Debata kolem poledního odpočinku v mateřské škole v Hustopečích rozděluje rodiče na dva tábory. Všechno odstartoval anonymní dopis zveřejněný na Facebooku. Jeden z rodičů v něm popsal, že děti údajně musí po obědě dvě hodiny ležet na lehátku, i když nespí, a že jim není dovoleno vstát.
Musí opravdu všechny děti spát?
Ředitelka školky ale nařčení odmítla s tím, že polední odpočinek probíhá podle pravidel a děti, které neusnou, se mohou později věnovat jiné činnosti. Pod příspěvkem se okamžitě strhla lavina komentářů.
Jedni psali, že dnešní děti potřebují hlavně režim. Druzí vzpomínali, jak sami ve školce protrpěli dlouhé hodiny na lehátku. A já si při čtení všech těch komentářů uvědomila, že stejnou situaci doma vlastně řešíme také.
Moje čtyřletá dcera po obědě nespí už dlouho. Večer usne během pár minut, ráno vstává normálně, jen přes den už prostě neusne. Jenže školkový režim je neúprosný.
Děti se převlékají do pyžama a do pěti let musí po obědě ležet. Přes to nejede vlak. Jenže každé dítě je jiné.
Chápu, že pro většinu malých dětí je odpolední odpočinek důležitý. Jen si někdy říkám, proč si dítě, které po obědě roky nespí, nemůže aspoň kreslit nebo prohlížet knížku.
Kdo nespí, (ne)zlobí
Přijde mi zvláštní, jak často se kolem tohoto tématu opakuje představa, že dítě, které po obědě nespí, je problémové. Některé usnou během pár minut. Jiné nespí přes den už od tří let. Prostě to tak mají. Nespaní není zlobení.
U nás doma bylo odpolední uspávání nekonečný boj. Když dcera usnula přes den, večer pak dlouho nemohla zabrat. Ve chvíli, kdy jsme odpolední spaní úplně zrušily, usínání se jí krásně srovnalo. Jenže ve školce musí po obědě stejně ležet.
Dcera přitom nepotřebuje běhat po třídě a rušit. Někdy jí stačí jen knížka. Jenže i s tím mají některé učitelky problém. Když jsem četla komentáře ostatních rodičů, zarazilo mě, kolik lidí si na polední odpočinek ve školce pamatuje ještě v dospělosti právě kvůli dlouhému ležení a nepříjemným pocitům.
Rozumím i učitelkám
Na druhou stranu nelze házet vinu jen na paní učitelky. Ony to také nemají jednoduché. Plná třída dětí, které jsou často věkově různorodé, některé děti potřebují spát, jiné třeba ne. A jak to všechno zvládnout v jednom člověku? Právě proto školky fungují hlavně díky režimu.
Úplně si dokážu představit, jak složité musí být uhlídat celou třídu po obědě ve chvíli, kdy část dětí spí a jiné už mají chuť si hrát. Děti potřebují hlavně pochopení.
Věk rozhoduje o tom, kdo bude spát
Na druhou stranu v naší školce to funguje tak, že děti od pěti let už spinkat nemusí. Zkrátka věk v tomto ohledu rozhoduje o všem. A tak je jedna paní učitelka s třídou dětí, které nespí. Nechápu, proč tam nemohou dát i ty mladší, které spát nechtějí. Ty děti si malují, tvoří nebo poslouchají pohádku.
A tak jen odpočítáváme poslední měsíce do pátých narozenin, kdy už tohle nebudeme muset řešit. Protože dcera mi pak vždycky říká: „Mami, ale já tam nechci ležet.“
Jak to máte vy s vašimi dítky? Jste tým spáčů, nebo nespavců?
Školka roku 2026: Přidejte recenzi a pomozte ostatním rodičům
Zapojte se do volby Školka roku na eMimino.cz! Sdílejte svou zkušenost s mateřskou školou a pomozte ostatním rodičům najít to nejlepší místo pro svoje děti. I vaše recenze může někomu usnadnit důležité rozhodnutí.
Volba Školky roku 2026 »Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
