PORADNA: Změnil se nám vztah po porodu

O čem všichni mluví

Vy posíláte dotazy, my vám na mail pošleme odpověď s praktickými tipy. Rady píše dětská psycholožka a maminka tří dětí Klára Marušincová. První dotaz nám v SZ poslala čerstvá maminka z eMimino.cz.

Ptá se anonymní maminka z eMimino.cz:

S přítelem jsme spolu 5 let a před 4 měsíci se nám narodil syn. Šestinedělí jsem prakticky probrečela, nevěděla jsem vůbec, co mám dělat, ale naštěstí partner se o mě i malého staral skvěle. Teď už máme nějaký režim, zvykli jsme si na sebe a fungujeme v klidu až na občasné brečící záchvaty nás obou. Teď zažívám nejspíš to, co asi každá ženská po porodu.

Jsme vlastně spokojení, ale najednou je mi líto, že žijeme v naprosté rutině, kdy se ze mně stala uklízecí/krmící a s partnerem spolu mluvíme jak po dvaceti letech. Jako by se nám všechno scvrklo jen na roli otec-matka. Všude čtu, jak si máme najít čas sami na sebe a čas na partnera, ale my jsme tak vyčerpaní, že ani jeden neudělá krok navíc. On si stěžuje, že si neodpočine po práci, a mě jeho reakce akorát rozbrečí, protože jeho „neodpočinek“ vypadá o dost jinak než můj.

Mám dojem, že takové ty obyčejné konverzace se vytrácejí a že tak nějak přežíváme. Co kde čtu, tak radí počkat. Jenže u nás se to nelepší, spíš naopak zabředáváme víc do toho klasického stereotypu matka kojí/otec pracuje. Nevím, odkud to pojmout, a spíš čekám, že se toho chopí partner. Upřímně ten je v tom stejně namočený a taky to se mnou nemá lehké. Ještě doplním, že babičky se docela zapojují, takže na první pohled všechno klape, jak má.

Odpovídá Mgr. Klára Marušincová:

Moc děkuji za tento podnět a odvahu s ním otevřeně přijít. Jsem přesvědčená, že velmi podobnou situaci řeší dnes drtivá většina nových rodičovských partnerství. A ti, co ji neřeší, si ji možná jen neuvědomují. To je první důležitý bod, kde vnímám, že jste na cestě ke změně.

Píšete o tom, že jste vlastně spokojení, že vše navenek funguje, jak má. Pojmenováváte jasně citlivost vůči roli partnerské a rodičovské. Uvědomujete si, jak nová rodina zatřásla od základu právě s tou první rolí a hledáte možnosti, jak situaci řešit.

Často rodičům v opojení trvá roky, než si uvědomí, že se jako partneři v ošálení miminkem a rodičovstvím natolik vzdálili, že neví, jak se k sobě vrátit. A vy si to začínáte uvědomovat po 4 měsících, takže vlastně už teď máte náskok.

Zároveň za řádky vašich slov čtu, že stejně rychle, jako si situaci uvědomujete, byste ji chtěla i vyřešit. To plně chápu. Píšete, že všude radí počkat, jenže „u nás se to nelepší“.

Věřím, že vám se to zdá jako věčnost. Z pohledu zpracovávání změn a zvykání si na nové situace je to však velmi krátká doba. Tuto informaci nemám ověřenou jinak než vlastní zkušeností a prožitky lidí okolo mne, ale většina partnerství se vrací k jakési podobě partnerského života nejdříve po roce věku miminka. Do té doby je to opravdu velmi složité. Spánkový rytmus dětí ještě není ustálený, mršky zoubky rostou, budí se na kojení a přes den lovíte minutky, kdy si dát kávu, umýt si vlasy nebo si jen na chvilku sednout a mentálně vypnout. Po roce se to opravdu většinou zlepší. Takže pravda, chce to počkat, ale ještě déle. Co však pomůže už teď? Vytvořte si záchytné body

1) Spánek je základ

Pusťte nároky na domácnost, činnost a chvíle, kdy miminko spí, využijte k vlastnímu odpočinku. Každá máme tendence snažit se stihnout co nejvíc… a pak padáme únavou a nezbývá nám energie pro sebe, natož pro partnera. Přitom jít si s miminkem lehnout, číst si knihu nebo si dát vanu (cokoliv, co nám dodá energii) je tou nejdůležitější činností ze všech. Neděláte to jen pro sebe, ale i pro svého partnera a pro své dítě. Je to naše „sebezáchovná povinnost“.

2) Partnerské domácí chvilky

Ty tvoří střípky každého vztahu a nemusí být ani tak energeticky náročné. Máte nějaké partnerské rituály? Např. dát si čaj na zahradě, společná sprcha, vzájemná masáž chodidel, váš oblíbený film, objetí před usnutím? Tyto drobné zaběhnuté chvilky je ohromně důležité si udržet, protože právě ony pomáhají podporovat kontury vašeho partnerství a připomínají, že kromě rodičovství jste tu i jeden pro druhého. To, co se dříve zdálo nevýznamné a všední, má nyní zásadní roli. Zkuste si jen uvědomit, jak je to nyní u vás. Které jsou vaše partnerské mini rituály? A co se s nimi stalo? Vymizely, nebo jsou stále s vámi? Které z nich můžete oživit tak, abyste i vy z nich čerpala energii?

3) Nový fyzický prostor

Můžete si pořídit nové ložní prádlo, ozdobit zdi okolo postele např. fotkami z vašich předchozích cest, rozmístit v ložnici symboly/předměty, které vám připomínají vaše partnerské zážitky, napsat si na zdi citáty o partnerství… cokoliv, co je pro vás vlastní a přirozené a co vám bude partnerství oživovat a připomínat.

Přečtěte si rozhovor Nikdo vás neumí vytočit jako vlastní dítě, potvrzuje dětská psycholožka »

+ tip: Komunikujete nejen slovy

V dnešní době je komunikace nesmírně zdůrazňována - a my máme dojem, že když s námi partner o svých pocitech nemluví, je něco špatně. Některým partnerstvím zkrátka nejsou sáhodlouhé diskuse vlastní.

Přitom pro některá partnerství je přirozenější komunikovat skrze dotyky nebo činnosti. Někdy pomůže si uvědomit, který je ten náš a partnerův jazyk lásky. Pak můžete udržovat komunikaci živou.

Na závěr bych vám popřála do řešení situace spoustu trpělivosti a síly. Doufám, že mezi slovy najdete nápady, jak se k situaci postavit a krok za krokem jít dál.

S díky za vaší otevřenost, důvěru a inspiraci,
 Klára

Jak fungují články PORADNA?

Pošlete svůj dotaz na poradna@emimino.cz. Odpověď odbornice vám pošleme na e-mail do několika dní, poté ho anonymně publikujeme jako článek. Díky tomu dostane radu spousta dalších maminek, které jsou ve stejné situaci jako vy. Prosíme alespoň 3 odstavce textu - čím více informací psycholožce pošlete, tím návodnější tipy vám může napsat.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama


Reklama