Ministerstvo školství zvažuje omezení používání mobilních telefonů na základních školách, a to dokonce i během přestávek. A přiznejme si to rovnou: zní to přísně, možná nepopulárně, ale dává to smysl. Telefony se totiž ze školních pomůcek nenápadně proměnily v neviditelné zdi mezi dětmi.
Některé země už mají jasno
Například ve Francii již plošný zákaz mobilních telefonů na základních školách platí, a to nejen během výuky, ale i o přestávkách. K regulacím sáhly také Itálie nebo Nizozemsko. Smyslem těchto opatření není děti trestat, ale ubrat jim čas strávený u obrazovek a vrátit do školního prostředí to, co z něj postupně mizí. Pohyb, hry a obyčejný osobní kontakt.
Jako rodič dítěte, které chodí do deváté třídy základní školy, se přiznám, že se k zákazu používání mobilních telefonů ve škole přikláním. Zvlášť o přestávkách. Z doslechu vím, že řada dětí tráví pauzy mezi hodinami bezmyšlenkovitým scrollováním. Sedí vedle sebe, ale každé v jiném světě. Přestávka, která měla být chvílí na vydechnutí, se tak mění jen v další dávku obrazovky.
Nejsem odborník na digitální závislosti, jen rodič. A souhlasím s tím, že mobily k dnešní době patří. Ostatně ani my dospělí na tom nejsme o mnoho lépe. Právě proto mi ale dává smysl, aby škola nastavila jasná pravidla. Ne proto, že by technologie byly špatné, ale proto, že děti potřebují i čas bez nich. Čas na povídání, krátkou procházku po chodbě, klidnou svačinu nebo prosté nicnedělání.
Kde končí role státu a začíná odpovědnost rodičů
Kritici podobných zákazů upozorňují, že plošná pravidla nemusí zohledňovat rozdílné potřeby jednotlivých dětí ani podmínky konkrétních škol. Stejně rozdělené jsou i názory politiků. Jedni by zákaz zavedli plošně, druzí ho chtějí ponechat na rozhodnutí jednotlivých škol.
Debata o mobilech ve školách se v Česku vrací pravidelně a zatím to nevypadá, že by se blížila jednotnému řešení. Otevírá ale důležitou otázku, kde končí role státu a kde začíná odpovědnost rodičů a pedagogů. A také to, zda je fér chtít po školách, aby řešily něco, co sami doma často nezvládáme.
Děti jsou bez mobilu jako bez ruky
Ruku na srdce. Rodiče ve škole nejsou a učitelé nemají možnost děti kontrolovat i během přestávek. Mobilní telefon je dnes pro většinu dětí samozřejmou součástí jejich světa. Stejně jako pro nás dospělé. A ani já si dnes už neumím představit, že by můj syn mobil vůbec neměl.
Jisté je jediné. Mobilní technologie tu s námi zůstanou a hledání rozumných hranic jejich používání bude patřit k dlouhodobým tématům českého školství. A protože doma mám ještě čtyřletou dceru, nezbývá mi než doufat, že až jednou usedne do školní lavice, budeme jako společnost o něco klidnější, zkušenější a možná i moudřejší v tom, kde má obrazovka své místo.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
Na školách je klid, děcka se neperou.