„Za nás jsme si brigádu našli sami.“ Věta, kterou dnes slýchají rodiče teenagerů často. Jenže dnešní mladí vyrůstají v jiném světě než jejich rodiče a není výjimkou, že první letní práci pro ně hledá právě máma nebo táta. Je to známka nesamostatnosti, nebo jen další generační změna?
Brigády dříve a dnes
„Dobrý den, hledám brigádu pro svou dceru, nemáte místo?“ Takto nebo velmi podobně zněly telefonáty a zprávy, které jsem jako majitelka kavárny do nedávna řešila téměř každý týden. Musím uznat, že pokaždé, když mi taková zpráva dorazila, byla jsem trochu překvapená.
Má generace spolužáků a kamarádů si totiž ve většině případů hledala brigády sama. Já osobně jsem jako teenagerka vystřídala brigády všeho druhu – od roznášení letáků, přes hostesku až po maskota na fotbalových utkáních. První vydělané peníze jsem si pak dlouho šetřila, abych si mohla koupit první snowboard. Doposud ho mám, a ještě dnes jsem hrdá, že jsem se o něj zasloužila úplně sama.
Jen jednou jedinkrát mi můj vlastní otec domluvil brigádu, a to za mými zády. Z trucu jsem tam pak ani nechtěla jít. Bylo mi vysloveně nepříjemné, že za mě někdo mluví a nemůžu si vybrat sama, kde chci pracovat.
Dnešní mladí mají ale mnohem více možností i jiné priority, což naprosto chápu. O online projektech, ve kterých se dnes mladí angažují, se nám mohlo jen zdát, a i proto jsme se, myslím, více soustředili na realitu.
Sama musím uznat, že moje generace žila v on-linovém středověku.
Jsou dnešní teenageři méně samostatní?
Pokud si tedy položím tuto otázku, tak musím odpovědět: nemyslím si. Dnešní mladí jen vyrůstají v jiných podmínkách. Rodiče ale přirozeně mají obavy, jelikož se nechovají podle jejich očekávaného vzorce.
Pro jejich děti dnes není tolik podstatné si najít dobrou brigádu, mnohem podstatnější je najít sama sebe a to, co pro ně bude inspirativní a bude i rozvíjet jejich osobnost. Dalo by se říct, že se inspirují heslem „work smarter, not harder“ (tedy pracujte chytřeji, ne usilovněji). Brigáda podle rodičů vyrůstajících v jiném tisíciletí takovou příležitostí být může, ale také nemusí.
Kde je hranice mezi pomocí a „helikoptérovým rodičovstvím“
Rozumím rodičům a jejich strachu o své potomky. Stejně tak to mám i já. Chceme mít přehled o tom, čemu a jak se věnují naše děti. Ale nejsme už v některých směrech spíše helikoptéroví rodiče? Nebudou naše děti pak až příliš zvyklé, že za ně přebíráme zodpovědnost?
Snaha pomoci a otevřít dětem dveře k příležitostem je bezesporu šlechetná věc, ale nic se nesmí přehánět. Předat zkušenosti s hledáním práce, ukázat, kde začít a třeba předat pár zajímavých kontaktů je dle mého přesně to, co mladí lidé potřebují. Maminka, která ale přijde s dítkem na přijímací pohovor je už za mě přílišné vměšování a škodí nejen dítěti samotnému, ale i vztahu mezi ním a rodičem.
Co na to říkají zaměstnavatelé?
Je to různé. Někteří email nebo telefonát od rodičů berou jako běžnou věc, někteří to považují za červenou vlajku. Naštěstí vyjednávání podmínek brigády přímo rodiči není zase tak častou věcí a pro mě vždycky bylo důležitější to, jaký přístup má nakonec samotný brigádník.
Koneckonců ukazuje se, jak snadno se z drobnosti stane generační spor. Možná vůbec nejde o to, že dnešní mladí nechtějí pracovat, ale o to, že se jednoduše změnil svět kolem nich.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
