Při debatách o nevěře se ženy často dělí na dva tábory: manželky a milenky. Jedny vidí rozvracečky rodin, druhé osudovou lásku. A teď je tu léto, rodinné dovolené a ticho v telefonu, které ukáže, jak snadno věříme tomu, co nás nejméně bolí.
Tuhle jsem na eMiminu narazila na diskusi s tématem Milenky a rodinné letní dovolené a se zájmem si ji pročetla. A potvrdilo se mi, co si myslím už dávno. Svět se dělí na manželky a milenky. Tedy, svět ne, ale ženy by se tak daly rozdělit…
Manželky, a je úplně jedno, kolik jim je, jak dlouho jsou vdané, jaký mají vztah s manželem nebo zda spolu mají děti, z duše nenávidí všechny milenky. Jakmile se objeví téma nevěry, okamžitě se ztotožní s podváděnou ženou. I když ji neznají, nikdy ji neviděly a netuší, jak její manželství skutečně vypadá. Ale je to manželka. Tedy ta správná.
Milenka je proti tomu automaticky hyena, coura, rozvracečka rodin a ženská, která by si podle některých diskutujících měla nechat „zarůst díru“. Nebo rovnou obě. Nejsou to moje slova, skutečně to v diskusi zaznělo. Internet je zkrátka místo plné empatie, pochopení a kultivované mezilidské komunikace.
A pak jsou tu milenky. Ty to samozřejmě vidí trochu jinak. Za každým ženatým mužem, který někde „zanáší“, totiž vidí toho svého. Toho výjimečného. Toho, který ji skutečně miluje, doma s manželkou už roky nespí, žijí vedle sebe jen jako spolubydlící a rozvod je samozřejmě komplikovaný. Kvůli dětem. Kvůli hypotéce. Kvůli nemocné tchyni. Kvůli psovi. Kvůli úplňku.
Ale jinak je to fér chlap. Co na tom, že své ženě lže, tají před ní druhý vztah a dokonale zvládá několik paralelních životů? Vůči milence je přece upřímný. A kdyby nebyl, určitě by jí třikrát denně nevolal a neposílal srdíčka.
Ženy zkrátka vidí svět velice černobíle. Manželka je buď ubohá oběť, nebo studená semetrika, která chudáka manžela do náruče milenky prakticky vehnala. Milenka je buď bezcharakterní rozvracečka rodin, nebo osudová láska, která se bohužel objevila ve špatnou chvíli.
Černá, nebo bílá. Žádné odstíny šedi. Nejde-li tedy zrovna o těch padesát odstínů, ve kterých se v rámci sprostě romantického příběhu o krásném, bohatém a zvrhlém muži všechny ochotně vidíme v postavě ztvárněné Dakotou Johnson. (Protože když je muž miliardář, má vyrýsované břicho a vlastní vrtulník, pak už to není toxický manipulátor. Je jen tajemný. No nic, zpět k tématu…)
A teď přišlo léto: Období rodinných dovolených a slz opuštěných milenek
Ženatý milenec odjel s manželkou a dětmi k moři. Najednou nepíše od rána do večera. Nevolá několikrát denně. Nemůže se třikrát týdně zastavit. Sedí s rodinou u hotelové večeře, maže dětem záda opalovacím krémem a možná dokonce spí v jedné posteli se svou ženou.
Ano, i když tvrdil, že spolu už deset let nic nemají. Dovolená mění pravidla a sex, někdy možná trochu studený, trapný, nudný, se najednou objevuje i ve vztazích, které jsou možná jinak fakt zcela vychladlé a vlastně mrtvé. Nebo je to s tou posmrtnou ztuhlostí lásky jinak…?
Jsou slzy milenek hořké (jako pivo), nebo sladké (jako med), nebo prostě úplně obyčejně slané (jako moře, ve kterém se cachtá milenec se svou, zrovna plně u/spokojenou manželkou)? Nevím. A kdo vlastně ví? Kdo si troufá odpovědět? Možná vše dohromady. Hořké, protože si milenka znovu uvědomí, že není první. A sladké, protože jí před odjezdem určitě napsal, že bude celou dobu myslet jen na ni. I slané, protože slzy jsou vždy slané a k životu prostě patří…
Co jsou dva týdny směšné rodinné dovolené proti obřímu zbytku života, který spolu jednou určitě strávíte? Proti všem zprávám, tajným schůzkám, telefonátům a vyznáním? Proti slibům, že až děti odrostou, až se prodá dům, až se žena psychicky připraví, až nastane správná konstelace planet, konečně odejde?
Vždyť vás miluje
Takže pokud vám ženatý milenec právě odjel s rodinou na dovolenou, nezoufejte. Je to jen týden. Možná dva. Jeho žena na vás na té dovolené také nejspíš nemyslí. Tak nemyslete ani vy na ni. Nevěnujte jí myšlenky, soustřeďte se sama na sebe, uleví se vám.
Užijte si léto. Tady, nebo u moře. Sama, s kamarádkami, s manželem, případně s jiným ženatým mužem. Alespoň si ukrátíte čekání na něj.
Ať žije láska. Ať žije manželství.
Ať žije nevěra, která tu byla, je a bude, bez ohledu na roční období. Dovolená, Vánoce, Velikonoce, pracovní cesta nebo víkend na chatě. Lidé budou podvádět, lhát, věřit, odpouštět a přesvědčovat sami sebe, že právě jejich situace je jiná. Život není černobílý a všichni věříme tomu, čemu věřit chceme.
A možná někdy skutečně jde o tu pravou lásku. Možná, opravdu (!), je milenka ta, se kterou muž zestárne. Věřím nejen na svět, který není černobílý, ale i na druhé šance. A klidně i v lásce.
Jen to obvykle nebývá tak jednoduché, jak to vidí manželky. Ani tak romantické, jak tomu chtějí věřit milenky.
P. S.: Já jsem věrná. Sobě. Svému srdci, svým myšlenkám… i svému muži. A on mně? Kdo ví…
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
