Česká republika čelí tísnivému trendu. Poměrně rychle narůstá počet sebevražd mezi dětmi a dospívajícími. Nejde o výkyv, který by bylo možné přičíst náhodě. Podle terapeutky Renáty Anastázie Hanušové je to důsledek hlubších společenských a rodinných změn, které si žádají naši pozornost, empatii a konkrétní činy.
Čísla stále stoupají
Zatímco v roce 2022 si vzalo život 38 dětí, v roce 2023 už 46. Vyplývá to z údajů Policejního prezidia ČR. Ještě závažnější je skutečnost, že stovky dětí ročně se o sebevraždu pokusí a tisíce volají o pomoc, protože je trápí sebevražedné myšlenky nebo silné psychické napětí.
„Dětem se dnes žije těžko. Jsou přetížené, ztracené ve světě, který se tváří, že má všechno pod kontrolou, ale ve skutečnosti jim často nenabízí ani základní jistoty – bezpečný vztah, klid a přijetí,“ říká terapeutka Renáta Anastázie Hanušová.
Nejsem dost dobrý. Všichni ostatní to zvládají líp…
Dnešní děti čelí tlaku, který nemá v historii obdoby. Neustálé srovnávání na sociálních sítích, neúprosný důraz na výkon, roztříštěné rodinné zázemí, ale také existenční úzkosti z dění ve světě. „Sociální sítě vytvářejí iluzi, že musím být stále krásný, úspěšný, zajímavý. Pro dospívající, kteří teprve hledají svou identitu, to může být devastující. Často si nesou pocit: Nejsem dost dobrý.“
Do toho přichází zrychlený životní styl, kdy děti přecházejí z jednoho kroužku do druhého, nemají prostor na nudu, přirozené bytí, ani na prosté „být dítětem“. Zásadní roli sehrává i klima nejistoty: pandemie, válka, klimatická krize. „Dospělí si často myslí, že když o tom s dětmi nemluví, ony to nevnímají. Ale děti to nasávají celým tělem. Jejich psychika to prožívá,“ dodává Hanušová.
Proč častěji umírají chlapci
Sebevraždy se bohužel týkají stále více dětí – a častěji jimi končí život chlapci. Ti tvoří téměř 70 % všech případů a nejmladšímu bylo pouhých deset let. Nejčastěji volí oběšení nebo skok pod vlak. Podle odborníků výrazně přibývá případů u dětí mezi 13 a 16 lety. Právě v tomto věku děti často hledají, kým vlastně jsou, zároveň na ně doléhá tlak z okolí, škola, zkoušky i přechod na střední. To všechno může být pro dospívající psychiku neúnosná zátěž.
Renáta Anastázie Hanušová upozorňuje, že mužská psychika je dlouhodobě zanedbávané téma. „Chlapci často slýchají: Neřvi. Kluci nepláčou. Buď silnej. Jenže emoce se nevytratí – jen se schovají. A když potom přijde první zklamání, první pád, nemají žádné nástroje, jak s tím zacházet. Neumějí o tom mluvit, stydí se. A právě stud, osamění a pocit selhání bývá spouštěčem.“
Sebevražda u chlapců pak často přichází impulsivně a nenávratně. A to právě proto, že neexistuje „jazyk bolesti“, který by dřív mohl najít cestu ven.
Jak poznat, že dítě trpí?
Děti málokdy řeknou přímo, že jim je zle. Ale jejich tělo a chování mluví za ně:
- Výrazná změna chování (stažení do sebe, ztráta zájmů),
- poruchy spánku nebo chuti k jídlu,
- výkyvy nálad, výbuchy vzteku,
- problémy ve škole,
- izolace od kamarádů,
- sebepoškozování,
- řeči o smrti nebo „loučení“.
U menších dětí se může trápení projevit i opakujícími se bolestmi břicha, hlavy nebo nočními můrami.
„Platí: raději dřív než pozdě. Nečekejme, až bude zle. I jedno sezení s terapeutem může pomoct ventilovat napětí. Dítě uvidí, že jeho bolest má prostor a není v ní samo.“
Co jako rodiče můžeme udělat už dnes
Terapeutka zdůrazňuje, že nejde o dokonalost, ale o přítomnost. O obyčejný zájem, čas, bezpečný vztah.
- Naslouchejme bez hodnocení.
- Oceňujme snahu, ne výkon.
- Dovolme dětem cítit. Strach, smutek, vztek – všechny emoce mají své místo.
- Mluvme o psychickém zdraví. Učme děti, že je v pořádku hledat pomoc.
- Buďme těmi, kdo chtějí slyšet.
„Za každým dítětem, které uvažuje o sebevraždě, je příběh, který si nemělo s kým vyprávět. Učme se být těmi, kdo ten příběh chtějí slyšet dřív, než bude pozdě“ uzavírá terapeutka.
Renáta Anastázie Hanušová (Integrativní terapeutka, mediátorka a celostní terapeutka), Renáta Hanušová
Renáta Hanušová dokončila výcvik pro Integrativní psychoterapii pod vedením Mudr. Jana Kubánka v rozsahu 520 hodin. Je členkou společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Je také členem České asociace adiktologů.
Absolvovala kurz krizové intervence a vzdělávací výcvik v mediaci Škola mediace v rozsahu 112 hodin pod vedením Ing. Kateřiny Bělkové.
Je také akreditovanou výživovou poradkyní s certifikací a s odbornou mezinárodní platností od Nutris a je součástí týmu odborníků Institutu psychosociální péče. Renáta je také zakladatelkou Institutu Althaea.
Renátu Hanušovou najdete také na stránkách:
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
Vždyť všechny děti, které mají problémy, sebepoškozují se, v dospělosti fetujou, jsou promiskuitní atd., mají v sobě nějaké hrůzy z dětství. Ty menší hrůzy, kritika, nechválení, nepodpora, se zase projevují v nejistotě, nízkém sebehodnocení, chytnutí se prvního blba nebo první blbky, kteří potřebují druhého deptat, případně se chytnou podobného člověka a přes neuvědomění si vlastních problémů je vztah založen na manipulaci a hrách. Dětství a skoro vždy rodina stojí za problémy v dospělosti, tak stojí i za problémy a „řešením“ sebevraždou v dospívání.
