Smrt jako přirozená součást života. Jak o ní hovořit s dětmi?

První listopadový den připadá již tradičně na Svátek všech svatých a 2. listopadu uctíme Památku zemřelých neboli Dušičky. V těchto dnech lidé chodí na hřbitov zapálit svíčku a zavzpomínat na své blízké, kteří tu s nimi již nemohou být. Smrt je nedílnou součástí života. Otázkou však zůstává, jak ji vysvětlit dětem?

Smrt patří k životu. Zdroj: Ruslan Guzov / Shutterstock, Inc.Smrt patří k životu. Zdroj: Ruslan Guzov / Shutterstock, Inc.

Buďme k dětem upřímní, nebojme se jejich otázek, doporučuje psycholožka Lucie Mucalová

Dušičkové období vyvolává mimo jiné otázku – jak seznámit děti se smrtí. Je lepší s nimi o tom mluvit otevřeně, nebo je „chránit“ a tomuto tématu se raději vyhýbat? Odpovědi nám pomohla najít psychoterapeutka Mgr. Lucie Mucalová.

Lucie poukazuje na to, že potlačované nebo skrývané emoce mohou napáchat velké šrámy na duši, které se pak neblaze táhnou celý život, a to v podobě těžkých nezpracovaných a nevysvětlitelných vzpomínek.

Když se objeví úmrtí v rodině, nesnažte se skrývat svou bolest. Dovolte dítěti, aby i ono mohlo dát průchod svým emocím,“ říká. Měli bychom dětem umožnit, aby se ptaly tolikrát, kolikrát potřebují. Mluvit s nimi o tom, jak si ony samy smrt představují a jak o ztrátě blízké osoby přemýšlejí. Děti jsou jako mucholapky, na které se lepí vaše emoce. Hrát s nimi v tomto směru nějakou hru se rozhodně nevyplácí.

Přečtěte si také rozhovor s trojnásobnou maminkou Veronikou Hurdovou (alias blogerkou Krkavčí matkou), která říká, že smrt není dno »

Děti by měly vědět, co znamená smrt. Ale citlivě. Zdroj:  Vitali Michkou / Shutterstock, Inc.Děti by měly vědět, co znamená smrt. Ale citlivě. Zdroj: Vitali Michkou / Shutterstock, Inc.

Vysvětleme dětem, že smrt patří k životu

Malé děti složitě chápou, že lidé a žijící bytosti dříve či později zemřou a už se nikdy nevrátí. Je důležité vysvětlit smrt velmi konkrétním a jednoduchým způsobem. Je dobré dětem ukazovat příklady z přírody, kdy je každá bytost součástí přirozeného cyklu narození, života a smrti,“ vysvětluje Lucie.

Pomoci jim můžeme například tím, když jim vysvětlíme, že člověk, který zemře, už není vidět zde na zemi, ale promění se v anděla. Se smrtí lze děti seznámit také pomocí animovaných pohádek.

Tématu života a smrti se věnuje animovaný film Coco. Na mexický svátek Den mrtvých (Día de los Muertos) zemřelí přecházejí most, aby se mohli setkat na hřbitovech s pozůstalými. Miguel se nešťastnou náhodou dostává do světa mrtvých, kde potkává své předky. Příběh je pojatý velmi emotivně, ale v jistém slova smyslu i pozitivně. Smrtí nic nekončí, ale pokračuje život jinde. Tento způsob vysvětlení smrti je pro děti snáz přijatelný.

Děti a pohřeb – ano, či ne?

Další otázkou, která se nabízí, je, zda vzít dítě na pohřeb. „Myslím, že děti mají právo vidět a být u pomyslné tečky za lidským životem. Pohřeb je rozlučkovým rituálem. I když je zde plno bolesti a slz, dítě nelze izolovat od těchto emocí a chránit jej do nekonečna před bolestnou událostí,“ vysvětluje Lucie. Dítě vnímá vše, co se kolem něho děje, to hezké i smutné. A když pak uvidí rodiče zdrcené, nebude chápat, proč tomu tak je.

„Ačkoliv je to citlivé téma, z mé praxe vím, že je lepší nic nezastírat. Ono to stejně nepůjde. I když se budete snažit dělat, že se nic neděje, dítě to vycítí,“ říká psycholožka. „V terapii se setkávám s dospělými lidmi, co nezvládli odchod blízkého člověka, a to mnohdy proto, že se v jeho dětství a rodině o smrti nemluvilo. Smrt byla tabu. Pokud o bolestné události nejste s dítětem schopni mluvit, neváhejte navštívit dětského psychologa nebo terapeuta. Může s dítětem citlivě a s ohledem na věk pracovat a odpovědět mu za vás na otázky, které jsou pro něj zásadní a bolestné. Pro děti od šesti let, ale také dospělým, doporučuji přečíst si knihu Dívka s havraními křídly od autorky Terezy Kramerové,“ uzavírá.

Buďte k dětem upřímní, ale na druhou stranu je zbytečně nestrašte. Je třeba najít určitý kompromis a samozřejmě také přihlédnout k věku a povaze dítěte.

Autor:

Martina je maminkou osmiletého školáka a psaní je jejím koníčkem i prací. Většinu času věnuje redakční činnosti pro eMimino a Arome.cz. Píše převážně rozhovory, příběhy, aktuality i PR články. více

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
998
4.11.18 13:41

Pohřeb je jen zbytecne tryzneni emocí. Dítě nemusi byt u každé zvrácenost.

  • Zmínit
  • Nahlásit
28308
1.11.18 22:46

Na prvním pohřbu jsem byla až v 17 a jsem ráda, že jsem to dřiv nemusela absolvovat. Nechala bych to na dítěti, zda chce jít. Vysvětlit mu podrobnosti. Ale ne za každou cenu.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1111
1.11.18 18:26

Souhlasím. Zítra je to přesně půl roku od smrti mé maminky a synové milované babičky. Je mu skoro 5. Všichni z rodiny mě odrazovali jej vzít na pohřeb. Přítel stál při mě. Sám do dnes lituje, že mu nedovolili účastnit se pobřbu dědy jako malému. Dodnes má pocit, že se s ním nerozloučil. Syn byl i u otevřené rakve a slyšela jsem, jak říká ahoj babi, když jsme odcházeli. By přirozeněl moc mutný, měl milión otázek, ale velmi rychle to zpracoval. Nedovedu si předatavit, že by tam nebyl. Od té doby vnímá život jinak :andel:

  • Zmínit
  • Nahlásit