Seznámili jsme se v kavárně a charismatický starší muž mě okamžitě okouzlil. Přestože mě rodiče varovali před věkovým rozdílem i chybějící touhou po rodině, věřila jsem, že náš vztah překoná všechny překážky. Jenže po letech přišlo chladné vystřízlivění, ze kterého už nebylo návratu.
Pohledný starší muž a rodinné varování
Seznámili jsme se v kavárně, kde jsem čekala hodinu na opozdivší se kamarádku. Byl tam sám, seděl u vedlejšího stolku a četl noviny. Když je dočetl, zeptal se, jestli si může na chvíli přisednout… A tam mezi námi přeskočila jiskra.
Jeho věk mi nevadil, ba právě naopak, imponovalo mi to. Svěřil se mi, že je přes rok rozvedený a že jsem jeho první láska od rozvodu. K nelibosti mých rodičů jsem se k němu nastěhovala. „Uvědom si, kolik je tobě a kolik jemu. Ten s tebou děti určitě chtít nebude, když má dva dospělé syny,“ vyčítala mi máma, když jsem k našim přišla. A táta s ní plně souhlasil. Kryštof byl o pouhé čtyři roky mladší než můj otec. I mezi mnou a jeho syny byl jen malý věkový rozdíl, spíše by to mohli být moji mladší bráchové. Pro mě to však nebylo v našem vztahu překážkou, s Kryštofem jsem si výborně rozuměla. Dokonce jsem díky němu vystudovala vysokou školu. V sedmadvaceti jsem držela v ruce bakalářský titul a ve třiceti šéfovala v okresní knihovně.
„Vidíte, to on mě přesvědčil udělat si bakaláře, mně se do studování vůbec nechtělo a bez jeho podpory bych do toho nikdy nešla,“ odporovala jsem rodičům, když měli nějaké námitky ohledně našeho vztahu. Maminka se totiž už dlouhou dobu těšila na vnoučátko.
„Kryštofe, co kdybychom se vzali a pořídili si dítě?“ zeptala jsem se ho jednou poté, co jsem přišla od kamarádky, která měla sladkou půlroční holčičku.
„Ale svatba přece není pojistka na klapající vztah. A co se týká dítěte, máš teď pěknou práci, to o ni chceš přijít? S malým děckem nemůžeš být tak pracovně vytížená. Když bude nemocné a budeš s ním doma, najdou si za tebe někoho jiného,“ snažil se mi Kryštof rozmluvit mé přání.
Na můj argument, že jsme spolu už dlouho a klape nám to, že bych náš vztah chtěla potvrdit manželstvím (což si vroucně přáli i moji rodiče, když viděli, že se s ním nechci rozejít), prohlašoval, že nechápe, co by se tím cárem papíru na našem soužití změnilo. „Nech to, jak to je, Báro. Nebo myslíš, že jsi toho dokázala málo? V klidu sis udělala bakalářský titul, pokud chceš, studuj si dál, s miminem by to asi šlo ztěžka.“
Zákaz zábavy, ryby a osudová dovolená
Po padesátce se však z Kryštofa pomalu začal stávat páprda. Nebavilo ho se mnou nikam chodit, jeho největší zábavou bylo ležet u televize nebo chodit na ryby. Tenhle jeho koníček jsem vysloveně nesnášela. Civět do vody, až se tam něco na udici pohne, mi připadalo šílené. Také nám to přestávalo klapat v posteli. Kryštofovi stačilo pomilovat se maximálně jednou za čtrnáct dní, někdy mezi námi celý měsíc nic nebylo…
To léto, kdy se vše definitivně změnilo, jsme jeli s Kryštofem na dovolenou na chatu u jezera, kterou nám zapůjčila jeho sestřenice. Moc se mi tam nechtělo, bylo mi jasné, že se budu nudit, ale sedět dva týdny doma, to se mi také nelíbilo. A tak jsem si nabrala knížky, a nakonec jela s ním.
První týden jsem si na břehu četla, luštila křížovky, koupala se a opalovala. Kryštofovi každý den už od brzkého rána dělaly společnost dva rybářské pruty. A pak jsem se jeden večer seznámila s Káťou, majitelkou jedné z okolních chat. Když se ode mě dozvěděla, jak mám „zábavnou“ dovolenou, pozvala mě na oslavu svých pětatřicátých narozenin. Kryštof samozřejmě prohlásil, že nemusí být všude a že ho společnost mladších lidí nezajímá, ať jdu sama. To rozhodlo o našem dalším osudu. Na narozeninové párty jsem se seznámila s Vojtou, klukem jen o rok starším než já. Byl mi moc sympatický a ani já jsem mu nebyla lhostejná. Když jsem se šla už pozdě večer na chvíli vyvětrat před chatu, Vojta přišel za mnou. Objal mě kolem ramen a já myslela, že mi srdce vyletí z hrudi, jak mi vzrušením tlouklo. Po noční vycházce mě doprovodil k chatě a na rozloučenou políbil.
Druhý den dopoledne jsem se zas vydala ke Kátině chatě. Hrozně mě to tam táhlo. Kryštof jako obvykle seděl u vody a chytal ryby. Kousek od Kátiny chaty jsem potkala Vojtu. Padli jsme si do náruče a začali se vášnivě líbat. Pak mě popadl a odnášel do své chaty. „Vojto, tohle nesmí nikdo vědět,“ šeptala jsem, ale zároveň se mu vůbec nebránila. V chatě jsme byli úplně sami, strhali jsme ze sebe oblečení a já jsem zažila milování, jaké snad ještě nikdy.
Tajné schůzky a nečekané odhalení v pokojíčku
Další večery jsem Kryštofovi vždy řekla, že se jdu projít. On se stejně díval na televizi nebo šel spát, aby si mohl přivstat na ryby. Pokaždé jsem pak skončila s Vojtou v posteli. Nic ale netrvá věčně, takže i naše dovolená končila. „Neboj, lásko, nenechám tě jen tak odejít z mého života, chci se s tebou vídat,“ říkal mi Vojta mezi polibky. Bylo mi hrozně smutno, v duchu jsem se i trochu styděla sama před sebou, že jsem byla Kryštofovi nevěrná. Kdyby tak tušil, co bylo cílem mých vycházek!
Po návratu domů mi od Vojty přišel e-mail, ve kterém psal, že mě miluje a pořád na mě myslí. Musíme se prý sejít. A tak jsem Kryštofovi řekla, že jedu za kamarádkou na návštěvu, a ocitla se znovu s Vojtou v jeho chatě. Seděli jsme u vínka, když se z pokojíku nahoře ozvalo smutné dětské zakňourání: „Tatí!“
Vyskočila jsem. „Ty máš dítě?! Proč jsi mi nepřiznal, že máš ženu?“
„Barunko, mám dceru. Ženu nemám, ta zemřela před třemi lety. O malou se starám sám, hodně mi pomáhají rodiče. Chtěl jsem ti to říct, ale bál jsem se, že by ti třeba vadilo, že mám dítě. Ale věděl jsem, že budu muset s pravdou stejně vyrukovat.“
Šla jsem se podívat do pokoje. Zpod deky se na mě dívala dvě velká kukadla. „Ahoj, ty jsi ta paní, jak o ní vyprávěl tatínek, že přijde na návštěvu?“ zeptalo se mě pětileté děvčátko.
Pohladila jsem holčičku po hlavičce a už v tu chvíli věděla, že kvůli ní se s Vojtou určitě nerozejdu.
Kryštof dál pokračoval ve své televizní zálibě a ani nepostřehl, že často chodím domů pozdě. Věděla jsem, že náš vztah je v troskách, ale zatím jsem mu nedokázala říct pravdu. Na druhé straně by mi bylo líto Vojty, kdybych se s ním měla rozejít. I Simonka mi přirostla k srdci. Byla jsem zoufalá.
Musím to ukončit, dneska to udělám, řekla jsem si jednoho dne cestou z práce. Doma jsem ale uvařila večeři a šla spát. Nebyla ve mně ani troška odvahy. Celou noc jsem se převalovala a přemýšlela, co mám dělat, až jsem se nakonec rozhodla.
Seděli jsme s Kryštofem u snídaně.
„Musím ti něco říct,“ začala jsem.
„Snad proboha nejsi těhotná? Vždyť bereš prášky, ne?“ zarazil se.
„Těhotná nejsem. Ani s tebou, ani s jiným. Ale někoho jsem poznala… Kryštofe, mezi námi to už nemá cenu, půjdeme každý svou cestou. Chtěla jsem se vdát a mít děti. Aspoň jedno dítě. Myslela jsem, že změníš názor, ale už vím, že se to nestane. Je konec.“
„To jsou zase nějaké tvé manýry? Tímhle způsobem chceš na mně vymoct, abych ti udělal dítě? Máme se snad špatně?“ díval se na mě, jako by nic nechápal. Já jsem se ale zvedla od stolu, sbalila si nějaké oblečení a odjela do práce. Odpoledne jsem jela k Vojtovi a domů za Kryštofem se už nevrátila.
S Vojtou je to pořád moc fajn. I s jeho malou Simonkou si moc rozumím. Když se mě Vojta zeptal, jestli bych si ho chtěla vzít a mít s ním miminko, vrhla jsem se mu kolem krku.
„Nic jiného si nepřeju,“ řekla jsem šťastně.
Barbora, 32 let
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
