímo pro vás. Často se totiž děje, že jeden z partnerů chce situaci řešit za pomoci manželské poradny a druhý tento způsob kategoricky odmítá. Pokud se tomu tak děje i u vás, můžete si vědomě hledat způsoby, jak ze sebe tzv. upouštět páru průběžně – například svěřovat se kamarádce, u které víte, že si vše nechá pro sebe. Pokud vám pomáhají diskuze a vypsání, pak využívejte i tento způsob. Ale jen pro sebe a svou potřebu. Zapojovat do diskuzí manžela a ukazovat mu, co si o situaci myslí ostatní, pokud s tím on předem nesouhlasil, může být z jeho strany bráno jako nedůstojné a ponižující. V takové pozici na místo řešení situace přichází paradoxně boj.

Možná u sebe znáte další ze způsobů, které vám pomáhají ventilovat nakumulované naštvání, například sport či vaření. Zkrátka cokoliv, co vám pomůže získat si klid. Ve chvíli, kdy získáte odstup, se vám totiž bude vše řešit mnohem lépe.

A zde mne napadá připomenout pojem konstruktivní hádky, od manželského terapeuta Bacha.

Jak tedy taková konstruktivní hádka vypadá?

1) Má svá jasná pravidla. Pokud totiž hádky ve vztahu probíhají důstojně a bez urážek, mohou naopak vylepšit komunikaci mezi partnery a pročistit vzduch.

2) Konstruktivní hádka vede ke hledání kompromisu, ne vítěze.
Konstruktivní hádku je třeba dobře načasovat. Co nejdříve po kritické události, ale v soukromí a tak, aby na výměnu názoru bylo dost času.

3) Ventilujeme pocity – ale jen za sebe. Např. „Když mne vyčítáš nepořádek doma, je mi strašně smutno, cítím se poníženě apod.“
Oba partneři by se měli zapojit časově přibližně stejně a naslouchat si.

4) Oba by měli uznat svůj podíl na vzniklé situaci. Každá hádka je dílem obou partnerů.

Co je v konstruktivní hádce naopak zakázáno?

1) Zobecňování např. „No jo, ty vždycky víš všechno nejlíp.“
Argumentace míněním druhých, např. „Co by na to řekla tvoje matka?“

2) Útočení proti osobám či předmětům, které má partner rád a nesouvisejí s předmětem debaty. Např. „Tak si běž leštit to tvoje auto. Na ničem jiným ti stejně nezáleží…“

3) Vytahovat staré události, které s hádkou nesouvisí „Už vidím, jak to zas napíšeš do diskuze…“

4) Používat údery „pod pás“, např. vzhled, minulé neúspěchy, sexualita… jakákoliv citlivá místa, kde si je partner nejistý.

Dobře a konstruktivně se pohádat je v páru opravdové umění. Pokud však hádky přerůstají přes hlavu, může být práce s odborníky v manželské poradně vhodnějším řešením. Moc vám přeji, abyste ve vašem páru našli způsob, jak vzájemně komunikovat, aby se vám i vašemu partnerovi doma lépe dýchalo. Protože ve vztahu záleží hlavně na tom, jestli to, co vás spojuje, je silnější než všechno ostatní.

Klára

Jak fungují články PORADNA?

Pošlete svůj dotaz na poradna@emimino.cz. Odpověď odbornice vám pošleme na e-mail do několika dní, poté ho anonymně publikujeme jako článek. Díky tomu dostane radu spousta dalších maminek, které jsou ve stejné situaci jako vy. Prosíme alespoň 3 odstavce textu – čím více informací psycholožce pošlete, tím návodnější tipy vám může napsat.

Co byste dělaly v téhle situaci vy?


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama


Reklama