Odjela jsem s novým přítelem do Řecka. V hotelu se stalo něco nepředstavitelného

Šok z vedlejšího balkónu

S Alešem jsem se znala teprve měsíc, ale když mě pozval na společnou dovolenou u moře, neváhala jsem. Říkala jsem si, že se na dovolené lidé poznají nejlépe, tak proč nezjistit, jaký vlastně je. Rozchod s bývalým přítel nebylo nic jednoduchého a já chtěla udělat další krok v životě, přestat sama trucovat a nadávat na všechny muže na planetě.

Letěli jsme už v pět ráno, takže jsme oba byli znavení a nemluvní. U hotelu nás vysadil autobus a my šli na pokoj ještě dospat probdělou noc. Vstávali jsme zmačkaní až pozdě odpoledne a hned vyrazili do města nasát řeckou atmosféru. Cestou z hotelu jsem ale měla divný pocit, až se mi sevřel žaludek. Na moment se mi totiž zdálo, že jsem u bazénu zahlédla Martina, svého bývalého. Stávalo se mi to už dlouho, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Kolikrát už jsem měla pocit, že ho někde vidím? Nakonec to nikdy nebol on a mně se vždy ulevilo.

S Alešem jsme si dali skvělý řecký salát a láhev retsiny na pláži, kde jsme seděli až do setmění. Zvuk cikád nás provázel cestou zpět do hotelu a já byla příjemně unavená. Večer jsem si ještě vyšla na terasu podívat se na měsíc, když vtom z vedlejšího balkónu zasvítila cigareta.

„To si děláš srandu,“ zazněl Martinův hlas.

Neviděla jsem ho celý rok a teď jsme ubytovaní hned vedle sebe v malém hotýlku na řeckém ostrově. Polil mě studený pot. Neřekla jsem ani slovo a hned zalezla dovnitř. Hodlala jsem si vymyslet jakoukoli výmluvu, abych druhý den mohla změnit hotel, nebo se přiznat delegátce. Jenže ráno přišel Aleš celý nadšený z bazénu a musel mi sdělit tu „sladkou novinu“. Potkal svou kolegyni z práce Vandu. Věděl, že bude v Řecku, ale jaká náhoda, že má pokoj hned vedle nás.

Šok u snídaně a nebezpečná hra

Pokoušely se o mě mrákoty, když jsme se u snídaně všichni setkali. Já tváří v tvář Vandě, kterou jsem nikdy neviděla, ale četla od ní hodně esemesek směřovaných Martinovi. Ani ona mě nikdy neviděla. Z nějakého důvodu jsme s Martinem předstírali, že se neznáme. Doufala jsem, že se jen pozdravíme a jinak se nebudeme muset potkávat, jenže Vanda s Alešem si okamžitě padli do noty a plánovali společný výlet autem. Na Martina jsem se nemohla ani podívat.

Když jsme byli s Alešem na pláži sami, předstírala jsem čtení, ale přemýšlela jsem o rozchodu s Martinem. Po dvou letech jsem zjistila, že potkal právě Vandu – dvacetiletou slečnu, za kterou se každý otočí. Podle správ z telefonu mi připadala trochu hloupá a divoká. Nechtěla jsem s ní trávit čas a už vůbec se mi nelíbilo, jak si rozumí s Alešem. A nejvíc mě štvalo, že jsou s Martinem stále spolu.

Na obědě se Aleš rozpovídal: „Ten Martin mi připadá docela v pohodě. Na to, jak o něm Vanda v práci mluvila. Myslel jsem, že to bude úplný ňouma.“

To mě rozesmálo. Martinova velká láska se o něm zřejmě moc pěkně nevyjadřuje. Zrovna se k nám ti dva blížili, Vanda se mračila a něco Martinovi vysvětlovala. A tak jsem se přitulila k Alešovi a dala mu pořádnou pusu. Jen ať se Martínek podívá, jak jsem zamilovaná! Od Aleše jsem se nehnula, vrkala mu do ouška a bavila se. Martin se nabubřele stranil. V noci jsem tomu dala korunu, když jsem se velmi hlasitě projevovala během milování.

Polibek na terase a nečekané vyznání

Chudák Aleš si to vykládal po svém a koupil mi nádherný náramek. Zastyděla jsem se, že ho využívám. To už se mi začala svěřovat Vanda: „Myslím, že mu jde jen o sex. Jinak jsem mu naprosto ukradená. Podle mě ho úplně zničila bejvalka. Byla to děsná stíhačka.“

Odkašlala jsem si, abych jí něco nezakřičela do tváře. Ale Martina mi bylo líto. V jeho pohledu bylo něco ze starých dobrých časů. Den před jejich odletem jsem se šla ráno projít po pláži. Z myšlenek mě vytrhl dusot – byl to Martin v běžeckých teniskách. Zastavil se a řekl mi, že mi to sluší. Zbytek dne jsem na něj nemohla přestat myslet.

Večer byla v hotelu řecká hudba. Aleš se učil tance, Vanda se živě vybavovala s mladým řeckým číšníkem a já s Martinem jsme cítili neuvěřitelnou přitažlivost. A pak už si jen pamatuji, jak stojíme na terase ve tmě, horký vánek mi cuchá vlasy a Martin mě líbá jako o život. Chtělo se mi plakat i smát zároveň.

Bylo by to dokonalé, kdyby nás nenašla Vanda a neztropila scénu. Martin přilil olej do ohně, když prozradil, že jsme spolu dřív chodili. Alešovi úsměv smutně zmizel z tváře. Zbytek dovolené byl strašný. Vanda s Martinem odletěli rozhádaní a my pár dní po nich. Aleš se mnou přestal mluvit a já věděla, že je konec. Mrzelo mě, že jsem ho ranila, ale už se nedalo nic dělat. Nemilovala jsem ho.

O měsíc později Martin zazvonil u mých dveří. Přinesl olivy, řecké víno a řekl mi, že se s Vandou rozešel a uvědomil si, jak moc mě miluje a jak mi ublížil. Nechala jsem ho ještě pár týdnů čekat. Dnes je to rok, co jsme opět spolu, a plánujeme další dovolenou – jen doufáme, že nenatrefíme na Aleše ani na Vandu.

Dominika, 29 let

Přečtěte si další zajímavé příběhy, které Život napsal »