První pusy, první zklamání, smradlavé ponožky i letní lásky. Letní tábory v nás zanechaly hlubší stopu, než by kdokoliv čekal. Podívejte se s námi na vzpomínky, které vás možná rozesmějí a možná i trochu vyděsí.
Když se všechno zvrtne. A pak ještě jednou
Na táborech se děti naučí víc než jen rozdělat oheň a nasekat dříví. Naučí se vycházet s ostatními, přizpůsobit se režimu, vydržet bez telefonu (minimálně trochu) a zvládat situace, které doma běžně neřeší. Třeba jak si poradit, když se roztrhne batoh, dojde toaletní papír nebo se v noci někdo počůrá. Všechno je součástí tábora a všechno je „poprvé“.
Některé zážitky začnou docela nevinně. Jako když se šestiletá J. těšila na noční bojovku. „Vedoucí předem poslali menší děti spát s tím, že je pak vzbudí. Jenže nás neprobudil ani rámus hrnců u hlavy. Bojovku jsme s holkama prospaly a ráno to hodně obrečely,“ vzpomíná. Jiný den se probudila a sestřenice nikde. Vyděšená běžela za vedoucími a až po chvíli zjistili, že se v noci skutálela z postele a spala pod ní.
Podobně mizerný start měla i V. Na tábor na farmě jela nadšeně sama na kole, bagáž vezli rodiče. Jenže po příjezdu si na chvíli zdřímla ve stanu… a ostatní mezitím odjeli na výlet. „Vzbudila jsem se, nikde nikdo, hlad, žízeň… a ještě jsem dostala sprďáka, že jsem se nevydala s nimi. Nikdo mi nevěřil, že jsem spala ve spacáku.“ Celý pobyt pak byl jedno velké zklamání – místo ježdění na koních tahání hnoje a starání se o kozy. „Naši za to vyplázli skoro desítku. Nakonec jsem si na koně skoro ani nesedla. A paní nám peníze nevrátila.“
Když tábor doslova léčí
Z tábora se děti často vrací jako vyměněné. A někdy doslova uzdravené. „Dcera měla na chodidlech spoustu bradavic, které nešly ničím dolů,“ vzpomíná jedna maminka. „Pak jela na tři týdny na skautský tábor, vrátila se a byly pryč. Vážně – všechny. Buď zázrak, nebo recept: Tři týdny v jedněch smradlavých ponožkách, bosa v trávě, a nějaká bylinka to zvládla.“
Tábory jsou také o pocitu svobody, o odvaze spát pod širákem, o přátelstvích, která vydrží celý turnus – a někdy i celý život. A i když jsme tehdy brečeli, dnes se usmíváme. Protože zrovna tyhle zážitky formují naše vzpomínky na dětství nejvíc. A co teprve táborové lásky! Psaníček víc než komárů, závist ostatních holek, že on se dívá zrovna na vás. A potom smutek, když se na nádraží loučíte a přísaháte si, že si napíšete. Taky vám nikdy neodepsal?
Závěrem další dvě kuriózní historky našich uživatelek: „Jezdila jsem jako vedoucí na příměstský tábor do Prahy. Mám nářečí, takže když jsem dětem řekla, ať si uklidí papuče, koukaly na mě, jako kdybych mluvila řecky,“ píše K. Nakonec zjistila, že správné slovo je „bačkory“, a malí Pražáci už věděli, co dělat. Uživatelce L., které bylo 15, se jako praktikantce stalo něco, na co by nejradši zapomněla: „Při hodnocení úklidu jsem si na moment lokla z lahve, kterou měli kluci na kufru. Vypadala jako Fanta. Nebyla to Fanta.“ Ihned jí došlo, co žlutého právě vypila…
A co vy? Prospali jste bojovku, zamilovali se nebo jste se něčemu novému přiučili? Napište nám svůj příběh do komentářů!
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
