Reklama

PORADNA: Nechce svatbu. Mám vydržet?

Vztahy

Vy podáte dotaz, my vám na e-mail pošleme odpověď s praktickými tipy. Rady píše dětská psycholožka a maminka tří dětí Klára Marušincová. Svou otázku nám tentokrát poslala uživatelka z eMimino.cz.

Ptá se anonymní uživatelka z eMimino.cz

S přítelem jsme se seznámili, když nám bylo okolo 25. Měla jsem za sebou už nějaký ten vztah, ale on byl takový ten zamlklý ajťák. Potkali jsme se na jedné akci s kamarády a já si ho hned všimla. Nenazvala bych to láskou na první pohled, ale něco tam mezi námi přeskočilo. Zvládli jsme i takové nesmělé začátky a všechno vypadalo růžově.

Teď spolu už pět let bydlíme a začínám uvažovat o dětech. Všechny kamarádky kolem mě samozřejmě už děti mají a já si připadám trochu pozadu. S přítelem jsem o tom už mluvila a vlastně nemá nic proti. Na čem se ale vážně neshodnem, je svatba.

Já o svatbě sním už od svojí základní školy. Nechci si připustit, že bych s ním měla žít jen tak na psí knížku. Jsem sice z katolické rodiny, nikdy jsem do kostela ale pořádně nechodila, takže to určitě s tím nesouvisí. Jenže přítel o svatbě nechce ani slyšet. Vím, že bych asi neměla vyšilovat a tlačit na něj, ale nějak mi na to nejde nemyslet.

Aby to nevypadalo, že je to nějaký hulvát, tak on je na mě jinak fakt moc hodný, nosí mi kytky a snídaně do postele. Ale kdykoli dojde na svatbu, tak jako kdyby ochladl a říká, že možná někdy a proč chci něco měnit. Já ale chci něco měnit! Záleží mi na svatbě skoro víc než na tom mít děti, i když vím, že to je takové hloupé a nepřiměřené mému věku.

Nedávno jsme byli u našich kamarádů a někdo tam měl poznámku o tom, že bychom se měli vzít a mít děti. Ten večer jsme spolu už moc nemluvili.

Mám přítele ráda, ale nevím, jak dlouho to takhle vydržím a jestli to chci vydržet. Připadám si hloupě, že mi záleží na svatbě, ale obávám se, že když si mě nevezme, budeme se muset rozejít. Co byste mi doporučila?

Odpovídá Mgr. Klára Marušincová

Nejprve děkuji za důvěru a sdílení Vašeho příběhu. Je patrné, že jde o déletrvající vztah, na kterém vám záleží a o který máte starost. Také za vašimi slovy čtu, že jste vy a partner připraveni po společném bydlení posunout vztah do další roviny, ať už směrem k dítěti, nebo ke svatbě.

Zde přichází ten rozkol, se kterým se setkává celá řada vztahů – nejste v tom sami. Pro jednoho z partnerů je svatba důležitá, vlastně zásadní. A druhý o ní nechce ani slyšet a při pomyšlení na svatbu se mu tzv. „ježí chlupy na zádech“. V diskuzích o tomto tématu se pak vyplavuje a nabaluje spousta pocitů. Právě proto se pak někdy cítíme hloupě.

Jak správně píšete, tlačit na partnera nefunguje. Svatba pod tlakem není příjemná pro nikoho. Z mé zkušenosti je velmi důležité, aby si obě strany ujasnily, jaký význam se pro ně pod slovem SVATBA skrývá. Protože svatba je konec konců i symbolem… a to pěkně silným. Jde o splnění snu princezny ze základní školy? Jde o potřebu naplnit a zpečetit lásku? Jde o status vdané ženy/muže? Anebo naopak o ztrátu svobody, omezení či naplnění očekávání, které chce ale někdo jiný než já? Skrývá se za slovem strach, že nám to nevyjde stejně jako našim rodičům?

To vše může být pod symbolem svatby ukryté, což zásadně ovlivňuje naše přání, odmítání, rozhodování a pocity. A tak mne napadá, co kdyby si každý z vás vyzkoušel odpovědět na následující otázky:

  • Co pro mne svatba znamená?
  • Jaký sen mi svatba plní?
  • Co mi na svatbě vadí? Je něco, v čem mě omezuje?
  • Z čeho mám v souvislosti se svatbou strach?

Řešením může být obřad bez úřadů

Pokud přijdete na to, co svatba zastupuje a čím vás tak láká/odpuzuje, přijdete i na to, jak se ve vztahu nasytit jinak. Je-li pro mě svatba symbolem omezení svobody, můžeme se s partnerem bavit o tom, kde ve vztahu je svoboda důležitá a kde zůstane nedotknutá.

Pokud je pro mě svatba symbolem silnějšího pouta, mohu si jej ve vztahu nahradit např. slibem v přírodě bez obřadů a úřadů, společnou cestou, vytvořením společné partnerské koláže apod.

Nejde o řešení napořád, to bychom zjednodušovali. Ale všechny tyto kroky nám pomohou sejmout tlak ze sebe a z partnera. Tlak totiž vytváří velmi snadno protitlak. A pokud se vám podaří chvilku netlačit, získáte něco velmi vzácného. Čas a prostor, ve kterém se oba budete moci pohybovat volněji a svobodněji. Jedině v tomto prostoru jste pak schopni znovu zvážit svá přesvědčení a rozhodnutí a vydat se na cestu. Ať už vdaní či svobodní, společně či každý zvlášť… oběma vám přeji, aby vás cesta nakonec dovedla ke štěstí.

Klára

Jak fungují články PORADNA?

Pošlete svůj dotaz na poradna@emimino.cz. Odpověď odbornice vám pošleme na e-mail do několika dní, poté ho anonymně publikujeme jako článek. Díky tomu dostane radu spousta dalších maminek, které jsou ve stejné situaci jako vy. Prosíme alespoň 3 odstavce textu - čím více informací psycholožce pošlete, tím návodnější tipy vám může napsat.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.04.18 12:24

@ASAndrea ano, mám to stejně. vždy tam bylo něco proti…myslím, že až nebude, tak to teprve bude ten pravý :) :)

 
ASAndrea
Ukecaná baba ;) 1226 příspěvků 1 inzerát 17.04.18 13:26

Osobní zkušenost - já jsem svatbu nechtěla vždy s konkrétním jedincem. Pokud mi ten kluk seděl jako partner, ale už ne jako životní, vždy jsem tam cítila něco proti, vzít jsem si ho nechtěla. Zkuste vyzkoumat, vyptat, zjistit, co má konkrétně partner proti. Pokud to s vámi bere vážně, neměl by mít nic proti. Já jsem pocítila tu touhu být s někým oficiálně jen jednou a toho muže jsem si i vzala.

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama