Vyřízená na mateřské: jak z toho ven?

Přerůstá vám rodičovství přes hlavu? Nový pořad Jak na děti vás v tom nenechá. Odbornice na výchovu Pavla Koucká vysvětlí, proč se mateřská zdá náročnější než dřív a co pomůže.

Mgr.et Mgr. Pavla Koucká vystudovala obor Biologie na Přírodovědecké fakultě UK a obor Psychologie na Filozofické fakultě UK. Pracovala jako odborná redaktorka vědecké přílohy Lidových novin a v časopise Psychologie dnes, který posléze vedla. Pracovala také na Lince důvěry. Její koncept Uvolněné rodičovství vznikl jako reakce na vyčerpané rodiče a přetížené děti. Je matka tří dětí a autorka knih Výchova láskou (2012) a Zdravý rozum ve výchově (2014).

Autor:

My píšeme, vy čtete. Pokud chcete zapřáhnout naše klávesnice, posílejte své tipy na info@emimino.cz. více

Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.

eMimino kartička

Témata článku

Přečtěte si také

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Pennya
3274
17.5.16 12:06

Dovolím si být asi poprvé trochu kritická, obsah videa dá se říct dobrý, taková úvaha, ale ta prezentace je uspávající stejně jako naše školní přednášky o pedologii. :mavam:
dobrou noc

  • načítám...
  • Zmínit
Urtica-dioica
400
16.5.16 20:56

@Valerie83 :palec: :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
krokodylka
7414
16.5.16 17:38

@Valerie83 :potlesk: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Valerie83
375
16.5.16 15:45

Tak já si nemyslím, že v dřívějších dobách matky zvládaly péči o rodinu líp než my dnes - co takhle si připomenout text Erbenovy Polednice (polovina 19. století):
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč! Hle husar a kočárek -
hrej si! - tu máš kohouta!" -
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -
"I bodejž tě sršeň sám -!
Že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!" -
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!

„Dej sem dítě!“ - „Kriste Pane,
odpusť hříchy hříšnici!“
Divže smrt ji neovane,
Ejhle tuť - Polednici!

Ke stolu se plíži tiše
Polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
blíž - a již je v zápětí.
Již vztahuje po něm ruku -
matka tisknouc ramena:
„Pro Kristovu drahou muku!“
klesá smyslů zbavená.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí -
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář