Martin Koštial si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je zůstat doma a starat se o miminko. S manželkou Marcelou si prohodili obvyklé role, jakmile jí skončila mateřská dovolená. Co bylo hlavním impulsem pro toto rozhodnutí?
Martine, co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl zůstat s dcerou Magdalenkou na rodičovské dovolené?
Už když byla Marcela těhotná, plánovali jsme, jak bude probíhat mateřská a následně rodičovská dovolená. Dohodli jsme se, že manželka bude doma prvních šest měsíců a na rodičovskou půjdu já. Hlavním důvodem našeho rozhodnutí byla ekonomická stránka věci. Manželka má vyšší plat a také se bála o místo. Byla to ona, kdo přišel s tím, že by se do práce chtěla vrátit hned po mateřské.
Mně naopak vůbec nevadila myšlenka, že bych se staral o dítě i domácnost. A když mi zaměstnavatel oznámil, že moji pracovní pozici musí zrušit, bylo rozhodnuto. Jemu se můj plánovaný odchod na rodičovskou hodil. Bohužel jsem z práce odcházel s vědomím, že za dva roky si budu hledat nové zaměstnání.
Tomu rozumím a co vás na rodičovské dovolené z pohledu muže nejvíce překvapilo?
Nemůžu říct, že by mě něco překvapilo. Kromě toho, že ty dva roky rychle utekly. Už když se Majda narodila, pomáhal jsem ženě a aktivně se zapojoval do péče. Díky tomu byl můj nástup na rodičovskou přirozený. Trochu nepříjemné pro mě bylo, že okolí řešilo naše rozhodnutí. Musel jsem neustále někomu vysvětlovat, proč jsem zůstal doma s malou já a ne žena. Před šesti lety to nebylo úplně běžné.
Vzpomenete si ještě na svoje pocity, když jste se staral o miminko a manželka chodila do práce?
Začátek byl fajn. Byla to euforie, že se nám narodila zdravá a krásná holčička. Hned jsem se do ní zamiloval a byl jsem pyšný táta. Kromě kojení jsem zvládal veškerou péči o malou hladce. Marcela Majdu kojila půl roku. Pak přestala a začali jsme dávat umělou výživu. Jak jsem s ní byl neustále, dokázal jsem reagovat na všechny její potřeby. Nevadilo mi ani noční vstávání. Ale je pravda, že žena mi byla velkou oporou. Hodně také pomohlo, že malá spinkala hned od narození ve svém pokojíčku.
Je hezké vidět, že tatínek považuje rodičovskou za krásné období. Přesto by mě zajímalo, co pro vás bylo nejtěžší?
Přiznám se, že jsem byl trochu ve stresu ohledně nástupu Majdy do nedaleké školky. Slíbili nám, že ji vezmou ve 2,5 letech, abych mohl jít do práce. Podmínkou přijetí bylo, že musí být dostatečně soběstačná. A na mně bylo ji odnaučit plenkám, vést ji k samostatnosti, aby zvládala veškeré stravovací a hygienické návyky. Měl jsem z toho obavy, ale nakonec jsme to zvládli na jedničku.
Když se ohlédnete zpětně, v čem pro vás byla rodičovská přínosná a na co rád vzpomínáte, Martine?
Tak kromě toho, že jsem si užil krásné chvíle s dcerou, jsem si našel i čas pro sebe. Rodičovská je rutina, proto je důležité najít si něco, co člověka bude naplňovat. Abych úplně nezblbnul z toho, že si celý dny povídám s malým dítětem, začal jsem se věnovat četbě. Malou jsem nemusel ani uspávat, stačila jí moje přítomnost s knihou v ruce a po chvilce usnula.
Četl jsem v každé volné chvilce, úplně mě to pohltilo. A také jsem jako správný otec šel příkladem tím, že jsem chodil po obědě spát s ní. Takový poobědový šlofík si zkrátka v pracovním procesu nedopřejete. 
Dodnes rád vzpomínám na naše společné procházky. Bydlíme na venkově asi 5 km od okresního města. To je velká výhoda, protože jsme se mohli kdykoliv sebrat a jít ven na procházku. V životě jsem nevnímal okolí našeho bydliště tak jako na rodičovské dovolené. Víc jsem si všímal krás kolem, sledoval počasí a rozmary přírody. A hlavně jsem si užíval to dokonalé propojení s mojí dcerkou. Když jsem byl v pohodě já, tak ona taky. Upřímně jsem si to užíval a nechápal ženy, které si stěžovaly, že na rodičovské je to náročné, nebo naopak nudné. Pro mě to bylo skvělé období.
Říká se, že muž, na rozdíl od ženy, dokáže dělat jen jednu věc, nikoliv více najednou. Z pohledu matky si vzpomínám, že jsem často vařila, do toho uklidňovala brečící dítě a dělala milion věcí naráz. Jak to bylo u vás?
Naprosto souhlasím. Když budu cedit těstoviny, nebudu schopný u toho vyprávět vtip. Nejprve řeknu vtip a poté sliji těstoviny.
Dnes už máte doma prvňačku. Jaké bylo vrátit se do práce po takto idylickém období doma?
Můj návrat do reality byl poměrně klidný. Nemůžu říct, že by mě to stresovalo. Díky rodičovské jsem měl dostatek času najít si novou práci. Největší problém jsem vnímal v rozhodování, co bych chtěl vlastně dělat.
Kdybyste měl možnost, šel byste na rodičovskou znovu?
Ano, bez váhání. Byly to nejkrásnější dva roky v mém životě, které jsme si s Majdou užili na 100 %.
Muže na mateřské rozebíráte také na eMiminu
| Téma | Poslední příspěvek | Reakcí | ||
|---|---|---|---|---|
Otec na rodičovské - zkušenosti | 9.3.17 13:19 | 46 | ||
Otec na rodičovské | 23.9.16 22:12 | 29 | ||
tatínek na rodičovské dovolené | 15.10.07 13:19 | 1 | ||
Umíte si představit, že by váš partner byl na rodičovské dovolené?
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
proste, chlap by nevyzehlene pradlo proste slozil do sktrine a neresil, jidlo by pri tezkem di vyresil nejakou rychlou variantou(jik muj pritel vari bajecne a rad!) A proste nic z toho, co pro me uz mnohy predstavuje stres a problem, by on prilis neresil. S malym by si uzival. Takze, po par rozhovorech o mem psychickem stavu a prioritach 
jsem se ted dala do klidu a zacala si materskou dost uzivat. A svete div se, doma je celkem poradek, uvarit taky stihnu a vsichni jsme spokojeni, i kdyz misto upeceneho kolace jime susenky, a koberec treba eni vyllluxovanej. V sest rano by me z postele teda nikdo nedostal. 
jako takhle, taky moc nechápu, když někdo říká, že je to nuda a hrůza a v roce dítě šup do jeslí, ale tohle je taky trošku mimo realitu. A že si pan to plutí na eterickym obláčku neprotah alespoň do 4 let a nenaučil dítě třeba plynně anglicky 
myslím, že je fajn, když SE třeba na rodičáku vystřídaji rodiče, já bych to teda nechtěla. Třeba do 2 let piplačka a pak manžel s dítětem komunikujícím, bez plen, chodícím by jen lízal smetanu.
Dítě, co bez protestů samo usíná, nezvrací po mlíku, spí ve svém pokoji od narození, ve 2,5 letech je samostatné, umí se samo obléknout i najíst a rodičovská je prostor pro četbu a procházky přírodou, plná odpočinku a pohody s dítětem, které nebývá protivné ani nemocné. A náročné nebylo vůbec nic, všechno brnkačka, těžký byl jen nástup do školky. Takže ta příroda to asi vymyslela úplně špatně, rodit měli odjakživa muži. Já se tomu článku musím trošku smát. O úklidu, vaření, pečení, venčení psa, zařizování povinností, nákupech, praní, žehlení a dalších se tu nepíše vůbec..když jsem končila před půlnocí, byla jsem ráda, pak 5× za noc kojit do dvou let a ráno v 6 vstávat a starat se. Šlofík po obědě nehrozil, po obědě jsem myla nádobí, chystala svačinu a vytírala, jindy byly po zemi neustále hračky. Asi prostě jiný svět 
Nebo manželka po práci? Nějak se o tom pan ani nezmiňuje, proto mu rodičovská asi přišla tak v pohodě… 
