6 let, lék k vysněnému životu

Povím vám příběh. Je pravdivý, protože jsem ho prožil já. Je to příběh klasický, dle někoho, že tohle vyšlo z módy, popř. další, co si hraje na chudinku, prostě klasický vztah a bla bla bla, ale budu rád, když si to přečtete, pozastavíte se a napíšete kritiku, jak pozitivní tak negativní. V mém okolí to všichni slyšeli, názor mají. Rád bych věděl názor neznámých, anonymních lidí. A zde je to pravé místo. :) Navíc mám chuť být trochu kreativní a oživit si psaní a podat to aspoň trochu umělecky. Jak z filmu či knihy. 50 odstínů nečekejte. Prostě příběh normálního člověka.

*

Předem se omlouvám za nějaké chyby v textu. Pracuji již delší dobu v cizině a trochu se mi to motá. :D Děkuji.

Kapitola I. Seznámení

Rád bych vás všechny vzal do 23. října 2013. Toto datum mi změní následující roky mého života. Bohužel s nečekaným závěrem. Poznáte moji osobnost, mé přátele, rodinu a nakonec i mé ex polovičky. Občas budete tápat, někdy si to budete muset přečíst víckrát, ale od data 23. října 2013, který si zapamatujte, bude dost toho co říct. Tento den si pořád pamatuji jako včera. Den nebo dva předtím jsem zkolaboval v restauraci, kde jsem byl já, moje mamka a má tehdy přítelkyně (ex ex přítelkyně).

Po kolapsu mě vzali do nemocnice, kde mi zjistili několik příhod. Kýla, akutní zánět slepáku, zauzlovaná střeva a ledvinovou koliku. Prostě z medicínského hlediska bych měl být asi mrtvý. Nevím, jen žertuji. Po probuzení, kdy první den jsem ani s nikým nemluvil, se ten druhý zdál jako skvělý den. Byl jsem docela v pohodě, přišla se na mě podívat spousta lidí. Bylo to super, všichni, komu na mě záleželo, přišli a nebylo vás málo, včetně mé ex ex přítelkyně, bude se jmenovat třeba Lucka.

Vše bylo v pořádku, super den. A byl z jednoho pohledu horší a z druhého lepší. To rozhodnutí nechám na vás. Když odešla Lucka, tak pak vstoupila celá třída školaček ze zdravotní školy. Mimochodem bylo mi tehdy 19 let. No místo abych byl rád tak jsem byl nervózní, protože mi měli vyndávat kanylu, ale nikdo mi neřekl, že se na mé herecké výkony půjde dívat celá třída. Já totiž odjakživa nesnáším předmět JEHLA. Jen mě zamrazí, jak to slovo vyslovím. :D No a samozřejmě ani mé ego mi nepomohlo. No prostě komedie hadr. No a když bylo po, sestřička se taky smála a něco jim říkala.

Já jsem viděl naprostou krásu mezi všemi ostatními. Byla až vzadu, taková šedá myška, ale já úplně vypnul a viděl jen ji, přísahám bohu. Bylo to v době, kdy jsem ani holky nepotřeboval, nevyhledával, měl jsem šťastný vztah a tehdy jsem ještě, bohužel, nemiloval. Bylo mi s ní dobře, měl jsem ji a pořád ji rád mám, ale na něco hlubšího to bohužel nebylo a ani není. A najednou se objevila, řekněme Kristýna, a i jak byla zapadlá vzadu, já ji prostě viděl jasně a zřetelně a opravdu vše okolo, jako by nebylo.

A najednou jako by mi přepnulo a bylo mi smutno, že i když v tu chvíli ve mně nic neviděla, tajně jsem doufal, že ji ještě uvidím. A také že ano, další den přišla, jelikož byla na praxích a chtěla si natáhnout pauzu (pak se mi přiznala, že chtěla vědět, jak se jmenuji a poznat mě).

Přišla do pokoje. Chvilku jsem si říkal, jestli vidím správně a je to právě ta, která mi zůstala hluboko ve vzpomínce, takový moment a člověk se diví, co mu v té hlavě může zůstat. A ona, že se chce zašít, že mi přinesla jídlo, ustlala postel. Dali jsme se do řeči. Mimochodem bylo to na chirurgickém oddělení. A ona, že se jmenuje tak a tak, odkud jsem a fakt normální pokec. Když pokec skončil, dala mi na sebe kontakt. A pak že se sejdeme ve 12:00 v hale. Primář prý říkal - hejbat se. :D

A já se opravdu překonal a opravdu tam došel a ona nikde. Já říkám, no to je pěkně v… Fakt jsem byl tak zklamaný, říkal jsem si, co jsem udělal, co jsem řekl nebo řekl blbě. Ale za několik minut potom jsem si oddychl, ona vstoupila. Moc jí to tenkrát slušelo a pro představu, neměla 50 kg, 90 60 90, ale pro mě byla krásná. Krásný malinkatý nosánek. Úsměv krásný, jako když vychází slunce, Byla drobounká, prostě jako obrázek. A od té chvíle si nepamatuji, co říkala. Ano, odpovím, nevnímal jsem, slyšel jsem jen ten hlas, koukal jí do těch krásných velkých očí, kde v jedné duhovce měla malý obdélníček, když svítilo a bylo Kristýně hezky, zezlátlo. Prostě se mi najednou zvedl tep tak na… no nevím, ale bylo to hodně. Úplně jak na tripu, ale hodně dobrým. Kdo zažil, ví, jaké je to se zfetovat (opít) láskou, legálně a zdarma. Pak najednou odešla. Já díky tomu všemu byl úplně spokojenej. Někdo by řekl nadrženej, ale tak to nebylo. Byl to neskutečný pocit. Prostě do pokoje jsem šel s vědomím, že jsem se asi sakra zamiloval.

Ležím v posteli a říkám si „Co to děláš? Takovej nejsi, vždycky ti nic nevydrželo dlouho. Žádnou si nemiloval.“ Bylo to období, kdy jsem si říkal, že lásku nikdy nepoznám (mladej, ještě školou povinnej – no prostě nesmysl). A poznal jsem.

Bylo to neskutečný. Byl to jak nekončící trip. Pořád jsme si psali atd… a pak mě pouštěli jednoho dne domu a já si říkal, že je konec. Prostě, že ani nevím, kde bydlí, ona neví, kde bydlím já, atd. Už se neuvidíme, prostě mně to drásalo nervy. A tak jsme si psali do dalšího rána a pořád dokola. Až se nakonec rozhodla, že přijede, já byl ještě v polomrtvém stavu, prostě špatně se mi dýchalo, sotva jsem došel na záchod apod. Než přijela, musel jsem jí udělat plánek, aby trefila, byla to sranda a nikdy na to nezapomenu. A já jí psal, kdy už přijede a v kolik jí to jede. Opravdu, byl jsem, já nevím, na čem, ale bylo to super a líbilo se mi to.

Najednou zazvonila, a to jsem ještě bydlel s mamkou. Mamka se ptala, kdo je to. Já říkám kamarádka, jako o všech. A najednou tam stála. Opravdu za mnou přijela. Bylo to super. Jen byla v rozpoložení, protože se ten den rozešla s týpkem, co ji požádal o ruku. Víte, zpětně si to beru tak, že to, co následovalo, bych už v životě neudělal, už jen kvůli tomu klukovi, kterej se odvážil ji požádat o ruku, ať byl a je ten člověk jakýkoliv. Prostě byl jsem z..d, jenže já to neviděl, já jsem se opravdu zamiloval a zajímalo mě, co ji trápí, a chtěl jsem najít společné řešení. Byl jsem mladej a hloupej, ale srdci jsem nedokázal poručit.

A to ještě u mě byl kámoš a jak byla v slzách, tak trochu na kámoše vyjela. On odešel a byl jsem tam jen já s ní. Teď jsem se snažil jí nějak pomoct. A teď budu z..d podruhé.

Jelikož jsem hulil, ale nebyl jsem klasický hulič, prostě sednul jsem doma a zapálil, ale nikdy jindy. A říkám jí *„Ubalím a dáme špeka.“ a ona, že nekouří a že v životě nehulila a že se bojí. Já říkám, pojď, vypneš, uleví se ti. A taky že ulevilo, pustil jsem písničky a jen jsme poslouchali. Pořád si pamatuji, že jsem pouštěl kolekci Red Hot Chili Peppers. A ta skupina nám zůstala i v budoucnu jako best of. Uvědomění dalšího superlativu, neměli jsme oblíbenou písničku, ale celý album. Jen jsme poslouchali a nic jsme neřešili.

Druhý den, když odcházela, řekla, že mě ráda poznala, že poznala člověka pohodového a s takovým určitým tipem – všechno hned neřešit. Trochu bohémské, ale očividně jí to nevadilo. No a hned další den, že přijede znova. Já samozřejmě pořád na zamilovaném tripu.

Bylo to skvělý. Upekla mi kuře a bramborovou kaší, po nemocnici a pár dnech diety to bylo osvobození. Tak skvělé jídlo jsem v životě neměl. Ale to neskončila jen u toho. „Máš tu nepořádek.“ A uklidila. No já čuměl jak puk.

Pak jsem jí to řekl. *„Mám přítelkyni a nebudu s tebou nic mít, dokud se s ní nerozejdu.“

Protože oba jsme to chtěli, souhlasila. Dokonce to bylo v jeden čas, kdy mě tak chtěla, že mi řekla, že jestli ji nevo..u, tak jde domu. Bohužel já jsem prostě v tomhle zásadový (nikdy nepodvedu).

Zavolal jsem Lucku, ať přijede na další den a řekl jí to z očí do očí. Že to nefunguje, že jí mám rád, ale nemiluji ji a že by jsme se trápili, já dřív, ona pak déle. Bylo to ode mě hnusné. Asi bylo. Jak jsem již psal, nemiloval jsem ji a navíc nám to přestalo fungovat trochu dřív.

No přišel jsem domu a samozřejmě jsem dumal, zda jsem udělal správně. Další den přijela Kristýna, já ji popravdě řekl, jak to bylo. Vzala to dobře. Takže oba jsme byli po rozchodu. Já jí říkám, že si jdu ubalit. Dala si také a mohu říct to, co přišlo potom, byla nejlepší noc, co se sexu týká. Hned mi padla. Co víc si přát. Starostlivá, dá si brko, nebojí se vzít koště do ruky. Prostě lepší to být nemohlo. Mohu vám upřímně říct, to bylo kol, že jsem se bál, aby mi neupadl. Ta holka mě tak přitahovala, že to bylo až omamující. Bavilo mě to s ní. Bylo to fakt skvělý. Po týdnu návštěv jsem ji šel doprovodit na zastávku a cestou jsme koupili jídlo, tak jsme se nadlábli, ona sedla na autobus a byla pryč. Ne na dlouho.

Asi dva dny na to jsem poprosil moji milovanou maminku, zda mi půjčí auto, že si s Kristýnou zajedeme třeba na nějaký jídlo. Tehdy jsem ještě měl menší dietu. Tak mě nenapadlo nic jiného co takhle Mekáč. No napadlo by vás to? No mě ano…

Přijeli jsme tam, bylo to tehdy u dálnice. Tak jíme a přijede autobus a najednou vylezou fakt hezký Italky a začneme je komentovat. Chválit, jak jsou hezký a s kterou bychom šli atd. Naše malá vyjížďka se tudíž zdržela nejen očumováním, ale cestou zpět jsem zabloudil a přijeli jsme asi 2 hodiny déle. Takže její mamka s taťkou nebyli nadšení.

Na další jídlo jsem jí zval do opravdové restaurace, tudíž jsem opět prosil maminku o klíčky od auta. Neváhala a hodila mi je. Viděla, že jsem zamilovaný až po uši. Vybral jsem tehdy restauraci a přijel asi o 10 minut později. Když jsem přijel, měl jsem na sobě sako, košili, no prostě jak se sluší a patří, proto také to zpoždění. :D Ona přišla a byla oblečená také velice krásně. Moc jí to seklo. Tudíž jsme vyjeli, najedli se a odcházíme. Kupodivu jsem ji tentokrát přivezl včas domu…

Pokračování příště.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
21.10.18 09:23

Redhoty jsem taky poslouchala, taky si zahulila, no myslím, že když mi bylo něco kolem dvaceti, asi bys byl můj typ :) Až na toho mekáče, to my kdysi tyhle společnosti hodně bojkotovali (myslím naše parta lidí, ve které jsem se pohybovala) a nemusím to dodnes. Jinak moc nemám ráda deníky na pokračování, budiž, počkám si. Ale tahle rekapitulace života, kdy jsi furt strašně mladý, mi z mého pohledu přijde takové hezká a úsměvná, jsem zvědavá, jaká ponaučení z toho vylezou. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2322
21.10.18 12:09

taky ráda vzpomínám :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3541
21.10.18 12:32

Takový mladý egoistický, líný, nevyzrálý, sebestředný mladý muž. No nic, v tom věku na to snad máš nárok … :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
241
21.10.18 17:23

Nelíbí se mi to. Zavolat své přítelkyni, aby za tebou přijela a ty ses s ní mohl pěkně rozejít kvůli holce, kterou znáš prakticky pár hodin. Fakt gentleman. Asi to hulení zabírá moc času.

Ale zas je pěkný, že to vidíš tak romanticky, to zas jo :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.10.18 19:32

Jo jo telecí léta :lol: není mi sympatický „hulič“ a ta typicky chlapská myšlenka - nebyl zasun, tak v žádném případě nejsem nevernej zm..d a navíc si přijdu jako děsnej zasadovec a charakter… Však jenom sem někoho sbalil za tvými zády :poblion: :mrgreen: Tak těším se na pokračování :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
241
21.10.18 19:44

@Bubla_Bučková Mě poměrně rozsekalo to „kreativní a umělecký podání“. Asi se ho dočkáme v pokračování :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18
21.10.18 22:42

Docela dobry, aspon zmena po vsech tech porodech, jsem se zacetla, ac mi to ze zacatku prislo jaksi krkolomne napsane. Takze ja se tesim na pokracovani :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
126
22.10.18 13:05

No, já bych to spíš viděla na Bravicko než na deníček na eMimino. Ráda si počtu něco zajímavého, ale co, kdy a za jakých okolnosti jste měli k jídlu fakt není z hlediska příběhu podstatné. 8) Radím osekat pokračování na osudové momenty. Teď to umělecké nebo filmové vážně není. ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
120
22.10.18 14:29

To je hnus velebnosti :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3400
23.10.18 20:29

Přijde mi to jako výblitek do Bravíčka, sorry :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
LvE
216
28.10.18 13:15

Dobře ty ! :) zajímalo by mě, co se u tebe děje teď…:-) jo a na kritiku prď…kritizují ti, co to dělali taky nebo co by udělali ! Byl jsi mladé ucho… :lol: :roll: super

  • Nahlásit
  • Zmínit