Porodila jsem kilové miminko, vzpomíná naše redaktorka Petra na nejtěžší chvíle svého života

Většina z vás určitě zaznamenala vyjádření bývalého poslance Věcí veřejných Jaroslava Škárky, který označil předčasně narozené děti za zrůdy, kterých je potřeba se zbavit. Jako reakci vydáváme dříve tento článek. Chystali jsme ho pro vás na 17. listopadu – Světový den předčasně narozených dětí, který se slaví po celém světě a rozsvítí i ty nejslavnější památky do purpurových barev.

Porodila jsem kilové miminko, vzpomíná naše redaktorka Petra na nejtěžší chvíle svého života Předčasně narozená miminka jsou velmi zranitelná.

17. listopadu se po celém světě slaví Světový den předčasně narozených dětí a jinak tomu není ani v Čechách. I já ho už pátým rokem s hrdostí slavím. Jsem totiž máma předčasně narozeného dítěte. Porodila jsem holčičku, jejíž porodní hmotnost byla 1 010 gramů.

Mé chronické onemocnění ledvin způsobilo, že jsem ve 29+6 týdnu těhotenství porodila císařským řezem kilovou holčičku. Předtím jsem dva týdny ležela na oddělení rizikového těhotenství. S předčasným porodem jsem se snažila smířit – byla to ta lepší varianta, horší by znamenala porod mrtvého miminka. Když to přišlo, připravená jsem ale nebyla. Naprosto mě to srazilo na kolena.

Rodila jsem ve spinální anestezii. Díky tomu jsem ji slyšela zaplakat, když ji z mého břicha – nepřipravenou na příchod na svět – vyndali. Nebyl to pláč miminka, spíš takové kňukání… Ale byl to tak krásný zvuk, že jsem si s myšlenkou, že moje holčička žije, dovolila šťastně usnout.

První pohled do inkubátoru? Nevěříte, že se to děje

Druhý den mne můj muž odvezl na kolečkovém křesle na oddělení neonatologie. Na ten moment nikdy nezapomenu. Bylo to neuvěřitelné. Stojíte u inkubátoru, koukáte na opravdu maličkaté namáhavě dýchající miminko, které leží ve změti hadiček a drátků. Okolo vás to hučí, pípá. Sotva dýcháte. Nevěříte. Mozek odmítá spolupracovat, nechápe, že se to skutečně děje. Nedokážete přijmout fakt, že to je vaše miminko. Pláčete tak, že přes slzy na inkubátor nevidíte. A nemůžete přestat. Prostě jen pláčete a pláčete. Nic kolem vás není, zvuky vnímáte z dálky, jste tu jen vy, ta skleněná krabice a to… maličké miminko.

Klokánkování je prospěšné pro miminko i pro maminku.Klokánkování je prospěšné pro miminko i pro maminku.

Trvalo dva měsíce, než byla dcera propuštěna

Během Maruščina pobytu na neonatologii jsem za ní chodila denně. Nosila jsem jí odsáté mateřské mléko, krmila ji stříkačkou přes sondičku do bříška. Sestřičky mě i mého muže velmi záhy naučily, jak ji vykoupat i přebalit. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem získala „grif“ a dokázala jsem se o mou maličkou dcerku postarat. Strašně moc jsem se bála s ní manipulovat!

Neměla tehdy ani kilo (i předčasně narozená miminka po porodu hubnou), když mi jí sestřičky poprvé přiložily k prsu. Nácviku kojení se na neonatologii věnuje hodně času, ale ne vždy se kojit podaří… Hodně jsme s mužem klokánkovali, to znamená chovali jsme dcerku „tělo na tělo“. Dělalo to dobře nejen nám, ale hlavně naší malé Marušce… Propuštěna domů byla přesně dva týdny před termínem porodu. Vážila 2 270 gramů a zdála se mi TAK velká!

Nedonošené děti nemusí mít zdravotní následky

Maruška je zdravá usměvavá holčička.Maruška je zdravá usměvavá holčička.

Dnes je Marušce téměř 5 let a je to veselá, usměvavá, trochu svéhlavá holčička. Dělá nám velkou radost. Života si užívá plnými doušky, jakoby tušila, že si ho musela vybojovat. Měli jsme v celém tom neštěstí obrovskou kliku, že je naše dcera zcela bez následků předčasného příchodu na svět. Dokonce jsme ani necvičili Vojtovu metodu, což považuji téměř za zázrak. Je sice drobná, ale nic jí to neubírá na energii, kterou má.

A víte co? Maruška má nejlepší kamarádku, se kterou se zná už vlastně z prenatálního období. A já jsem v její mamince také získala přítelkyni. Něco na tom bude, že vše zlé je pro něco dobré… Pobyt na neonatologii nám kromě poznání, že nic není samozřejmé, přinesl i přátelství.

17. listopadu: Světový den předčasně narozených dětí

Zkušenost předčasného porodu mne přivedla do týmu organizace Nedoklubko, která již přes 18 let podporuje rodiče po předčasném porodu. Právě ona je organizátorem oslav Světového dne předčasně narozených dětí v Čechách. V předvečer tohoto dne budou významné dominanty v celé republice zářit purpurovou barvou – barvou předčasně narozených dětí. Nedoklubko nejen touto aktivitou oslavuje sílu předčasně narozených dětí, ale také se snaží upozornit na problematiku předčasných porodů a zejména vyzdvihnout špičkovou péči českých neonatologů, která je jedna z nejlepších na světě.

I ta nejmenší a nejkřehčí miminka mají při současných možnostech medicíny naději na normální život bez postižení,“ říká neonatoložka MUDr. Tereza Lamberská, Ph.D

Paní doktorko, jak je definován předčasný porod? A kdy naopak je dítě bráno jako donošené?

Za předčasný považujeme porod, který proběhne před ukončeným 37. týdnem těhotenství, přičemž normální délka těhotenství je 40 týdnů, plus mínus 2 týdny.

Jaké procento těhotenství končí předčasně?

Celosvětově postihuje předčasný porod zhruba 7–10 % těhotenství. V České republice je v posledních letech předčasně narozeno asi 8 % novorozenců, tedy přibližně 8 500 dětí ročně.

Čeští neonatologové jsou skuteční odborníci, patří ke světové špičce v oboru. Jak velké, resp. malé děti se daří zachraňovat?

Hranice životaschopnosti je v České republice legislativně stanovena na 24. týden těhotenství, ale lékaři dokáží zachránit miminka narozená ve 23. týdnu těhotenství, vzácně přežijí i miminka narozená ve 22. týdnu.

Kolik takové miminko narozené na hranici životaschopnosti váží

Průměrná hmotnost novorozenců narozených okolo hranice viability (životaschopnosti – pozn. redakce) je 500–600 gramů.

Kolik takto maličkých miminek se u nás zhruba rodí, paní doktorko? Takto předčasně asi moc těhotenství nekončí, že?

Ročně se v ČR narodí přibližně 200 novorozenců s porodní hmotností méně než 750 gramů a 70 % z nich přežije. Nejmenší přeživší novorozenci z posledních let v ČR byly holčičky narozené s hmotností okolo 350 gramů, ale to už je skutečně extrém.

Péče o taková miminka je velice náročná a na hraně současných možností i z hlediska nedostatku pomůcek vhodné velikosti. S takhle malými dětmi výrobci zdravotnických přístrojů a pomůcek zkrátka nepočítají…

Mají děti, které se narodí předčasně, šanci na plnohodnotný život, nebo je jejich zdravotní postižení nevyhnutelné?

MUDr. Tereza Lamberská Ph.D, Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, tzv. porodnice U Apolináře, t. č. na rodičovské dovolené s dvojčátkyMUDr. Tereza Lamberská Ph.D, Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, tzv. porodnice U Apolináře, t. č. na rodičovské dovolené s dvojčátky

S rozvojem neonatologie se významně zvyšují šance nedonošených dětí na zcela plnohodnotný život. Na většině nedonošených dětí v dospělosti ani nepoznáte, že se narodily o pár týdnů nebo dokonce měsíců dříve. I ty nejmenší a nejkřehčí děti mají při současných možnostech medicíny naději na normální život bez postižení.

Samozřejmě ale platí, že čím více je dítě nezralé, tím vyšší má riziko výskytu komplikací a dlouhodobých následků nezralosti. Nejvíce rizikovou je skupina extrémně nezralých novorozenců (tj. miminek narozených před 28. týdnem těhotenství) a je pravda, že část těchto dětí se s následky nezralosti dlouhodobě potýká. Nicméně představa, že nedonošené dítě rovná se postižené dítě, je mýtem, který je bohužel mezi lidmi stále rozšířený a občas k tomu přispívají i nepravdivé a zastaralé informace od lékařů a zdravotníků z jiných medicínských oborů.

Osvěta v této oblasti je velmi důležitá, protože např. nevhodná poznámka o postižení z úst rodinných příslušníků může být pro maminku čerstvě narozeného nezralého dítěte velice zraňující.

V posledních letech je trend zvát k péči i o ta úplně nejmenší miminka rodiče – neseparovat děti od rodičů, zejména matek. Proč tomu tak je?

Ano, vytváření tzv. rodinných jednotek intenzivní péče je celosvětovým trendem v péči o předčasně narozené nebo nemocné novorozence. Pracoviště, která se tímto směrem vydávají, mají významně nižší výskyt získaných infekcí u novorozenců. Také krmení vlastním mateřským mlékem, vede k lepšímu růstu nezralých novorozenců a ke snížení rizika rozvoje některých komplikací typických pro nezralost.

Zmiňovaný model péče působí rovněž pozitivně na psychické zdraví celé rodiny. Bohužel, vybudování pracoviště tohoto typu je finančně nesmírně nákladné, což je důvodem, proč se v České republice můžete setkat s touto formou péče zatím jen velmi ojediněle.

Zkusíte-li se podívat do budoucnosti: co nás/vás v neonatologii čeká? Umělá děloha, dovednost zabránit většině předčasných porodů, zachraňování ještě dříve narozených dětí nebo nějaká „nová generace“ inkubátorů?

Předčasný porod má mnoho příčin, proto se ho, navzdory snahám mnoha vědeckých týmů, asi nikdy nepodaří zcela vymýtit.

Umělá děloha je již na světě a má za sebou sérii úspěšných pokusů prováděných na nedonošených jehňatech. Předpokládám, že časem si najde cestu i do klinické praxe, na neonatologická pracoviště.

Pravděpodobně se však nebude využívat tak, jak si lidé představují, tedy jako náhrada za dělohu matky až do původně očekávaného termínu porodu. Bude se používat k překlenutí nejrizikovějších prvních týdnů života u extrémně nezralých novorozenců a zejména u dětí, které se narodí na samém prahu životaschopnosti.

Inkubátory, ventilátory a další přístroje používané v péči o nezralé děti se neustále vylepšují, ale lidský faktor zůstane i nadále významným činitelem. Špičkový přistroj je vám k ničemu, pokud nevíte, kdy a jak jej použít. Proto je a bude důležité průběžné vzdělávání všech členů týmu, lékařů i sester. Předpokládám, že v blízké budoucnosti bude čím dál tím více kladen důraz na individualizaci péče. Jinými slovy, budeme umět předpovědět, jaké onemocnění konkrétnímu miminku hrozí a péči o něj budeme umět přizpůsobit tak, abychom ta rizika co nejvíce snížili.

Další cestou, kterou se neonatologie pravděpodobně v budoucnu vydá, bude léčba kmenovými buňkami. Už dnes umí kmenové buňky „opravit“ nenávratně poškozený mozek, nebo plíce pokusných zvířat – Je tedy reálné, že s jejich pomocí budeme jednou umět vyléčit i takové komplikace, které v současné době nevyhnutelně vedou k dlouhodobému zdravotnímu postižení.

Přečtěte si také rozhovor s Markétou, která extrémně předčasně porodila obě své děti »

Autor:

Petra vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na pedáku – nikdy ale neučila. Dlouho žila studentským životem, studovala, žila ve Francii, poté v Anglii. Říká o sobě, že vždy byla písmenkový typ – hodně čte a čím dál tím víc i píše. Velmi ji baví i jazyky cizí, zejména francouzština. více

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
7.11.20 12:02

Úžasné co dnes věda dokáže klobouk dolů :hug: a jen jsem si četla jak ste ji poprvé viděla dcerku tekly mi slzy, krásný článek :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
6.11.20 20:52

Mám dvojčátka -holčičky. Narodily se 32+0tt s váhání 1180 a 1330 g a 39 cm. Byly jsme 5 týdnů v porodnici. Dnes jsou to 4,5 lete zdravé holky a jsou to nejvíc co mám… 😍 😍 😍 😍 :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
614
6.11.20 18:52

Také mám nedonošenou holčičku a je úžasná. Má energie na rozdávání a pamatováka jako nikdo! Pan Škarka měl nejspíš studený odchov, protože takovou zhovadilost vypustit z úst zvládne jen bezprizorní hova.do a bezmozek!
Stejně tak může říci, že lidé po produktivním věku by se měly povinně střílet, aby se za ně zbytečně neplatily důchody!?

  • Zmínit
  • Nahlásit
12724
5.11.20 21:15

Povzbudivy clanek, zname se ted zrovma narodilo miminko okolo 1kg, zatim se vypada, ze se mu dari dobre, ale clovek ma strach. Muj prvni syn je oficialne nedonoseny taky, ale ve 36tt, takze I kdy ty zacatky nebyly idealni, ale s takhle malinkymi to vubec nejde srovnavat. Hodne stesti vsem, kterych se toto tyka :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
47
5.11.20 21:03

Také mám holčičku narozenou 26+1tt se 780g. Je to ta nejúžasnější holčička, každý má právo na život. Sem zvědavá kdyby danému pánovi našli rakovinu, co by dělal, kdyby mu někdo řekl že ho léčit nebude, protože bez léčby by přeci nepřežil. Takovému člověku bych dala pěstí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
18733
5.11.20 21:02

@Janli krasne napsane :potlesk: souhlasim

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.20 20:32

Mohuli se vás zeptat jaký máte názor na dorovnání vajíček? S kamarádkou sme se rozhodli že pomůžeme rodine co nemůže mít děti tak sem se chtěla zeptat když je mi 20 a jí je 18 a ještě ani jedna sme nikdy v životě nedarovali tak jestli to bude mít nějaký vliv až budu chtít děti zatím žádné nemám jen bych chtěla slyšet vás názor?

  • Nahlásit
13919
5.11.20 13:25

Před 8 lety - na den přesně jsem si tady od rána s kamarádkami ve skupině dvojčátek psala, že děti s sebou v bříšku nějak moc melou.. Za hodinu to bude přesně 8 let, co se porod nepodařilo zastavit..A narodily se dvě děti ve 26+0. Synáček bojoval 31 dnů.. Ale z dcery je zdravá krásná holka, která je v druhé třídě..
Vyjádření pana Škárky považuji za vyjádření jeho (hloupého) názoru- máme demokracii a svobodu slova. Ale ač ho neznám, považuji ho za hloupého..Né pro jeho názor(ten je jako zadek - každý máme nějaký), ale protože si neuvědomil, důsledky svých tvrzení..A on za ně bude pykat. A snad ho jednou neodmítne ošetřit lékař, který se narodil o chvíli dříve,..

  • Zmínit
  • Nahlásit
100
5.11.20 09:45

Vyjádření pana škárky je natolik odporné že snad ani nemá cenu se s ním zabývat a komentovat ho. Ale jak se říká Boží mlýny melou pomalu ale jistě… pracovníci neonatologického oddělení musí být úžasní a obětaví lidé kterým patří právem obdiv :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
14065
4.11.20 18:07

Posílám sílu všem maminkám předčasně narozených dětí. Já sama mám dvojčata narozená 25+4. Dcera měla 725 g a syn 685 g. V současné době se oba připravují na přijímací zkoušky na SŠ. Dcera se chystá na talentové zkoušky.
V nemocnici děti byly 103 dnů, občas to bylo peklo, ale u nás to dobře dopadlo. Děti byly bojovníci a všechno přestály bez následků.
Hodně štěstí všem. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
598
4.11.20 17:31

Ano ano též jsem maminka předčasně narozeného děvčátka 31 tt 1350 gramů bez následků, ale byly tam i mnohem mnohem menší miminka a zvládly to. Pocity naprosto chápu, já jsem po císaři na jipu strašně brečela 😔,protože v tu chvíli opravdu člověk nic neví,,můj porod byl jeden velký fofr, že jsem ho ani nevnímala, malá měla špatné ozvičky, takže příprava na akutní sekci byla fakt velký rychlí masakr, brrr no naštěstí má cácorka už dva a půl roku a k tomu má další roční sestřičku narozenou téměř skoro v termínu :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1233
4.11.20 15:36

Můj syn má sice následky po předčasném porodu, ale za nic na světě bych ho nevymněnila. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4.11.20 13:50

Porod ve 26+3

Dobrý den i já v pouhých 23letech jsem poznala co je to mít strach o své nenarozené děťátko. Až na porodnim sále jsem vlastně zjistila ze čekám holčičku, cele těhotenství se nechtěla ukazat. Malá se narodila 26.12.2019 ve 13:01 s porodní vahou 860g a 32cm. Ale postupem času co jsme strávili v porodnici, na oddělení JIRP, my hubla, po vložení do inkubátoru měla pouhých 760g a pak měla pouhých 700g, a já nevěděla co se děje ani proč hubne, paní doktorka povídala, že takhle predcasne narozené miminka i normálni miminka s normální porodní vahou ze hubnou. Pro me to byli nejhorší čtyři měsíce co jsem kdy zažila. Malička byla strašně sikovna a vše si krasne vybojovala sama, vybojovala a dokopala se k cestě na vrchol sama.. Dneska už má 7kg 64cm a je z ní krásná holčička, propousteli nás 3.4.2020 přesně dva dny po termínu s porodní vahou 2120 ❤️

Příspěvek upraven 04.11.20 v 13:51

  • Zmínit
  • Nahlásit
187
4.11.20 12:48

Krásný příběh, jsem ráda, že to tak dobře přes všechny peripetie dopadlo, Maruška je moc hezká holčička, přeji hodně zdraví.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1182
4.11.20 10:48

Musím se přiznat, že jsem to četla se slzama v očích. Krásný článek, hrozný zážitek se šťastným koncem :srdce: Všem nastávajícím maminkám bych přála, aby to nemusely prožít a donosily své miminko do termínu, ale když už se to stane, ať všechno dobře dopadne. Neonatologové, ale i ostatní personál, dělají neskutečnou práci :palec: Škárku nebudu komentovat, nezaslouží si, abychom mu věnovali nějakou energii.

  • Zmínit
  • Nahlásit
17513
4.11.20 10:22

Pan Škárka je emocionálně a sociálně retardovaný jedinec, původně jsem chtěla napsat debil, ale to by mi asi neprošlo… Nicméně jeho výrok zapůsobil přesně opačným způsobem, než měl v úmyslu a zvedl vlnu solidarity s nedonošenými dětmi a jejich rodiči. Díky bohu za to… I když je zachraňování těch nejmenších dětí za každou cenu velmi citlivé a ožehavé téma, civilizovanost a vyspělost společnosti se pozná podle toho, jakým způsobem je schopna se postarat o ty nejslabší a znevýhodněné jedince. Díky bohu za společnost ve které žijeme a za lékaře, kteří často dokáží zázraky…

  • Zmínit
  • Nahlásit