Umělé oplodnění se stává běžnou součástí našeho života. Přesto kolem něj panuje řada mýtů, polopravd a dezinformací, kvůli kterým někteří lidé asistovanou reprodukci zatracují, jiní zase přeceňují. Jak to tedy opravdu je?
Umělé oplodnění je opředeno mýty a polopravdami. Zdroj: Profimedia
O každém problému zjistíte nejvíc informací ve chvíli, kdy se vás to začne týkat. V případě IVF neboli umělého oplodnění je to stejné. Přestože medicína jde v tomto směru neustále kupředu, řada věcí a postupů se nemění. Já sama jsem absolvovala první IVF v roce 2010. Do té doby jsem žila ve sladké nevědomosti.
Když jsem se začala o tuto problematiku víc zajímat, narážela jsem na různé názory. Problém byl v tom, že o umělém oplodnění nikdo moc nevěděl, protože jsem ve svém okolí neměla nikoho, kdo by jím prošel. Bylo mi 28 let, když jsem začala proces umělého oplodnění absolvovat a zjišťovat, jak to celé probíhá.
Mýtus první: IVF je sázka na jistotu
S touto myšlenkou, ve které mě moje okolí utvrzovalo, jsem do umělého oplodnění šla. Pamatuji si na slova mé nejlepší kamarádky, která mi říkala: „Když to nejde přirozeně, tak to půjde uměle“. Ano, rozhodně doporučuji tomu věřit, protože psychika má obrovskou moc a když přemýšlíte nad tím, jak otěhotnět co nejrychleji, je určité dobré tomu zkrátka věřit.
Na druhou stranu, pravdou je, že první pokus umělého oplodnění vyjde málokomu. S přibývajícími pokusy se šance na otěhotnění zvyšují. Někteří lékaři dokonce považují první pokus jako zkušební, aby zjistili, jak žena na léčbu reaguje. Statistiky uvádí, že úspěšnost jednoho cyklu se pohybuje v rozmezí 30–35 %.
Podle MUDr. Kateřiny Veselé z centra Repromeda a naší poradny pro neplodnost je úspěšnost otěhotnění z umělého oplodnění na některých klinikách vyšší než 50 %. „Chce to ale trpělivost a počítat i s možností opakování cyklu," odpovídá lékařka.
Díky umělému oplodnění jsem dočkala
vytouženého miminka. Zdroj: Martina Richterová.Mýtus druhý: Stojí to majlant, ale první pokusy hradí pojišťovna
Majlant to rozhodně nestojí, ale také je potřeba vědět, že pojišťovna hradí jen část celého procesu. Takže i když podstoupíte hrazený pokus, připlatíte si klidně i 30 tisíc navíc. Naproti tomu nehrazené pokusy vyjdou na 60–80 tisíc korun. Cena umělého oplodnění se odvíjí od mnoha faktorů – jaké množství léků žena potřebuje, jaké další metody, které zvyšují pravděpodobnost početí, si pár chce připlatit, zda se jedná o vlastní nebo darovaná vajíčka.
Paradoxně, čím více vajíček a následně embryí máte, tím je to celé dražší. Na druhou stranu, kvalitní embrya lze zamrazit a použít v následujících cyklech v případě neúspěchu. Říká se tomu kryotransfer neboli KET, který si pár hradí sám, ale jeho cena se pohybuje kolem pěti až sedmi tisíc korun.
Mýtus třetí: Z umělého oplodnění se rodí hlavně dvojčata
Ano, dříve se rodila dvojčata z IVF mnohem častěji, než je tomu dnes. Důvod je jednoduchý. Lékaři z asistované reprodukce transferují většinou pouze jedno embryo, a zbylé zamrazí. Vícečetná těhotenství představují pro ženu i zdravotnictví větší zátěž. V posledních letech tak porodů dvojčat ze zkumavky ubylo.
Mýtus čtvrtý: Můžu si vybrat pohlaví dítěte
Přiznám se, že nad tím jsem ve „své době“ vůbec neuvažovala, i když jsem toužila po holčičce. Ve svém okolí jsem to ale slýchala častokrát a dodnes tomu řada lidí věří. Ve skutečnosti to ale není pravda. Lékaři sice pohlaví embrya znají, ale z etických důvodů to ve většině případů rodičům nesdělují. Výběr pohlaví je možný pouze ve výjimečných situacích. Například u genetických poruch nebo dědičných nemocí, které se vážou na jedno pohlaví.
Pro určení pohlaví je zapotřebí metody IVF ve spojení s preimplantační genetickou diagnostikou, dá se to použít v indikovaných případech.
Mýtus pátý: Věk nemá na úspěšnost IVF vliv
Dodnes si vzpomínám, jak jsem seděla u pana doktora a on mi povídá: „Je vám 28 let, tak to mám ještě deset let na to, abych vám pomohl otěhotnět.“ Pravda je, že otěhotní i ženy mnohem starší, ale na druhou stranu, věk je pro nás ženy zásadní. Jinak tělo reaguje v pětadvaceti a jinak ve čtyřiceti. Při umělém oplodnění dochází k takzvané hyperstimulaci vaječníků. Cílem je získat co nejvíce kvalitních vajíček. Jenže s věkem kvalita i počet vajíček klesá a ve čtyřiceti letech je zásoba téměř vyčerpaná. Pak už mnohdy zbývá jen vajíčko od dárkyně.
Dle našich statistik je největší zlom mezi 43 a 44 rokem věku. Zatímco z žen kategorie 40–43 let je šance ještě celkem reálná, dle použité metody IVF je to kolem 20 %, tak v kategorii 44+ je šance menší než 5 %.
Mýtus šestý: Ženy po IVF rodí císařským řezem
Pravda je, že tento mýtus se u mě stal skutečností. Ale s umělým oplodněním to nemělo souvislost. Syn byl jednoduše otočený koncem pánevním. Jestli porodíte císařem, nebo přirozeně, na to podle lékařů nemá umělé oplodnění vůbec žádný vliv. Jedině snad v případě jiných zdravotních komplikací, kvůli kterým žena umělé oplodnění absolvovala.
Pokud se zadaří a na testu se objeví dvě
čárky, člověk na bolest zapomene. Zdroj: ProfimediaMýtus sedmý: Umělé oplodnění bolí a přináší řadu zdravotních komplikací
Tak s tím jsem prakticky počítala. Když jsem si musela píchat injekce, chodit na neustálé kontroly a poté na odběr vajíček pod narkózou. S odstupem času ale musím říct, že se to dá zvládnout. Samozřejmě komplikace se mohou objevit, bolest snáší každá žena jinak, ale podle mých zkušeností je to hlavně nápor na psychiku. Hormonální koktejl v kombinaci s nadějí i beznadějí dělá své.
Pozitivní test na konci toho všeho vám to vynahradí, a když porodíte zdravé dítě, na všechno rázem zapomenete. IVF jsem podstoupila dohromady třikrát. Znám, jaké to je, když na konci dvě čárky najdete, ale i to zklamání z negativního testu.
Znáte ještě další mýty o umělém oplodnění? Podělte se o ně s námi.
