Vášnivá noc na večírku mě dohnala. Můj syn se zamiloval do mojí milenky

Šokující setkání v předsíni

Vypadalo to, že si můj syn Tomáš konečně našel přítelkyni. Zaslechl jsem ho totiž jednou večer, jak šeptá do telefonu zamilovaná slovíčka. Když mě spatřil, hovor okamžitě ukončil.

„Ale, ale!“ teatrálně jsem spráskl ruce. „Konečně se nějaké dámě podařilo dobýt tvoje srdce?“

„Tati…,“ zrudl jako rajče.

„Kdypak mě s ní seznámíš, Tome?“ chtěl jsem hned vědět.

„Možná už brzy…“

„Tak mi o ní aspoň něco pověz. Znáš ji ze školy?“ vyzvídal jsem. Chtěl jsem se o té slečně dozvědět něco víc.

„Ne. Ale je nádherná a stojí za to, protože je jiná než ostatní. Stačí ti to?“

Tomáš se nikdy rád nesvěřoval, a tak jsem na něj dál nenaléhal a spokojil se chtě nechtě s informacemi, které mi byl ochotný poskytnout. Vždyť dřív nebo později tu dívku stejně poznám.

Trpělivost se mi vyplatila. Jednou v sobotu přišel syn z nějakého večírku překvapivě brzy domů. „Tati!“ zavolal na mě z předsíně. „Pojď sem na moment, prosím! Chtěl bych ti někoho představit!“

Už z tónu hlasu bylo znát, že mi nejspíš přivedl ukázat svou dívku.

„Tati, to je Lea,“ seznámil nás Tomáš.

Před očima se mi udělaly mžitky. Poznal jsem ji hned a musel jsem se držet, abych se neprozradil. „Těší mě,“ napřáhl jsem směrem k ní zpocenou ruku.

„Mě taky,“ Lea sklopila oči. Bezpochyby se v ten moment cítila stejně hrozně jako já.

„Promiňte mi oba, právě jsem měl důležitý telefonát a musím ještě jednou do firmy,“ zalhal jsem, abych se z té nepříjemné situace co nejrychleji vyvlékl.

„Škoda, myslel jsem, že spolu povečeříme,“ Tomáš byl zjevně zklamaný.

„Musím přiznat, že mě právě strašně rozbolela hlava,“ hlásila se o slovo Lea. „Myslím, že se sama zdržím jen krátce.“ Úsměv, kterým počastovala mého syna, byl útrpný a na první pohled bylo znát, že se do něj musí hodně nutit.

Jakmile jsem se rozloučil, vyšel jsem z domu, nasedl do auta a vyrazil směrem k parku. Když jsem tam dojel, posadil jsem se na lavičku, z krabičky vytáhl třesoucí se rukou cigaretu a zapálil si. S prvním vdechnutím cigaretového kouře se v mé mysli vyrojily vzpomínky na Leu. Událo se to přede dvěma lety, jednu sobotu uprostřed horkého července. Naše partnerská firma pořádala obrovskou párty pro všechny zaměstnance. Pod širým nebem se grilovalo, hrála živá hudba, všechno bylo krásně nazdobené, hostesky nabízely nápoje a občerstvení. Lea mi toho večera hned padla do oka. Byla jednoduše nádherná. Měla dlouhé černé vlasy, smyslně tvarované rty, krásnou pleť a postavu modelky.

„Aha, tak už vím, která hosteska bude tvoje,“ zavtipkoval Milan a mrkl na mě. Sám chodil s dvaadvacetiletou studentkou. Ti dva se podle mě k sobě vůbec nehodili. On už měl svůj věk vepsaný ve tváři a ona vypadala jako andílek se zlatými loknami, který by mohl být spíš jeho dcerou než milenkou.

„Nemám chuť pouštět se do nějakých aférek,“ odvětil jsem a s těžkým srdcem odvrátil pohled od pohádkově krásné černovlásky. „Mě zajímají už jen vážné vztahy.“ Od smrti mé ženy již uplynulo pět let a já jsem v poslední době přemýšlel o tom, že bych si dokázal představit další vztah.

„Vždyť se můžeš během hledání té pravé i nezávazně pobavit,“ smál se Milan.

„Jdu si pro něco k jídlu,“ pronesl jsem, abych tento rozhovor ukončil. Právě jsem chtěl sáhnout po talíři, když jsem na sobě ucítil pohled oné tmavovlásky. Zdálo se, že jsem ji nějak zaujal.

Horká letní noc a osudová chyba

Masové špízy z grilu chutnaly fantasticky, proto jsem si hned došel pro druhou porci. Pak jsem se posadil se sklenkou whisky na dřevěnou lavičku opodál a pozoroval bavící se množství lidí. Krásná černovláska se přede mnou objevila krátce nato.

„Můžu si k vám přisednout?“ ukázala na prázdné místo vedle mě. „Už vůbec necítím nohy,“ vzdychla.

„Ale samozřejmě,“ pokynul jsem jí a rukou pomyslně očistil místo vedle sebe.

„Jak se vám líbí párty?“ zeptala se mě a ani na okamžik ji neopustil ten její medově sladký úsměv.

„Moc, obzvlášť jídlo je vynikající. Už jste něco ochutnala?“

„Ne,“ zasmála se. „Jsem tady kvůli práci, ne kvůli jídlu.“

„Tak to byste si měla právě teď udělat alespoň krátkou pauzu. Něco vám donesu.“ Vstal jsem a vydal se k občerstvení. Přinesl jsem jí velkorysou porci, od všeho trochu, a sobě další sklenku whisky.

„Jak milé,“ zamrkala na mě dívka nebesky modrýma očima.

Posadil jsem se vedle ní a pozoroval, jak slunce začíná zapadat za obzor a na celém pozemku se rozsvěcují stovky lampionů, aby tak dodaly večírku tu správnou atmosféru. K tomu se z pódia začala linout nostalgická píseň živé kapely a lidé vzali útokem taneční parket.

„Vy asi netančíte rád, že?“ zeptala se mě.

„Úplně ne. Se ženou dřív ano, ale teď…“

„Ach, vy jste ženatý?“ v jejím hlase byl náznak zklamání.

„Byl jsem…“

Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, který jsem vypil, nebo v tom bylo ještě něco jiného, ale začal jsem se té dívce svěřovat a vyprávěl jí všechno o své zesnulé ženě. Vzpatamatoval jsem se až tehdy, kdy jsem nebyl dalek toho, abych začal vypravovat o svém synovi. „Promiňte, slečno. Určitě vás tím svým monologem nudím…“

„Ne, vůbec ne. A jmenuju se Lea.“ Napřáhla ke mně ruku a já ji uchopil.

„Boris,“ představil jsem se.

Naše pohledy se na zlomek sekundy protnuly. Zmocnila se mě panika a zbytek whisky jsem vypil naráz. V duchu jsem si nadával, že to, co se teď tady odehrává, je velká chyba, ale její blízkost, její podmanivá vůně a dlouhé štíhlé nohy, které minisukně zakrývala jen decentně, mě úplně rozhodily. Možná by se mi ještě podařilo se z jejího kouzla vyvléknout, ale v ten okamžik mi pošeptala: „Jsem ráda, že jsem tě poznala, Borisi. Všimla jsem si tě hned na začátku. Jsi moc sympatický.“

„Opravdu?“ zeptal jsem se udiveně.

„Opravdu,“ zašeptala svůdně.

Téměř na povel jsem se sklonil a jako ve zpomaleném filmu jsem ji něžně políbil na rty. Lea můj polibek opětovala a naše ústa se spojila ještě intenzivněji. Přitiskla se ke mně a rukou mi zajela pod košili. Nejdřív jsem se zarazil, ale pak jsem jí ten dotyk oplatil. Lea ve mně dokázala probudit takovou žádost, jakou jsem nezažil už celou věčnost, a všechny moje zábrany rázem padly. Pomilovali jsme se spolu hned, rovnou na té zastrčené dřevěné lavičce.

Bylo to rychlé a intenzivní, protože jsme nechtěli, aby nás při tom někdo přistihl. Strach, že nás někdo objeví, naši touhu ovšem neumenšoval, spíše to byla adrenalinová jízda, která naši žádost ještě přiživila. Bylo to úžasné! Když bylo po všem, jen jsem blaženě přivřel oči. Jakmile jsem ale za nějakou chvíli zase přišel k sobě, hned mě tížily výčitky, jestli to byl dobrý nápad.

„Chtěla jsem se s tebou pomilovat od té chvíle, co jsem tě poprvé uviděla,“ přiznala se mi Lea a něžně mě políbila na krk.

Její slova zaplašila všechny mé pochybnosti a já jsem se cítil jako znovuzrozený. Možná že taková malá aférka není zase tak špatná, běželo mi hlavou.

„Dáš mi své číslo?“ zeptal jsem se jí a vytáhl ze svého saka mobil.

„Jasně!“ zazubila se na mě a dala mi ho. Pak si urovnala oblečení, vstala a beze slova odešla. Já jsem zůstal na místě s proudem myšlenek, které se na mě valily. Té noci jsem ani oka nezamhouřil. A když se účinky alkoholového opojení začínaly pozvolna vytrácet, dostavily se místo předchozí euforie pocity viny. Co jsem si jenom myslel? Co tomu proboha řekne Tomáš, až mu představím svou milenku, která je stejně stará jako on?

Nečekaný konec synova vztahu

Rozhodl jsem se, že se ke všemu musím postavit čelem. Byl to sice úžasný zážitek, ale nemůže to takhle dál pokračovat. Naplánoval jsem si, že hned další ráno zavolám Lee a řeknu jí, že mezi námi nic není a dál rozhodně nebude.

U snídaně s Tomášem jsem byl duchem nepřítomný, což mému synovi pochopitelně nemohlo uniknout. „Tati, posloucháš mě? Právě jsem ti vypravoval o semináři z matematiky!“ předhodil mi.

„Promiň, bolí mě ještě od včerejška hlava, a tak nejsem úplně ve své kůži,“ hájil jsem se.

„Vážně?“ poťouchle se usmál Tom. „Stalo se snad něco?“

Pomyslel jsem si, že můj syn by se sotva chtěl dozvědět, co jeho otec prováděl na večírku minulou noc.

„Ne, nic. Jen jsem toho asi trochu moc vypil. Půjdu si protáhnout nohy a bude mi zase dobře.“ Oblékl jsem si bundu, vzal mobil a odpochodoval do blízkého parku. Tam jsem se posadil na lavičku. Stálo mě to trochu přemáhání, abych vytočil její číslo. V jednom okamžiku jsem dokonce uvažoval, že to prostě nechám jen tak vyšumět. Lea přece nemá moje telefonní číslo a já se s ní nejspíš už v životě neuvidím. Ale to není v mé povaze, a tak jsem s těžkým srdcem číslo vytočil.

Hned to vzala a její hlas mě okamžitě zahřál u srdce, ale musel jsem zůstat silný.

„Poslyš, Leo, musím s tebou naléhavě mluvit…,“ začal jsem. „Na večírku to bylo moc hezké, ale dál by to mezi námi stejně nefungovalo. Chci se s tebou rozloučit a nezlob se na mě.“

Nic jiného mě nenapadlo a nejraději bych si za to nafackoval.

„To znamená, že pro tebe to byla aférka jen na jednu noc?“ její hlas zněl uraženě a vyčítavě.

„Ano, je mi to líto.“

Lea okamžitě ukončila hovor a já si přál propadnout se do země.

A teď? Kdo to mohl tušit, že přítelkyní mého syna se stane zrovna ona? Jaká je to nešťastná náhoda! Právě jsem na ni začal zapomínat a ona se mi zase objeví v životě. Hrozil jsem se toho, že budu muset svému synovi vše vysvětlovat, ale věc se vyřešila sama od sebe.

Když jsem dorazil domů, našel jsem Tomáše ubrečeného.

„Rozešla se se mnou. Bez vysvětlení…“

Snažil jsem se ho utěšit, ačkoli jsem věděl, že „jen tak“ se s ním nerozešla, že ho určitě ještě miluje, ale takové řešení asi považovala za správné. Nějakou dobu jsem si pohrával i s myšlenkou, že Tomášovi prozradím pravý důvod náhlého konce jeho vztahu. Ale nakonec jsem se rozhodl, že bude rozumnější, když si nechám pro sebe, co se oné vášnivé letní noci stalo.

Boris, 53 let

Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »