Jako máma bych se nikdy nezastala člověka, který uráží dítě. Ať už z jakéhokoli důvodu. Právě podobné útoky jsou ale na sociálních sítích bohužel čím dál častější, zvlášť u známých osobností, jejichž rodinné fotografie sledují statisíce lidí. Jenže jak daleko může rodič při obraně svého dítěte zajít?
Obrana dítěte má své hranice
Tuhle otázku ve mně otevřela aktuální kauza Simony Krainové. Ta na sociálních sítích dlouhodobě sdílí fotografie své rodiny, kromě manžela Karla Vágnera i své dva syny. Pod příspěvky se objevují stovky reakcí. Některé jsou milé, jiné nepříjemné a občas i za hranou.
Tentokrát ale Krainová mlčet nechtěla. Stačila podle ní jediná poznámka ženy, která měla urážlivě komentovat šilhání jejího syna. Přesné znění komentáře modelka nezveřejnila, takže veřejnost nemá možnost posoudit jeho obsah ani kontext. Následně ale zveřejnila identitu ženy, o níž tvrdí, že komentář napsala a že pracuje jako učitelka. Oznámila také, že chce kontaktovat vedení školy a nevylučuje právní kroky.
Možná jsme totiž až příliš dlouho žili v představě, že internet je prostor bez pravidel. Lidé píšou věci, které by nikdy neřekli z očí do očí. Schovají se za displej a mají pocit, že jejich slova nemají žádné následky. Když někdo veřejně uráží dítě, měl by za to nést odpovědnost.
Otázkou ale je, kdo ji má vyvozovat. Internetový dav totiž jen výjimečně přináší spravedlnost. Mnohem častěji přináší další vlnu nenávisti. Ostatně tomuto už se brání – opět na Facebooku – i dotčená žena.
Když se ochrana změní ve veřejný soud
Krainová má obrovský dosah. Když na někoho ukáže prstem, během několika desítek minut se jeho jméno šíří internetem. Přidávají se další lidé, vznikají dohady, emoce a někdy i výhrůžky. Veřejné označení konkrétního člověka tak může vést k internetovému lynči nebo vlně nenávistných reakcí, kterou už nikdo neovlivní.
Neříkám to proto, že bych litovala člověka, který se posmívá dítěti. Říkám to proto, že o vině ani trestu by podle mě neměl rozhodovat dav na sociálních sítích. A ruku na srdce. Pokud bychom na každý podobný komentář reagovali zveřejněním identity jeho autora, internet by se velmi rychle změnil v nekončící řetězec veřejného pranýřování.
Myslím si, že i v takové situaci existují jiné cesty. Pokud má rodič pocit, že někdo překročil hranici slušnosti nebo dokonce zákona, může si komentář uložit, nahlásit ho a podle okolností řešit věc právní cestou. Pokud by autorem skutečně byl člověk, který pracuje s dětmi, nabízí se také obrátit se na vedení školy.
To všechno mi připadá jako účinnější řešení, než veřejně ukázat na konkrétního člověka a nechat zbytek na internetu.
Opravdu děti patří na sociální sítě?
Celá kauza mi připomněla ještě jednu věc. Čím více rodiče sdílejí své děti na sociálních sítích, tím větší je pravděpodobnost, že se dříve nebo později stanou terčem podobných útoků. To samozřejmě nijak neomlouvá hejtery. Odpovědnost za nenávistné komentáře vždy nese ten, kdo je napíše.
Po podobných kauzách si stále častěji říkám, že děti na veřejné profily sociálních sítí možná vůbec nepatří. Každá zveřejněná fotografie totiž vytváří jejich digitální stopu dlouho předtím, než o ní mohou samy rozhodovat. Psychologové už delší dobu upozorňují, že děti mají právo na vlastní soukromí a na to, aby jednou samy rozhodly, co o nich bude veřejně dostupné.
Podle reakcí pod příspěvky Simony Krainové je navíc zřejmé, že celá kauza rozdělila veřejnost. Jedni její postup obhajují, druzí ho považují za příliš razantní. Mně ale připomněla ještě jednu věc. Čím více sdílíme děti na veřejných profilech, tím více je vystavujeme reakcím lidí, které vůbec neznáme. A někdy stačí jediný komentář, aby se rozjela lavina emocí.
Zároveň si myslím, že je dobré zachovat si odstup. Veřejnost totiž zatím zná jen jednu stranu příběhu a přesné znění komentáře zveřejněno nebylo. Možná bych ve vzteku udělala úplně stejnou věc jako Simona Krainová. Když jde o dítě, člověk neuvažuje úplně racionálně.
Jen doufám, že kdyby ten okamžik přišel, připomněla bych si jednu věc. Mým cílem by nebylo vyhrát bitvu na sociálních sítích, ale ochránit svoje dítě. A nejsem si jistá, že jsou to vždycky stejné věci.
Co si o celé kauze myslíte vy?
Zašla Simona Krainová v obraně svých dětí příliš daleko?
Hlasovalo: 42Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
