Ročně se předčasně narodí až 9 000 miminek

První květnová neděle je Světovým dnem rodičů předčasně narozených dětí. Tento významný den upozorňuje nejen na samotnou problematiku předčasného porodu, ale také na složitou životní situaci rodičů těchto maličkých miminek.

Ročně se předčasně narodí až 9 000 miminek Předčasné narození je náročné pro miminko i pro jeho rodiče. Zdroj: napocska / Shutterstock, Inc.

Ročně se v ČR narodí až 9 000 nedonošených dětí

První květnovou neděli si rodiče předčasně narozených dětí připomínají, čím si prošli oni i jejich děti, a hlásí se ke svému příběhu, aby upozornili na tuto problematiku, která se může týkat kohokoliv. Zároveň si v tento den vzpomenou na všechny mámy a táty, jejichž maličké miminko svůj boj prohrálo.

Narodí-li se dítě před ukončeným 37. gestačním týdnem, je porod považován za předčasný. V České republice je hranice životaschopnosti dána zákonem na 24. týden těhotenství nebo na porodní hmotnost 500 gramů. To je mez, od které se miminka automaticky zachraňují, tzn. je jim poskytována aktivní péče.

Možné příčiny předčasného porodu

Příčin předčasného porodu je mnoho – od nejrůznějších infekcí, přes poruchy placenty, vady dělohy, nemoci na straně matky, až po anomálie plodu. Roli mohou hrát i genetické predispozice. Velkou část předčasných porodů tvoří případy, kdy musí být těhotenství ukončeno z důvodu preeklampise, eklampsie a HELLP syndromu. Jedná se o závažné těhotenské nemoci, které ohrožují na životě nejen miminko, ale i matku, a jejichž jedinou možností léčby je právě ukončení těhotenství.

Péče o nedonošené děti je mnohdy boj o jejich život. Zdroj: Patryk Kosmider / Shutterstock, Inc.Péče o nedonošené děti je mnohdy boj o jejich život. Zdroj: Patryk Kosmider / Shutterstock, Inc.

Být rodičem nedonošence

Předčasný porod představuje pro rodiče velmi náročnou životní situaci, která přináší mnoho strachu, stresu a nejistoty z budoucnosti. Není jednoduché stát se rodičem nedonošeného miminka, jehož cesta z porodnice domů do vlastní postýlky bývá zdlouhavá a bolavá. Maminka opouští porodnici bez miminka, za kterým musí dlouhé týdny, někdy i měsíce dojíždět. Mateřské mléko musí odsávat a udržet v tomto případě laktaci není vůbec jednoduché.

Zdravotní stav maličkého miminka v inkubátoru bývá jako na houpačce. Střídají se dny plné naděje i strachu o život. Není proto divu, že tato životní zkušenost může zanechat následek v podobě posttraumatické stresové poruchy – podle odborníků jí může trpět až třetina rodičů předčasně narozených dětí.

Stupně nezralosti a péče o nedonošená miminka

Neonatologové dělí nezralost dítěte do čtyř skupin:

  • extrémní – pod 28. tt
  • těžkou – 28. až 31. tt
  • střední – 32. až 35. tt
  • lehkou – 36. až 37. tt

Miminko, které se narodilo předčasně, stráví několik týdnů až měsíců na specializovaném pracovišti, kde se o něj postarají. U nejmenších miminek se mohou vyskytnout různé zdravotní komplikace související s brzkým příchodem na svět. Jejich pobyt v porodnici je často provázen řadou invazivních lékařských zákroků, vyšetření, děti jsou na umělé výživě, později krmené sondou do bříška, je jim poskytnuta dechová podpora různého stupně.

Znáte rodiče nedonošeného miminka?


Možná znáte někoho, kdo právě dochází na neonatologii za svým miminkem. Podpořte ho, dejte mu najevo, že jste zde pro něj – že jste ochotni pomoci s praktickými věcmi, uvařte večeři, odvezte ho do porodnice, či vyzvedněte starší děti ze školky nebo vyvenčete pejska. Radujte se s ním, když má radost a obejměte ho, když pláče. Řekněte mu, že ho obdivujete za to, jak se se situací vyrovnává, za jejich sílu. Poraďte jim, aby se obrátili například na Nedoklubko, tedy neziskovou organizaci, která zastřešuje veškerou pomoc rodičům předčasně narozených dětí, i maminkám, kterým předčasný porod hrozí.

Co naopak nedělat? Nebagatelizujte jeho situaci…

A pokud znáte někoho, jehož dítko na svět příliš chvátalo, ale je to už dávno a je z něj třeba již školák – popřejte mu hezký Světový den rodičů předčasně narozených dětí.

O předčasném porodu diskutujete na eMiminu

Narodilo se vám nebo vašim blízkým miminko předčasně? Podělte se s námi o své zkušenosti.

Autor:

Petra vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na pedáku – nikdy ale neučila. Dlouho žila studentským životem, studovala, žila ve Francii, poté v Anglii. Říká o sobě, že vždy byla písmenkový typ – hodně čte a čím dál tím víc i píše. Velmi ji baví i jazyky cizí, zejména francouzština. více

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
5482
6.5.19 07:29

@Janli skvělé si to napsala :srdce:. stejného problému si taky všímám. Zkušenost je nepřenosná, ale nepřála bych to ani největšímu nepříteli.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.19 20:56

Moje malá neteř se narodila v 25. týdnu těhotenství s porodní váhou 840g. V nemocnici prožila pro nás ty nejdelší tři měsíce života. Měla neskutečné množství komplikací. Prodělala tři operace. Během pobytu v nemocnici byla s váhou pod 700g. Nyní má 18 měsíců a díky lékařům a hlavně díky rodičům je to usměvavé děvčátko. V současnosti je bez medikamentů a já si troufám říct, že v budoucnu její ukvapený příchod na svět pozná málokdo. :srdce:

  • Nahlásit
623
4.5.19 18:49

Byly jsme a dcerkou na neonatologii dlouhých 7 týdnů a příchodem domů to byl stres a strach ještě větší. V životě jsem se tolik nebála a nezapomenu na to do svého posledního výdechu na tomto světě a jestli je i něco potom, pak věřím, že ta hrůza půjde se mnou už všude.
Je to hrůzný kolotoč otázek bez odpovědí, kdy si maminka přičítá všechny nezdary a nese si bolest na duši.
Moje malé štěstí je už 5ti léta hyperka a energií na rozdávání a i když toho strašně moc dokázala, má toho ještě hodně co dohánět před sebou. Já už ale vím, že spolu dokážeme všechno a budu za ní stát a jistit její pády, dokud bude potřeba a nejspíš, i když už nebude :oops: :hug: :srdce: :srdce: :srdce: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
18262
4.5.19 00:15

Porodila jsem dcerku v 33+4tt. Měly jsme obrovské štěstí a dcerka zvládla brzký příchod na svět naprosto bravurně. Díky její bojovnosti a skvělé péči personálu na intermediárním oddělení v Pardubicích si neodnesla prakticky žádné následky do života. Během prvních dvou měsíců přibrala tři a půl kila a vyvíjela se tak, že z ní lékařům občas spadla brada. My jsme měli štěstí. V poslední době si ale hodně všímám toho, že díky osvětě a medializaci tohoto problému, se nám tu vytváří problém jiný. A všímám si toho i tady v diskuzích. Ač máme jedno z nejlepších zdravotnictví na světě a v péči o nedonošené děti patříme mezi světové špičky, pořád platí a platit bude, že miminkům je nejlíp u maminky v bříšku. Žádný inkubátor ani péče zatím dělohu nenahradí. Přesto vzniká u veřejnosti dojem, že dřívější porod není vlastně nic špatného, vždyť slyšíme tolik příběhů o zachráněných dětech… Pak mají maminky dojem, že není potřeba úplně dodržovat doporučení lékařů o klidovém režimu, že přece to není žádná tragédie, když se mrňousek narodí o pár týdnů dřív. O to horší je pak realita, když máma stojí u inkubátoru a modlí se, aby to to její miminko zvládlo bez následků… To si pak vyčítá každý zbytečný krok a najednou jsou všechny ty neodkladné věci, co musela udělat, naprosto zbytečné a malicherné. Spoustu věcí ovlivnit nemůžeme, ale měly bychom udělat všechno proto, aby ti mrňousci u nás zůstali co nejdéle :srdce:.

  • Zmínit
  • Nahlásit