Dotaz z diskuze: Včera jsem se dozvěděla, že bude do naší školky od září chodit s mou dcerou do třídy autistický chlapec. Neberte tento dotaz zle, jen mám obavy, jak to celé bude probíhat. Má tam kromě paní učitelky být také asistentka právě pro toho chlapečka s autismem. Honí se mi hlavou hodně věcí. Jak ho ty malé děti přijmou? Nebude pro děti nebezpečný?
Názor odborníka: Mgr. Eliška Antošová
Malé děti mají tu výhodu, že přijímají jinakost dětí docela v pohodě. Většina problémů, když začnou děti šikanovat apod., pochází z rodin. My dospělí jsme nastavení, že máme strach. Když se na něj budeme dívat blbě, i dítě se na něj bude dívat stejně. Čím menší dítě, tím míň to většinou řeší. Může se ale i stát, že se objeví potíže, které bude muset dítě řešit. Pak je potřeba říct to doma, učiteli a řešit to se školkou nebo školou. Ale to se děje i mezi zdravými dětmi úplně standardně.
Většina autistů není násilných, jsou většinou tiší, uzavření a nenápadní. Ano, někdy jsou hlasití, někdy jsou agresivní, protože něčím hodí nebo křičí. Pro třidu to může být trochu zátěž, ale na druhou stranu z toho děti mohou vytěžit neuvěřitelnou zkušenost do života, jak vycházet s jinými lidmi. Do dospělosti budou mít průpravu respektu a může to malinko zbrzdit i tendenci, které si všímám, soutěživosti. Dnešní společnost je nastavena soutěživě, dravě a málo týmově. A když se třída ujme svého autisty jako svojí součásti, vezme ho mezi sebe a někam ho posune, tak to všechny posílí.
Děti se stanou tolerantnějšími a uvidí, že i i autisté jsou lidi. Vždyť takhle to začínalo s integrací fyzicky hendikepovaných dětí. „On k nám půjde a nemá nohy? Ty děti to bude rušit, on je divnej, on tady bude mít výhody, oni mu budou závidět…“ Závidět někomu, že má vozejk?! Všechny ty provozní komplikace, na každém kroku, na které naráží, přeci nejsou záviděníhodný. Lidé si teď neuvědomují, že to samé platí pro autisty. Že si žijí ve svých úzkostech, je pro ně někdy svět nesrozumitelný, mají potíže s porozuměním, řečí, pozorností… Prostě od malička bojují s každodenními trably víc než lidi, kteří se narodí nějak normotypově a porozumějí tomu světu.
A proto jim jde třeba dobře angličtina. Je jednodušší, čistě technicky, i když běžným dětem je bližší jejich rodný jazyk. Tak takhle paradoxně ty děti bojují. A ano, mají úlevy, například mají víc času na práci, mají asistentku a někteří mohou používat notebook ve škole. Ale když se podíváme, s čím každý den bojují, tak to není záviděníhodné. To je taky dobré dětem doma vysvětlit, když se začnou zmiňovat, že: „On mohl napsat tu písemku podruhé a já ne“. Proč se pořád přeměřovat, závidět, soutěžit. Ve finále si myslím, že jim to víc dá, než vezme, stejně jako rodičům, kteří mají autisty.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
