Sociální sítě mají na psychiku teenagerů negativní i pozitivní dopad, míní psycholožka

Stále více dětí trpí psychickými poruchami. Nevyhýbají se jim ani úzkosti a deprese. Ty se často objeví v období dospívání, kdy děti žijí více ve virtuálním světě a podlehnou nátlaku sociálních sítí. O psychice dospívajících jsme si povídali s psycholožkou Eliškou Nehybkovou.

* Jak na dospívající působí sociální sítě? Zdroj: Profimedia.cz.

Eliško, jak podle vás ovlivňují sociální sítě dnešní dospívající mládež?

Sociální sítě jsou pro teenagery nedílnou součástí jejich společenského života. Je to prostor, kde se mohou prezentovat, setkávat se svými vrstevníky, komunikovat s nimi, sdílet zážitky, hry, utvářet vztahy a získávat zpětnou vazbu.

Mgr. Eliška Nehybková se věnuje psychoterapii a osobnímu rozvoji. Zdroj: Eliška Nehybková.Mgr. Eliška Nehybková se věnuje psychoterapii a osobnímu rozvoji. Zdroj: Eliška Nehybková.

Tím, že se jedná o prostor virtuální, je tento komunikační kanál ochuzenější, než jakékoliv setkání naživo. I když i zde se situace vyvíjí a sociální sítě jsou stále více interaktivní a přibližují se klasickému kontaktu – například skrze symboly, hlasové zprávy a komentáře, videa, gify apod. Takže i takto získané sociálně-komunikační vlastnosti by byly ochuzené a jednostranné, pokud by bylo dítě odkázáno pouze na ně.

Podstatné proto není, zda dítě je, nebo není na sociálních sítích, ale jakým způsobem to dělá, s jakým záměrem a jakou měrou virtuální prostor nahrazuje nebo jen doplňuje jeho kontakty naživo.

To chápu, ale bohužel některé děti tráví prakticky veškerý čas na internetu. To přeci musí mít vliv na jeho psychiku?

Ano, pokud je dítě odkázáno pouze na sociální sítě, může mít například zkreslenou představu o vztazích, jednostrannou strategii na pozitivní sebeprezentování, může být ochuzené o sociální kontakty, nemá dostatek zkušeností s řešením konfliktů a s tím jsou pak spojeny pocity nejistoty v reálném světě, problémy s komunikací a vyjadřováním. Tyto děti se často cítí osamělé. Musím ale zdůraznit, že online prostor není jen špatný. Má řadu pozitiv.

Jaká pozitiva máte na mysli?

Pro mnoho dospívajících je sociální síť možností, jak se dostat do kontaktu s vrstevníky s podobnými zájmy a životním postojem. Nebo udržovat živější vztahy například s kamarády, kteří se odstěhovali, a podobně. Mohou si trénovat sociální dovednosti v bezpečnějším prostoru a překonávat lépe ostych. Mohou se projevovat způsobem, který je pro ně nejsilnější stránkou. Tyto děti by v „klasicky dostupné“ sociální skupině, jako je například třída, sousedi na vsi nebo děti v paneláku, mohly obtížněji hledat přátele, cítit se vyloučeni nebo nepochopeni. A to je jen zlomek pozitivních přínosů.

Takže virtuální svět není takové zlo, jak si někteří myslí?

Lidská psychika není dělaná na virtuálno, je kontaktní. Kontakt tváří v tvář je nejkomplexnější a nejbohatší a pro naši psychiku a vývoj osobnosti samozřejmě nejpřirozenější. Ale to neznamená, že by nám virtuální komunikace jen škodila.

Můj pohled na sociální sítě v životech dětí rozhodně není černobílý, mají pozitiva a negativa. Jako u všeho ostatního platí: není to zlo, ale jde to dobře nebo zle používat. Také je nutné říci, že strategie komunikace a sebeprezentace se utvářejí už dříve než v dospívání, takže velmi záleží na tom, jak a v jakém prostředí děti vyrůstají v mladším školním věku. Teenageři už tyto strategie spíše jen upravují.

Eliško, je pravda, že přibývá dětí s psychickými poruchami?

Ano, oficiální čísla se zvyšují, nicméně to nám říká především to, že je více dětí, které obdržely diagnózu. To ale nemusí nutně znamenat pouze to, že psychických poruch u dětí přibývá. Je možné, že rodiče také dnes častěji berou děti k odborníkům, kteří tím pádem stanoví diagnózu, místo například pouze výchovného doporučení, poradenství nebo terapie.

O jaké psychické poruchy nejčastěji jde?

Dospívající, kteří mě navštěvují, mívají nejčastěji potíže s různými druhy úzkostí, které pramení z nedostatečného sebevědomí a sociálních schopností nebo z rodinného prostředí. Tyto úzkosti nabývají různých podob: od poruch příjmu potravy přes psychosomatické potíže, problémy s neadaptivním chováním až po apatické stavy a sebepoškozující myšlenky.

Čím myslíte, že to je?

Já myslím, že je potřeba vzít v úvahu, že vývojovým úkolem teenagerů je získat postupně sebevědomí, najít své místo ve společnosti, navazovat vztahy a umět si najít cestu k sebeprosazení. Proto je vlastně přirozené, že v těchto oblastech mívají problémy.

Bohužel mnoho z nich je vystaveno nereálným očekáváním nebo sami na sebe kladou příliš vysoké nároky a proto se problém vyhrotí. A právě v tomto směru jim mohou sociální sítě škodit. Protože dítě se jejich prostřednictvím může setkat s lidmi, se kterými by se v reálném světě nepotkalo. Srovnává tak samo sebe s nereálnými vzory a vychází pak z takového srovnání s nalomeným sebevědomím.

Přesto, když dítě skutečně trpí nějakou psychickou poruchou, nebo zkrátka jen bojuje samo se sebou, jak mu mohu jako rodič pomoci?

Na tohle mám jednoduchou odpověď, zajímat se o něho. Psychické problémy dětí a vlastně i dospělých jsou vždy odpovědí na něco. Představují určitou strategii, jak vyřešit určitou životní situaci. Rodiče by se měli o své dítě zajímat v tom smyslu, že mu budou naslouchat, budou mu oporou a nejen kritikem.

V neposlední řadě si uvědomme, že rodiče jsou také jenom lidé. Mají vlastní zkušenosti, bolesti, dobré důvody třeba i ke špatným strategiím a právo být pochopeni. Proto není ostuda navštívit odborníka, který pomůže najít cestu, jak se s dítětem naladit na stejnou vlnu. Protože to je základ.

Vliv sociálních sítí na děti rozebíráte také na eMiminu

Téma Poslední příspěvek Reakcí

Závislost na telefonu

23.2.15 15:27
103

Kolik času na PC- děti

20.11.14 01:22
19

Jaký je váš názor na používání sociálních sítí u dětí?

Autor:

Martina je maminkou osmiletého školáka a psaní je jejím koníčkem i prací. Většinu času věnuje redakční činnosti pro eMimino a Arome.cz. Píše převážně rozhovory, příběhy, aktuality i PR články. více

Témata článku

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...