Přiznávám, měla jsem velké pochybnosti. Po finále páté řady ale musím uznat, že československý Survivor vyrostl a předvedl velmi silnou sezonu plnou zvratů a skvělých hráčů.
V únoru jsem měla pochybnosti
Když jsem před startem letošní řady psala svůj komentář Survivor třikrát týdně? Říkám si, zda toho Novotného nebude v televizi až moc, bála jsem se hlavně dvou věcí. Že tři hodinové epizody týdně budou příliš, že československý Survivor nebude mít dostatek obsahu, aby takové tempo utáhl. A bude to tak zkrátka občas velká nuda.
Po finále musím přiznat, že jsem se v mnohém mýlila. Tahle řada mě totiž pohltila víc než kterákoli předchozí (a i mnohé americké). Velkou zásluhu na tom měl casting, který se podle mě nakonec mimořádně povedl. Produkce navíc skutečně doručila slibované zvraty a twisty, které hru posouvaly dál a nenechaly ji upadnout do stereotypu.
Otakar si vítězství zasloužil – přelstil, přehrál a přežil všechny ostatní
Přestože jsem během finále fandila Kristině a tajně doufala v první ženskou vítězku československého Survivora, nakonec musím uznat, že Otakar vyhrál naprosto zaslouženě.
Tři roky se snažil do soutěže dostat. Když se mu to konečně povedlo, první dny na ostrově působil spíš jako outsider a kandidát na brzké vyřazení. Jenže postupně začal budovat silné vztahy, vytvářet aliance, ovlivňovat hlasování a nenápadně se proměnil v jednoho z hlavních stratégů celé sezony. Nebyl rozhodně nejsilnější, ale dokonale využil své přednosti.
To ostatně potvrdil i během závěrečné řeči. Když se ho Matěj ptal na jeho herní styl, odpověděl: „Nechtěl jsem si hrát na někoho, kým nejsem. Snažil jsem se vsadit karty na své silné stránky a schopnosti, které mám, a do jisté míry se mi to asi povedlo, když tady sedím.“ Dokázal přelstít, přehrát a nakonec i přežil všechny ostatní hráče a stal se historicky pátým československým Survivorem.
Tři díly týdně? Ano i ne
Přesto si za jednou výhradou z února stojím. „Tříepizodový“ formát byl místy opravdu znát. Především před sloučením se objevovaly pasáže, které působily zbytečně nataženě, a některé rozhovory (co kecám, byla to většina) u ranního ohně připomínaly spíš povinnou rekapitulaci než autentické momenty.
Na druhou stranu jsem si během sezony stále častěji uvědomovala, jak obrovsky náročná tahle hra vlastně je. Když si vzpomenu, že v prvních amerických řadách trávili soutěžící na ostrově kolem třiceti dnů, zatímco letošní finalisté vydrželi více než sedmdesát, nezbývá než smeknout.
Omluva pro Ondřeje Novotného
A jednu omluvu dlužím i Ondřeji Novotnému. V únoru jsem ho srovnávala s Jeffem Probstem a tvrdila, že na svůj americký vzor zatím nemá. Dnes bych to formulovala mnohem opatrněji. Je na něm vidět, že Survivorem skutečně žije. Hru s hráči prožívá, dokáže přesně glosovat situace a během celé sezony byl důležitou součástí celé atmosféry.
Navíc zvládl i historicky první živé finále, které bylo překvapením nejen pro diváky, ale i pro samotné soutěžící. Survivor Česko Slovensko letos podle mě definitivně dospěl. Dovolil si něco, co je v americké verzi tradicí už desítky let, a ukázal, že si takovou událost dokáže obhájit.
Pokud byl letošní ročník ochutnávkou toho, kam se může československý Survivor posunout dál, pak se na příští sezonu těším možná víc než kdy dřív.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
