Moje rodina je pro mě priorita, říká hlavní koordinátorka ZUŠ Open

Vztahy

Irena Pohl Houkalová má neuvěřitelnou energii. Během našeho rozhovoru zvládla odpovídat na e-maily a sledovat zvonící telefon. Koutkem oka pak pošilhávala po své nejmladší dcerce, pětiměsíční Magdalénce, a v případě potřeby byla připravená kdykoli ji nakojit.

Ireno, ještě před pár lety o tobě bylo hodně slyšet jako o operní zpěvačce. Vyhrávala jsi ceny a spolupracovala se skvělými dirigenty. Věnuješ se vlastně ještě zpěvu?

Zpěvu už se věnuju jen pro radost. Dneska totiž už vím, že nestačí mít talent, ale taky je to otázka určité psychické dispozice. Jako zpěvačka jsem trpěla trémou a celkově jsem to “moc řešila”. Po narození prvního syna jsem se zaměřila zkrátka jiným směrem a ambic jsem zanechala.

Takže si myslíš, že nejde skloubit rodina a kariéra operní zpěvačky?

To si rozhodně nemyslím. Jeden příklad za všechny je Magdalena Kožená, , která patří ke světovým špičkovým pěvkyním a zvládá to i se třemi dětmi (Nadace Magdaleny Kožené zaštiťuje celý projekt ZUŠ Open - pozn. red.). Většina mých kolegyň, které se úspěšně živí zpěvem, mají děti. Já společně s dalšími faktory ale na takovou kariéru nebyla zralá osobnostně.

To je skoro neuvěřitelná pokora od operní divy. Ty jsi ale neměla nikdy nouzi o práci…

To je pravda. Dělala jsem všechno možné. Vystudovala jsem ještě pedagogickou fakultu několik státních zkoušek z němčiny, takže jsem učila němčinu, učila jsem zpěv na lidušce a postupně jsem začala pomáhat s uměleckými projekty. Nakonec jsem dostala nabídku stát se členkou týmu Struny podzimu (multižánrový hudební festival - pozn. red.), kde jsem zůstala 7 let.

Rodina mě naučila si rozložit síly

Mezi tím vším jsi ale vlastně jen tak mimochodem měla tři děti

Je to tak. Původně jsem začala pracovat hned po porodu druhého syna Jiříka proto, že můj muž zrovna neměl v té době práci. Dohodli jsme se tak, že na rodičovskou dovolenou nastoupí on. Takže se staral o mého nejstaršího syna z prvního manželství a zároveň o Jiříka. Já zase zvládla u toho všeho plně kojit a trávit s nimi většinu svého času.

To si nějak nedovedu představit. To jsi je brala všude s sebou?

Moje práce má tu obrovskou výhodu, že nejsem vázána fyzicky v nějaké instituci. Takže 90 procent všeho zařizuji z domova. A počítač si s sebou můžu vzít klidně i na dětské hřiště.

Nevadí ti to třeba v soustředění na práci?

Je pravda, že někdy je hodně složité se soustředit, hlavně když má Magdalénka těžší období. Po porodu to bylo opravdu tak, že jsem dva měsíce nespala, abych stíhala pracovat, což bylo šílené. Motivovala mě ale ta úžasná práce na projektu ZUŠ Open a hlavně vědomí, že to má velký smysl.

Mohla bys mi popsat svůj denní režim?

Můj režim teď vypadá tak, že vstanu hodně brzy ráno, pracuji ještě před probuzením rodiny, vypravím kluky do školy, práce a k babičkám. Pak ještě pracuji třeba celé dopoledne, což záleží na spánku Magdalenky a programu tříletého Jiříka. Odpoledne se snažím naplno věnovat dětem a chodu rodiny a večer mám zas třeba tři čtyři hodiny na práci. Muž mi stále pomáhá, i když už má také svoje zaměstnání. Když potřebuji jít na schůzku nebo mám koncert či představení, tak mě samozřejmě jistí babičky, bez kterých bych to nezvládla.

Máš kromě občasného hlídání nějakou pomocnici v domácnosti? Chůvu nebo třeba paní na úklid?

Ne, ani o tom neuvažuju. Pro mě je opravdu priorita trávit co nejvíce času s dětmi, i když pracuju. Myslím, že i díky tomu stíhám svou práci rychleji.

A co děti, chápou, že se jim maminka zrovna nemůže úplně věnovat?

Musím jim to samozřejmě vysvětlit. Řeknu jim prostě: “Teď nemám čas, ale jsem tu celou dobu s Tebou”. Myslím, že nejvíc záleží na tom mentálním nastavení každé maminky. Když je spokojená a dělá, co má ráda, tak se jí daří a děti jsou v pohodě.

Krátké video z prvního ročníku ZUŠ Open

Také jsem měla “trauma z lidušky”

Plánovala jsi, že budeš mít třetí dítě zrovna do toho největšího pracovního nasazení?

Ne, to jsem neplánovala, ale samozřejmě bych chtěla mít dětí co nejvíc. S manželem uvažujeme dokonce o čtvrtém dítěti. Kdyby se to ale podařilo, tak už si nejspíš dám od práce na nějaký čas klid.

Jsi hlavní koordinátorka projektu ZUŠ Open. Cílem této relativně nové akce je mimo jiné propagovat ojedinělý systém uměleckého vzdělávání, který u nás léta existuje. V čem je vlastně tak unikátní?

Chci, aby si lidé uvědomovali, že v Čechách a na Slovensku máme opravdu velmi výjimečný vzdělávací systém, který je dostupný pro téměř všechny děti. To žádná jiná země nemá. V zahraničí fungují buď kroužky, nebo privátní umělecké školy.

S Magdalenou Koženou na donátorském GALA pro Nadační fond

Proč je podle Tebe pro děti tak důležité umělecké vzdělávání?

V rámci základní školy jsou už od minulého režimu hudební a výtvarná výchova bohužel dost podceňovány. Ve skutečnosti ale právě umělecké vzdělání dokáže dítě naučit pracovat s emocemi a celkově kultivuje osobnost dítěte. Například tím, že mu dává schopnost rozpoznat, co je nebo není krásné či určitým způsobem hodnotné. Umělecké školy také vychovávají budoucí návštěvníky koncertních sálů, divadel a muzeí.

Spousta lidí má ale lidušku spojenou s nepříjemnou povinností…

To hodně záleží na učiteli. Žák samozřejmě nejspíš bude mít občas nějakou krizi a nebude chtít cvičit. Tady je na kantorovi, aby mu správným způsobem pomohl tu krizi překonat. Musí zvolit tu správnou cestu tak, aby to bylo to rozhodnutí toho dítěte. Tak mu vlastně předává ty správné hodnoty – mj. zodpovědnost a umění dotahovat věci do konce.

Měli by tedy rodiče své děti do lidušky nutit?

To je podle mého častá chyba dnešních rodičů. Ti mají představu o tom, co by mělo jejich dítě dělat a málokdy skutečně zkoumají důvody, proč ho to nebo ono nebaví. Nechávají svoje dítě chodit z kroužku do kroužku, místo toho, aby pomohli dítěti problém překonat.

Máš nějakou osobní zkušenost?

Samozřejmě. Já taky měla strach z hodin klavíru. Paní učitelka na mě mnohdy i křičela, ale nakonec jsem u něj i díky ní a mým rodičům vydržela a jsem opravdu ráda, že si mohu s dětmi dnes zahrát.

Co tě čeká v nejbližší době?

V rámci Nadačního fondu nás čeká ohlédnutí za historicky prvním ročníkem ZUŠ Open, vytyčení dalších cílů a příprava harmonogramu na příští rok. Díky své dlouholeté skvělé kolegyni Daně Syrové (členka správní rady Nadačního fondu - pozn. red.) mám blízko i k jiným kulturním projektům – rodinnému festivalu Struny dětem či řadě koncertů v Lobkowiczkém paláci orchestru PKF – Prague Philharmonia. Především mne ale nyní čeká letní čas s dětmi a manželem, který jim chci věnovat zcela naplno. Cítím, že jsem nyní hodně vyčerpaná a potřebuji si odpočinout.

Máš nějaké chvíle, kdy by ses na to vykašlala?

To mám, a není jich málo. Ta práce mi ale sama dává hodně energie.

Půjdeš i do dalšího ročníku ZUŠ Open?

Rozhodně ano.

ZUŠ Open je celorepubliková mediální kampaň, která si vzala za cíl zviditelnit práci a aktivity základních uměleckých škol. Projekt vyvrcholil happeningem 30. května, kdy se podařilo zapojeným školám uspořádat více než tisíc akcí ve 280 městech po celé České republice. Celý projekt zaštítila nadace slavné české mezzosopranistky Magdaleny Kožené.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Bibi82
Extra třída :D 10700 příspěvků 04.07.17 14:23

Pani bud nerika pravdu, ze nema nikoho k ruce, nebo bych snad ani nechtela videt, jak takova domacnost vypada. Jako mama na materske vim, kolik bezny chod domacnosti spolkne casu, a to mam jen dve deti.

Příspěvek upraven 05.07.17 v 18:59

 
MaM
Povídálka 47 příspěvků 5 inzerátů 04.07.17 00:52

Také jsem se chtěla přiučit, protože sama toho tolik opravdu nezvládám a přitom ráda bych. Ale po přečtení článku jsem si jistá, že takovouhle maminkou bych tedy být nechtěla. A vše krásně a stručně shrnul hned první komentář (tomu :potlesk: ).

 
jita22
Zasloužilá kecalka 913 příspěvků 03.07.17 20:47

Priznam se, ze typ clanku me zaujal, ale obsahove me některé veci neprisly tak skvělé jako autorce. Myslim si, ze vyřizování mailů během rozhovoru neni heroicky výkon, ale bud neucta k tomu, s kým rozhovor dělám nebo neschopnost se pořádně věnovat jedné veci.To samé jako myslet si, ze když sedím vedle dítěte s notebookem na klíně a rikam mu, ze nemam čas ale jsem tu, ze to dite nejak ocení jako cas straveny s nim. A poslední vec, ze pani učitelka klavíru na me sice i křičela, ale i diky ni jsem u klavíru vydrzela-pro me pedagog co na dite křičí fakt neni ten, kterého bych si chtěla vážit.

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama