V manželově kapse jsem objevila účtenku ze sexshopu. Neuvěříte, co mi na to řekl

Před praním jsem vyndávala věci z kapes. V Petrově bundě jsem ale našla paragon ze sexshopu! Doslova mi to vyrazilo dech... Hned jsem svému muži volala, co na takovém místě dělal!

V manželově kapse jsem objevila účtenku ze sexshopu. Neuvěříte, co mi na to řekl Zdroj: Canva

Pravda vždy vyjde najevo

Dívala jsem se na svůj odraz v zrcadle. Připadala jsem si obyčejná, až to bolelo, jenomže já jsem toužila být výjimečná. Aspoň dnes: pro svého manžela, syna, a hlavně pro sebe.

Vezměme si dnešní ráno. Skoro jsem se rozbrečela, když za sebou Petr zavřel dveře a nic neřekl. Žádné „všechno nejlepší, lásko“ nebo „hodně štěstí“. Poslední slova, která pronesl, zněla: „Přece si pospěš!“ A patřila našemu synovi Jonáškovi. Takhle snad měly vypadat moje třiatřicáté narozeniny? Nejhorší bylo, že jsem si dnes vzala kvůli nim celý den volno.

„Tak už přestaň kňourat!“ řekla jsem do zrcadla. „Naplánovala sis, že budeš prát, tak per. Nejsi středem vesmíru, tak už se s tím smiř.“ A s těmito myšlenkami jsem začala třídit prádlo. Co se skutečným volným dnem, bez praní a ostatních povinností? Hlavně nesmím zapomenout vyklepat kapsy! Jonáš moc rád nosil různé hřebíky, mince, drátky. A Petr? Ten nebyl o moc lepší.

Moment, co je to tam v té kapse? Paragon…

„Co to je?“ ptala jsem se sama sebe. Byl to paragon ze sexshopu! Co tam můj Petr hledal?! Nějak se mi o tom nikdy nezmínil. Že bych mu už nestačila? To proto mi ani nepopřál? S vytřeštěnýma očima jsem se dívala na ten paragon, pak jsem zapnula pračku a šla si do kuchyně uvařit kávu.

Tam mě napadla hrozná věc: Petr někoho má! To bylo jasné. Vyndala jsem paragon z kapsy a ještě jednou se na něj podívala. Zírala jsem na nápis erotické zboží a na cenu, která vůbec nebyla malá. Snažila jsem se hrdě držet, ale za chvíli jsem se rozbrečela. Můj manžel má jinou ženskou a kupuje jí sexy věci! Měla bych mu zavolat a všechno mu říct? Zeptat se, o co jde? Nebo bych měla předstírat, že nic nevím?

Tentokrát zvítězil rozum a vytočila jsem Petrovo číslo. „Brouku, neuvěříš, co jsem našla ve tvojí kapse. Paragon ze sexshopu,“ vydechla jsem.

Můj soukromý konec světa

„Co jsi říkala? Můžeš to zopakovat? Nějak špatně tě slyším,“ dozvěděla jsem se. „Říkám, že jsem ve tvojí kapse našla paragon ze sexshopu. Můžeš mi to vysvětlit?“ Petr evidentně zkameněl. Chvíli nic neříkal, asi přemýšlel, co mi má vlastně přiznat.

„Okamžitě mi to vysvětli!“ zaječela jsem. „Dobře, když to tak moc chceš vědět… byl jsem v sexshopu s Michalem. A jeho paragon se musel nějakou podivnou náhodou dostat do mojí kapsy.“ „Nikdy jsi neuměl lhát!“ řekla jsem a položila sluchátko, protože se mi nějak podezřele třásl hlas.

Rozhodla jsem se, že zavolám Pavle a vytáhnu ji z kanceláře na oběd. Aspoň si zlepším náladu! Rychle spolu probereme tuhle moji situaci, která mi asi přerůstá přes hlavu, a třeba se konečně dočkám alespoň jednoho narozeninového přání, říkala jsem si. Ihned jsem jí cinkla, abych ji informovala o svém skvělém nápadu.

„Karolína?!“ měla radost, že mě slyší. „To je skvělé, že voláš. Zrovna jsem ti chtěla taky volat. Vím, že máš volno a narozeniny, ale všechno tady na nás padá,“ tón jejího hlasu nevěstil nic dobrého. „Marcela spletla termíny, nebo klient spletl termíny, to je jedno, důležité je, že on tady bude za dvě hodiny… a šéfka tu není. Jediný člověk, který mu může představit projekt, jsi ty! Buď náš anděl strážný a zachraň nás! Přijedeš?“

Vůbec jsem neváhala. „Už jedu!“ řekla jsem a ještě s telefonem v ruce vyběhla z domova. „Věděla jsem, že na tebe je vždycky spolehnutí.“ Pavla měla radost a já jsem přemýšlela, proč to takhle je.

Proč já si pamatuju všechna data, narozeniny, přání klientů a jak se jmenuje oblíbená čokoláda mojí tety? Proč si Petr nikdy nepamatuje, že v kině raději sedím uprostřed řady než na kraji? Proč si Jonáš nepamatuje, že počítač se má na noc vypnout? Proč okolo každého skáču já? A proč v den mých narozenin zvoní telefon jen tehdy, když jsou na druhé straně nepříjemné zprávy? Dumala jsem nad svým životem.

Později jsme seděly v zasedací místnosti s Pavlou a Marcelou. Pracovaly jsme jako o život a já byla ráda, že jsem mohla přemýšlet nad katastrofou ve firmě a ty domácí jsem si odsunula na později. Však mi nic neuteče. Na nepověšené prádlo a Petrovu milenku jsem si vzpomněla, až když mi po čtvrté hodině manžel zavolal.

„Karolíno, kde jsi? Jsi uražená?“ ptal se starostlivě. „Jsem v práci. Měli jsme nějaký problém, tak jsem musela přijet,“ odpověděla jsem. „Jo, aha. To je mi moc líto. No… a kdy se vrátíš domů?“ zdálo se mi, že Petrův hlas zní trochu nervózně. „Tak za hodinu, za dvě. Měla bych ještě zajít na nákup. Nebo jsi ho udělal ty?“ „Ne. Bohužel, to jsem neudělal. Neměl jsem na to myšlenky,“ přiznal.

Jasně, pomyslela jsem si. A na co myšlenky máš, říkala jsem si v duchu naštvaně, ale nahlas jsem raději mlčela. „Tak já čekám doma. Když už vím, co s tebou je, nemusíš spěchat,“ sdělil mi můj muž do sluchátka. U supermarketu se mi nějaká slečna snažila vnutit jakési hloupé kupony. Vůbec jsem na ni neměla náladu. „Proč mám tohle všechno vyplňovat? Myslíte si, že snad něco vyhraju?“ řekla jsem nejjedovatěji, jak to šlo. A ona se opravdu hned přestala usmívat. „Prostě jsem dneska měla špatný den. Samozřejmě že to vyplním. Ráda,“ rezignovala jsem. Bylo mi jí líto. A v rámci omluvy jsem několik dalších minut vyplňovala stírací kupony.

Když jsem pak stála u kasy, u uslyšela jsme svoje jméno. „Prosíme paní Karolínu T., aby se dostavila na informace. Čeká na ni první cena, ale už jen pět minut. Prosíme, abyste si pospíšila, jinak si poukaz na zájezd do Tuniska odnese někdo jiný!“ Zrovna v tu chvíli mi pokladní vracela zbytek peněz. Byla jsem v šoku, na nic jsem nečekala a okamžitě jsem se vydala k informacím. Za půl hodiny jsem už parkovala před naším domem a v kabelce jsem měla tři poukazy.

Když jsem nastoupila do výtahu, všimla jsem si velkého nápisu: Miluju tě a doufám, že právě teď jedeš tím výtahem. Před dveřmi bytu jsem už najisto věděla, že to vyznání patřilo mně, protože na dveřích byl další nápis: Vše nejlepší! Přemýšlela jsem, jestli je to kvůli pocitu viny, nebo opravdu vyznání lásky…

„Krásné narozeniny!“ uslyšela jsem, jen co jsem vešla dovnitř. „Jonášek je u babičky,“ řekl Petr. „A já tě zvu na večeři a dort.“ „A co je tohle?“ ukázala jsem na ozdobnou papírovou tašku. „Podívej se sama,“ usmál se. „Erotické prádlo?“ řekla jsem. Kývl. „A kde jsi to koupil?“ „V sexshopu. Ale však to ty už víš, vždyť jsi mě odhalila.“ Nenechala jsem ho domluvit a vrhla jsem se na něj… a pak i na ten dort.

Karolína, 33 let

Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »