Do plavek s eMimino.cz: První návštěva nutričního specialisty i krize

Výzva: Do plavek s eMimino.cz

Jak se naše uživatelky popasovaly s první návštěvou v poradnách Světa zdraví? Kdy na ně padla první krize? V druhém díle se dočtete o strastech i radostech z cesty za hubnutím, které absolvují naše čtyři statečné výherkyně.

* Zdroj:

Je horší začít nebo vydržet? I takové otázky si pokládaly naše výherkyně, když se rozhodly shodit přebytečná kila a nastartovat nový životní styl. Zázemí a pomocnou ruku jim poskytl nejen Svět zdraví, ale i jejich rodiny, které je v úsilí podporují a motivují. V prvním díle jsme se jich ptali, proč chtějí zhubnout. V tom druhém vám přinášíme exkluzivní zpověď, jak se jim na cestě za hubnutím vede a daří.

Janli: I přes různá onemocnění hubnutí nevzdávám

Zdroj: archiv uživatelky JanliZdroj: archiv uživatelky Janli

Tak nějak jsem od začátku pochybovala, že se skutečně začne něco dít. O tom, že to bude nakonec jinak, mě přesvědčil telefonát ze Světa zdraví a první domluvená schůzka. Teď bylo načase, abych si ujasnila, co chci, co nechci, a co očekávám. A taky samu sebe vnitřně utvrdit, že opravdu potřebuji zhubnout. Zvlášť když mám tak báječného manžela, co mě pořád ujišťuje, jak jsem krásná. 

A moje očekávání? Nemám ráda, když mě někdo do něčeho tlačí. Chci a potřebuji, aby byly respektovány moje představy, moje možnosti i mantinely. Co chci? Chci zhubnout, ale nechci dostihy, nepotřebuji být za měsíc jako laňka. Což ale neznamená, že bych se tomu bránila.

Chci změnit svůj jídelníček, ale s respektem k prodělanému vředovému onemocnění. Potřebuji také hubnutí a změnu jídelníčku začlenit do péče o dvě mrňata, respektovat kojení a to, že možná nebudu schopna ze dne na den překopat režim celé rodiny

První schůzka byla v jednom z nejteplejších dní v červnu. Do Světa zdraví jsem se „přiřítila" za minutu jedna, zpocená a zadýchaná. Do poslední chvíle na mně doma „viselo" roční batole a odmítalo se pustit. Tak mi aspoň na rozloučenou obtisklo pusinku od kaše na kalhoty. Standardně jsem to zjistila až na cestě. Bylo milé, že jsem jako první pomoc dostala okamžitě sklenici studené vody.

V poradně mě usadili do křesílka a chvilku nechali rozkoukat. Přiznám se, že mě vyděsilo množství vystavených preparátů, doplňků stravy a dalších neidentifikova­telných krabiček. No nazdar! Už před časem jsem utekla z přednášky jisté firmy zaměřené na hubnutí. Když mi tam vysvětlili, že bych příštích několik měsíců měla pít jen jejich instantní přípravky, udělalo se mi zle. Ne, ne a ne! Já jsem gurmán, miluju jídlo a vaření! Nejsem kosmonaut, abych jedla instantní stravu. Jestli to budou po mně chtít i tady, uteču taky! 

Ujala se mě výživová specialistka. Udělaly jsme základní diagnostiku těla (vážení a měření na profesionálním přístroji). Dozvěděla jsem se, že mám lehkou nadváhu a stav těla (metabolický věk, pozn. redakce) jako šestapadesátiletá dáma s lehkou dehydratací. Čekala jsem to horší, přece jen jsem se k sobě chovala poslední dobou dost macešsky. Pak jsme začaly sepisovat moji diagnostiku. Po dvaceti minutách a dvou popsaných listech, jsem se divila, že ještě žiju.

Průměrný internista by si na mě mohl udělat atestaci. Zmíním jen to nejdůležitější. Prodělaná vředová choroba dvanácterníku, lehce stávkující ledviny, lupénka a nastupující přechod. Navíc jsem do sebe v poslední době dostávala celkem velké dávky kortikoidů. Ty jsou asi hlavním důvodem, proč jsem začala přibírat až po porodu.

Dostala jsem žádanku na odběr krve a další termín schůzky. A hlavně taky ujištění, že „instantní" program se nekoná a budeme pracovat na změně stravy. Hurá! Na další schůzce jsem už dostala výsledky krevního rozboru, osobní výživový plán a spoustu rad.

Útěk se nekonal. Hubnout budu tempem, které vyhovuje mně. Kojení se respektuje a instantní strava se nekoná, naopak vaření je vítáno.  Na nový režim jsem najela okamžitě, bohužel za pár dnů mi to můj žaludek spočítal i s úroky. Prostě jsem v té euforii zapomněla na moje vředy. Dva dny v křečích mě poučily o tom, že je potřeba začít pomalu a postupně. Chtělo to čas, ale zvládla jsem to. 

Manžel je z nového systému stravování bohudík nadšený. O něco podobného „škemral" už delší dobu po tom, co sám vyzkoušel vegetariánskou krabičkovou dietu.

Výsledek po měsíci – cca 3 kg dole, což považuji skoro za zázrak vzhledem k tomu, že na nový systém stravy jsem najížděla postupně a oproti dřívějšku jím dvakrát víc.

Nejdůležitější je pro mě ale energie, které mám najednou hodně. Předtím jsem byla utahaná mamina dvou dětí, která sotva zvládala domácnost a na pohyb nebo něco dalšího už prostě nebylo kde brát. Teď si připadám jako králíček Duracell po výměně baterií.

Doma je konečně uklizeno, zahrada začíná zase připomínat místo džungle zahradu, a dokonce jsem začala pravidelně jezdit na kole. A to nemluvím o tom, že se vrátila chuť na sex! Prostě paráda… :)

Holky, já už nepřežívám, já zase žiju. Teď jsem natěšená, že půjdou kila dolů, i když už teď zapnu podprsenku a kalhoty, co jsem před časem odložila do skříně. I manžel si všiml, že začínám „splaskávat".

Tak zase příště a snad viditelně hubenější…

Lucie Pytlik: Největším zlem jsou pro mě cukry!

Zdroj: archiv uživatelky Lucie PytlikZdroj: archiv uživatelky Lucie Pytlik

Z první návštěvy Světa zdraví jsem byla značně nervózní. Říkala jsem si, jaké budu mít výsledky (jak moc zle na tom jsem), co všechno mi zakážou, a dokonce jsem začínala mít i zaječí úmysly. Řekla jsem si ale, že prostě musím. Že to dám!

Nutriční specialistka, co mě má na starost, byla hrozně hodná. Všechno mi hezky vysvětlila. Zjistila jsem, na čem mám zapracovat, ale děsila jsem se, že to bude možná horší.

Co mě překvapilo, byl nedostatek vody a vyšší riziko osteoporózy. A to zřejmě z důvodu toho, že plně kojím. V první řadě bych se měla zaměřit na tekutiny, vápník a potom vynechání sladkostí. To bylo asi to nejhorší…

Naštěstí mě rodina podporuje. Manžel se taky zaměřil na svoji stravu, takže podpora je přímo obrovská.

Nejhorší jsou pro mě chvíle, kdy jsem totálně unavená ze zoubků, očkování a jiných období dcerky a nemůžu si dát něco sladkého.
Přiznám se, že ne vždy jsem to dodržela… Ale pak jdu na větší procházku s kočárkem a snažím se s tím bojovat.

Nejvíce mi asi pomohlo psát si, co jím. Tím se na to člověk hodně zaměří a dost to pomůže v dalším plánování. Momentálně se cítím lehčeji. Mám pocit, že jsem méně oteklá, ale zatím je to asi jen můj pocit. Určitě mám však více energie tím, že nespaluji jen rychlé cukry jako dříve.

Doufám, že budu úspěšná i nadále.

Lentilkaaa83: Učím se znovu svačit

Zdroj: archiv uživatelky Lentilkaaa83Zdroj: archiv uživatelky Lentilkaaa83

První návštěva ve Světě zdraví proběhla začátkem června. Při nabídce, zda chci k muži či ženě, jsem zvolila muže, a dostala jsem se tak ke specialistovi Markovi Solničkovi.

Nutriční specialista působil velice mile a příjemně. Po příchodu do Světa zdraví mě nejprve asistentka na recepci změřila a hodnoty pak předala specialistovi, se kterým jsme vše probrali. Můj největší problém je tuk v oblasti bříška.

Na první návštěvě jsem dostala žádanku na biochemický rozbor krve. Na další návštěvě však ještě výsledky nebyly a na třetí schůzce jsem se jak si zapomněla zeptat :). Jídelníček, resp. seznam potravin, které mohu a které ne, jsem pak dostala při druhé návštěvě, takže v procesu nejsem až tak dlouho.

Překvapilo mě, že v osobním výživovém plánu se píše, že mám začít měnit stravu postupně. Nejdřív se naučit správně jíst na jednom jídle (snídaně) a pak po týdnech vyzkoušet další (obědy, svačiny, večeře). Změna pak není tak drastická podle výživového specialisty.

Jak jsem psala už dříve, než jsem se o výhře dozvěděla, „najížděla" jsem na svůj hubnoucí režim. K obědu jsem vynechávala přílohy a jedla spíše maso se zeleninou. Ale ve Světě zdraví mi byl řečen opak, že přílohy vynechávat nemám. Dostala jsem deníček, kam si píšu jednotlivá jídla.

Při prvním přeměření se na něj specialista podíval a výhrady měl právě ke zmiňovaným svačinám. Když už si je dám, tak dle jeho názoru jsou „slabé“ a doporučil mi přidat více bílkovin.

Na změně asi nic těžkého, ale můj největší problém je pravidelnost. Snídat jsem se už díky přípravkům od jiné „zelené značky“ naučila.

Avšak svačiny a večeře, to je problém. Hlavně tedy svačiny. Kolikrát jsem od oběda tak sytá, že na svačinu prostě nemám chuť. Nebo jsem s dcerkou někde venku, na návštěvě, tak si na ni taky nevzpomenu.

Rodina sice o změně ví, ale nijak to neřeší. Přítel mě ovšem podporuje.
Sladkosti a podobné věci domů nekupujeme, takže nějaká velká krize zatím nebyla. Nechybí mi vlastně ani rohlíky, jelikož je v našem nákupním košíku taky nenajdete. Bez mučení ale přiznávám, zhřešila jsem na 1. narozeninách dcerky, kdy jsem ochutnala dortík.

Naštěstí nás už žádné oslavy nečekají (všechny proběhly, ještě než jsem dostala jídelníček). Když mě honí chuť na sladké, tak si dám skleničku dietní Coly. Prý to tedy taky není dobré (kvůli aspartamu, nebo jak se ty „hnusy" jmenují), ale jednou za čas to nevadí, když to není po litrech. Hmm, a teď když o tom píšu, začíná mě honit chuť na sladké…

Když dostanu chuť na něco nezdravého, snažím se recept vytvořit ve zdravé formě. Například jsem dělala pizzu ze špaldové mouky. Kečup nepoužívám, takže místo něho dávám domácí sugo. Dneska jsem zkoušela sušenky ze špaldové mouky a místo cukru jsem přidala javorový sirup. Ten prý taky není úplně „košer", ale ten rýžový mi zrovna došel :(

Teď jsou to vlastně tři týdny od začátku programu, takže si myslím, že na nějaké změny je ještě brzy. Po dvou týdnech jsem zhubla jen necelé kilo. Další kontrolu mám příští týden, tak uvidíme, zda se to nějak pohne. Dnes mi kamarádka ale řekla, že vypadám hubenější. Já ale žádné změny zatím nepociťuji.

Jedinou změnou je snad to, že jsem unavená, a ač jsem to od narození dcerky mockrát neudělala (je to pro mě ztráta času, když mohu dělat něco jiného), poslední dobou s ní chodím odpoledne lehávat. Ale to spíše přisuzuji tomu šílenému počasí, které se pořád mění.

Tento týden se uvidím asi po půl roce s jinými kamarádkami, tak třeba zaznamenají něco nového na mně ony. :)

Evullka: Bojuji se stravovací nepravidelností

Po delší době se hlásím se svými postřehy ze Světa zdraví. Nutno říci, že moje vybraná výživová specialistka je úžasná a příjemná. Při diagnostické konzultaci se mnou probrala moje výživové preference, nemoci, zhodnotila tvar postavy a zvážila mě.

Při dalším setkání mi předala sadu detoxikačních produktů, které jsem měla v rámci výhry, a na základě předchozích výsledků mi sestavila a předala osobní výživový plán. Usilovala jsem o pestrost v jídelníčku a o rychlou přípravu jídel. V obojím mi bylo vyhověno, za což paní Martině patří velký dík.

Mé dosavadní celkové zhodnocení je takové, že patřím mezi sacharidový metabolický typ. Potěšilo mě, že mám nižší metabolický věk, ale můj viscerální tuk by měl být nižší. Dovolila jsem si přiložit výsledky z první návštěvy.

Zdroj: archiv uživatelky EvullkaZdroj: archiv uživatelky Evullka

Měla jsem prodlevu mezi návštěvami, protože pokud se děti rozhodnou být nemocné, je to zápřah. Při přeměření začátkem července jsem zhubla v oblasti pasu a boků.

Mojí stravovací chybou je nepravidelnost. Musím se pravidelnosti tedy nově učit. Mám totiž problém s tím, že se občas zapomenu najíst. Poslední, co mě trápí, je stereotyp. Jsem schopná jíst stále dokola to samé jídlo.

Dostala jsem za úkol zapisovat, co jím bez gramáží. Tak zapisuji. Ráda se s vámi podělím o zhodnocení.

Tímto se loučím a hubnutí zdar!

Váš příspěvek
Tiger-lily
Vesmírná mluvilka 33516 příspěvků 10 inzerátů 06.08.18 21:10

:kytka: Holky, držím palce, ať se dostanete ke svému cíli! Všechny jste krásné ženské a koukám, že jste všechny už docela štíhlé teď.

Vložit nový komentář